Jak jsem se stal náckem

Nebojte se, ve skutečnosti jsem se žádným „náckem“ nestal. Ti kdo někdy četli na dané téma některý můj článek to vědí, ti co mě znají osobně to vědí ještě lépe a ti, kteří mě znají důvěrně ví i o té části naší rodiny, která kdysi před těmi skutečnými nácky odešla do neutrální ciziny. Takže to že bych se stal „náckem“ opravdu nehrozí.

Náckem jsem se stal pouze v bujné fantazii… Koho vlastně? Na to se pokusím odpovědět na následujících řádcích.

Mráz přichází z Dumy

Použití parafráze známé knihy je u tohoto článku, domnívám se, na místě. Při současném dění na domácí politické scéně byla jen okrajově zmíněna poměrně důležitá skutečnost. Ruský komunistický poslanec a bývalý příslušník invazních vojsk v roce 1968 Jurij Petrovič Sinělščikov v ruské Dumě navrhl zákon, aby právě příslušníci invazní armády z roku 1968 byli uznání za válečné veterány se všemi s tím souvisejícími sociálními výhodami.

Svitávky v nás

Byly Velikonoce. Pro někoho doba náboženského rozjímání, pro jiného legální možnost „zmatlat se jak carskej oficír“ a pro jiného příjemné čtyři dny volna. Každý podle svého gusta.

Když jsem psal o tom rozjímání, pak nemuselo být nutně náboženské. Ony dny volna mnohé přimělo zpomalit a zamyslet se. Alespoň si to tedy myslím.

2019

Stala se mi taková věc. Stál jsem ve frontě u pokladny v supermarketu a přede mnou stál jakýsi Vietnamec. Měl košík plný plechovek piva i s kartony. Platil něco přes čtyři tisícovky. A pokladní, podle všeho penzista na brigádě, se hrozně rozčiloval. Prý by nedovolil aby někdo nakupoval tolik piva. Nedalo mi to a zeptal jsem se proč. Protože to prý nikdo nepotřebuje. Měl jsem chuť mu sdělit, že nikdo spíš nepotřebuje kritizujícího pokladního, ale nechal jsem to být.

Když Vietnamec odešel přidala se i pokladní od vedlejší kasy. Tady prý koupí za dvacet a o kus dál to prodá za padesát. To by se nemělo.

Už jsem to nevydržel. Podotkl jsem tedy, že nechápu proč si stěžuje právě na tohle a ne na to, že je tak blbá a nenapadlo jí stoupnout si vedle něj a prodávat za čtyřicet. Výdělek by v tom případě měla jistý. Inu, nepochopila to.

Zítra budeme mít už jiné datum. Bude se psát rok 2019. Přeji vám do něj hodně štěstí. A méně těch co by zakazovali a závidí nápady jiných a víc těch co ty nápady mají. Oni totiž díky svým nápadům bohatnou a my tak nějak bohatneme s nimi. Sice méně než oni, ale jistě.

Tak šťastnej a veselej… A hodně zdraví.

Nechci kouřit cigarety. Kapitola 3/3 – Praktická zkušenost

Jak jste se dočetli v předchozích částech, hledal jsem něco čím bych nahradil klasickou cigaretu a přišel jsem na výrobek s názvem IQOS, kde mi jeho uživatelé a příznivci připomínali spíš sektu, ale na druhou stranu šlo o jediný výrobek, který bylo možné bez závazků vyzkoušet. A tak jsem se po schůzce s jejich obchodním zástupcem pustil do testování.

Bezplatná zápůjčka je na pět dní a byl jsem skutečně zvědav, co zjistím.

Nechci kouřit cigarety. Kapitola 2/3 – Sekta?

O systému „nehořících“ cigaret IQOS, který vyvinula společnost Philip Morris jsem do doby, než jsem se setkal s hosteskou zmíněnou včera, neslyšel. Ono spojení slova cigareta a nehořící tak trochu nejde dohromady. Jenže je vidět, že tabákový kolos pracuje na vývoji a prostě nechce o své zisky přijít. Není se ani čemu divit, protože nejen že vyrábí cigarety a jiné tabákové výrobky, ale také sami tabák pěstují a nebo se na jeho produkci podílí jinak. To už za zachování produkce stojí něco udělat. Ale pohádky?

Nechci kouřit cigarety. Kapitola 1/3 – Možnosti

Před pár měsíci jsem si poprvé řekl, že by nebylo špatné skončit s cigaretami. Ale jak na to? Abych upřesnil – kouřím už od gymnázia, chutná mi to, nemám žádné zdravotní problémy, které se někdy s kouřením spojují, řada mých přátel je také kuřáky a nikdy mi kouření nezpůsobovalo žádné výrazné potíže. Pravda, občas musím oželet nějaké posezení v nekuřáckém místě, při prodeji auta někdy někomu vadí zápach cigaret, který do koženého polstrování obzvlášť labužnicky zalézá, ale to je asi tak vše.

Brambory za 4,-

Minulý týden vyšla taková krátká zpráva ČTK. Nenápadná až tak, že zapadla v celé řadě dalších aktualit. Najdete jí třeba zde a nebo zde.

Ve zkratce se v ní píše, že

Do roku 2020 by mělo být na všech čerpacích stanicích porovnání cen benzinu a stlačeného plynu CNG. Motoristé by tak měli zjistit, na kolik je vyjde cesta na určitou vzdálenost při použití obou paliv. Paradoxem je, že ceny budou muset pravděpodobně uvádět i stanice, které jej v nabídce ani nemají.

Povinnost zavádí evropská směrnice s cílem zvýšit informovanost spotřebitelů.

zdroj

Zajímavé jsou na té zprávě hned dvě věci.

Začala škola

Včera toho bylo plno asi v každém zpravodajství. V dopoledních hodinách nejspíš i v každém vozidle MHD. Začal školní rok a školáci po prázdninách vyrazili do školy. Jako každoročně. A já tak nějak podvědomě těm dětem přál, aby nemuseli. Aby je nikdo nenutil a aby měli, spolu se svými rodiči, možnost vlastní volby.

Říkejte si co chcete, ale podle mého názoru patří povinná školní docházka mezi velká zla naší doby a bylo by jen správné se jí zbavit.

Zvládnete to poznat?

Protože jsem autorem námětu na jednu ze dvou hádanek/kvízů, které vyšly minulý týden v magazínu Abeceda, tak vás zvu k tomu, abyste si také zkusili tipnout. Podle mého názoru je otázka která vznikla z mého námětu těžká, ale ta druhá, kterou navrhl jiný autor, si s ní v obtížnosti v ničem nezadá.

Do pátečního poledne (zhruba), kdy bude ukončeno tipování a zveřejněny správné otázky máte čas si tipnout i vy.

Jestli si to troufnete (je to anonymní, takže nikdo za vola nebude) tak můžete na tomto odkazu. Jdete do toho?