Úvodní stránka > Ze zahraničí > Jak ubránit společnost proti Andersům z Norska

Jak ubránit společnost proti Andersům z Norska

28. července 2011 Napsat komentář Go to comments

Stejně jako ostatní i já jsem zaznamenal události v Norsku. To, že jsem na ně prozatím nijak nereagoval není tím, že bych si jich nevšiml, nebo že by mě nechávali lhostejným. Právě naopak.

Při přípravě článku na toto téma jsem se však několikrát myšlenkově setkal, nebo můžeme říci, že ztotožnil, s některými pracemi jiných autorů a nechtěl jsem, aby podoba myšlenek vyzněla jako plagiátorství.

Z toho důvodu jdu jinou cestou a přínáším k danému tématu článek přebraný a přeložený do češtiny. Jeho název je totožný s názvem dnešního příspěvku a pochází z webu Mises.cz, kde naleznete i původní slovenskou verzi (viz licenční informace na konci díla).

Jak ubránit společnost proti Andersům z Norska

 

 

Jak již každý jistě ví, v pátek se stala v Norsku katastrofa. Dorazili k nám šokující zprávy o střelbě na ostrově Utoya, kde zahynuli a byli zraněni desítky lidí. Je to velká tragédie lidstva jako takového. Je to důkaz, že ve společnosti bude vždy existovat určitý percentil nemocných jedinců s patologickou diagnózou.

Čím je společnost pokrokovější, města a sídla anonymnější a počet obyvatel větší, vzrůstá i pravděpodobnost výskytu jedinců jako Anders Breivik. Jaké vrozené predispozice jsou předpokladem obdobného jednání, jsou otázky budoucnosti pro genetiku a neurobiologii. Nás obyčejné lidi zajímá jen, zda existuje nějaký postup nebo institucionální rámec, který pomůže bránit se proti takovým bláznům. Katastrofy tohoto typu můžeme, v určitém smyslu, přirovnat k přírodním katastrofám. Stejně jako do našich životů vstoupí potopa, tornádo, tsunami nebo zemětřesení, může nám zkřížit cestu i podobně nemocný člověk. Zemětřesení nebo útok nás většinu překvapí nepřipravené. Seismologie dokáže předpovědět zemětřesení v určitém krátkém předstihu, lidské jednání je však nepredikovatelné. Výhodu u blázna představuje, že podobný čin je většinou plánovaný delší období a své plány nejednou s hrdostí předem prezentuje. Problém je však rozpoznat patologicky nemocného člověka bez zábran s neškodným snílkem, který má jen bujnou fantazii.

Člověk našel způsob, jak se bránit proti přírodním katastrofám. V místech s výskytem tornád jsou domy vybaveny zpevněnými sklepy, v případě častých zemětřesení jsou budovy vyztuženy speciálními skelety. Tyto ochranné prvky jsou budovány v místech s určitou pravděpodobností výskytu jevu. Bylo by určitě směšné připravovat všechny domy ve středu Evropy na velké zemětřesení. Stejně existuje určitá pravděpodobnost výskytu nemocného jedince s fanatickým pohledem na svět, který si neváží lidského života. Dnes je proto často kladena otázka, jak se před takovými katastrofami bránit, jaké „zpevněné sklepa nebo skelety“ použít?

Pro život ve společnosti jsou potřebné určité podmínky, jedná z nich je důvěra k lidem. Vždy, když nastoupíme do letadla, autobusu, objednáme si večeři nebo jen jedeme autem po silnici, musíme důvěřovat neznámému člověku, že si váží svého života a chce ještě v nejbližších hodinách žít. Pokud by tato víra v pud sebezáchovy neexistovala, těžko by byl ve společnosti možný pokrok a vznik dělby práce. I přes vědomi existence jednotlivců bez úcty k životu druhých pokračujeme ve společenském životě. Věříme, že pilot letadla nebo proti nám jedoucí řidič plánuje i dnes večeřet. Otázka je, jak se co nejefektivněji vypořádat s jedinci, který už dnes večeřet neplánují a neváhají vytáhnout zbraň?

V zásadě existují dva přístupy. Jeden hovoří o zákazu nošení zbraní pro všechny, kteří nesplňují státem stanovené podmínky. Tj. zbraně mohou vlastnit státní zaměstnanci jako policisté, vojáci, atd.. Přičemž existuje tlak, aby všem ostatním bylo znemožněno, pro jejich vlastně dobro, vlastnit zbraň. Druhý princip naopak říká, že každý má právo na vlastnictví zbraně a sebeobranu.

První princip je založen na následujícím – zbraně budou zakázány pro dobré lidi (kteří je vlastně i tak nepotřebují), ale i pro špatné (určitý percentil, kteří by je ani neměl mít) a zbraně budou povoleny pro policisty a vojáky. V tomto přístupu je hned několik omylů. Ignoruje fakt, že státní prohibice ještě nikdy v historii nefungovala a nikdy fungovat nebude. Pokud budou zbraně na trhu poptávané, budou i nabízené. Takže se k nim dostanou ti, kterým nedělá problém porušovat zákon (zlí zločinci), ale ti, kteří respektují zákon, se k nim nedostanou (dobří). Výsledek je více než neuspokojivý. Zločinci jsou ozbrojeni, oběti bezbranné. Druhý omyl je předpoklad, že všichni státem vybraní jednotlivci (policisté, vojáci) patří do kategorie – dobří. Státní zaměstnanci nepadají z nebe. Jsou to obyčejní lidé s chybami a s určitou pravděpodobností výskytu patologických bláznů. Ve společnosti, kde převládá tento první princip, budou katastrofy vypadat tak jako na ostrově Utoya. Jeden psychopat se zbraní a 700 neozbrojených obětí bez jakékoli možnosti se bránit.

Druhy princip hovoří o možnosti občanů vlastnit zbraň, přičemž samozřejmě ne všichni tak udělají. Obdobně jako mají všichni možnost chodit na bojové umění, ale ne všichni ho navštěvují. Budou však lidé z kategorie dobří, kteří si zbraň pořídí. Stejně jako zlí a policisté s vojáky. V takové společnosti oběti nebudou bezbranné a dokáží se vzepřít agresorům. Co je ale ještě důležitější, tito agresoři budou muset počítat s tím, že kolem stojící nejsou jen pohyblivé terčíky. Jaký by byl výsledek katastrofy, kdyby z těch 700 lidí na ostrově Utoya mělo možná jen sedm zbraň? Navíc podle toho, že Anders Breivik se po incidentu vzdal policii bez boje, je pravděpodobné, že mu ve velké míře záleželo na jeho životě. Nechtěl umřít v přestřelce nebo pak spáchat sebevraždu. Takže možná by se ani k ničem neodhodlal, kdyby si nebyl vědom bezbrannosti obětí. Právě možnost obrany napadených je ve společnosti důležitý faktor. Jsou to potenciální náklady, kterým bude muset čelit každý agresor. Samozřejmě existuje řada bláznů, kteří si neváží ani svého vlastního života. Ale i pro tyto bude těžší páchat své zvěrstva ve společnosti, kde má každý právo vlastnit zbraň.

Ve světě existují mnohé statistiky, které dokazují, že zákaz držení zbraní ve výsledku zapříčinil růst počtu vražd a naopak povolení vlastnictví zbraně následoval jejich pokles. Podobný názor vyjádřili i občané Švýcarska v referendu, kteří se před půl rokem rozhodli ponechat si zbraně.

Právo vlastnit zbraň je institucionální výztuž, která může pomoci proti katastrofám. Samozřejmě tak jako zpevněný sklep neodstraní tornáda, ani toto právo nezabrání rození patologicky nemocných lidí, kteří mají předpoklady pro takové zvěrstva. Ale může pomoci společnosti vypořádat se s nimi, jak se vypořádává s tornády.

Autorem článku je Robert Chovanculiak, publikováno na webu Mises.cz 26.7.2011, Ludwig von Mises Institut / CC BY 3.0

Překlad a zvýraznění některých částí provedl autor blogu Od věci II

Obrázek norské vlajky byl přebrán z webu flag-wallpapers.com

Advertisements
  1. 14. ledna 2012 (21.54)

    Máte krásný desing webu, co je to za template?

    • 15. března 2012 (16.56)

      Díky za pochvalu, byť je to jen chvála výběru.
      Design je uveden v zápatí stránky, včetně odkazu.

  1. No trackbacks yet.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: