Úvodní stránka > Z domova > Neživíš, nepřepínej…

Neživíš, nepřepínej…

07. července 2012 Napsat komentář Go to comments

Zlidovělá filmová hláška je určitě výstižná. Ale možná by jí bylo možné poněkud modifikovat. Nečteš, drž hubu!

Není to zase tak dlouho, co jsem se bavil s jedním známým, který, mimo jiné, zajišťuje půjčky a hypotéky. Říkal mi, že některé své zákazníky jednoduše nechápe.

Někteří potenciální zákazníci mu hned při prvním jednání jednoduše lžou. Zapřou své dluhy, zapřou své závazky, zapřou i zápis v registru dlužníků. Jen proto, aby si půjčili.

Pochopitelně z takových potenciálních zákazníků onen známý udělá odmítnuté zájemce.

A v té chvíli začnou první nadávky. Prý slibují, že půjčí i těm, kteří mají záznam v registru. Prý půjčí i těm, kteří mají malý příjem.

Tak ať jim půjčí, nebo si budou stěžovat…

Pokud nevezmeme v úvahu, že někomu půjčit ze svého nějaké peníze není povinné, tak ti ublíženci jaksi pozapomněli na to, že lhali. A na to, že ona firma jasně uvádí, že výše uvedená negativní hodnocení zákazníka zohlední jen pokud jsou nahlášena dopředu.

Zřejmě byste také nepůjčili částečným analfabetům, nebo ano?

Tím ale příhody onoho muže nekončí.

Nejčastější půjčky, které zajišťuje jsou hypotéky. Ostatně na barák si u nás lidé půjčují nejraději. Zřejmě žijí v liché naději uhlobarona ze hra Járy (da) Cimrmana, že důl je díra v zemi a kdo vám vezme díru v zemi.

Tento můj známý si jednu dobu stopoval, jak dlouho si lidé čtou smlouvu, kterou si půjčují peníze a ručí při tom svou nemovitostí, nejčastěji domem ve kterém bydlí oni a jejich rodina. Průměrná doba nepřesáhla 3 – 5 minut!

Protože je slušný člověk a klienti mu nepřipadali jako právníci většinou se jich i zeptal, zda všemu ve smluvě rozumí a nechtějí se na něco zeptat. Nejčastější reakce? Uražený pohled u těch slušnějších, peprné ohrazení se pak častěji. Už si nic nestopuje.

Pokud pak později nastal problém se splátkami, tak u jisté sorty klientů následovala reakce ve stylu „mrtvý brouk“ a při následné exekuci dotčené a hysterické výlevy typu: „Vy zloději jste mi neřekli to a to!“ A věřte, že se to nestávalo u těch, kteří se před podpisem ptali.

Problémoví klienti z velké většiny jednoduše nečetli to co podpisovali. A nebyli schopni přijmout následky.

Vzpomněl jsem si při vyprávěni onoho muže na to, jak jsem jeden čas provozoval e-shop, který umožňoval nakupovat jak podnikatelům, tak nepodnikatelům. Objednávkový formulář dával zákazníkům možnost zvolit, zda nakupují jako spotřebitel, tedy nepodnikatel a nebo jako firma.

Jsem možná přehnaný pedant a v obchodních podmínkách jsem neuváděl jen odkazy na příslušná znění zákona, ale poctivě jsem vše rozepsal. Každý tedy věděl, že podnikatel nemá záruční dobu dva, ale jen jeden rok.

Správně odhadují ti, kteří vsadí na to, že se „podnikatelé“ rozčilovali, když objevili po téměř dvou letech nějakou závadu a chtěli uplatnit reklamaci. I pokud pominu, že objevování závad týden před uplynutím dvou let je dost zvláštní, tak řešení u podnikatelů bylo pochopitelné. Omluva, že to již nejde.

Reakce? Poměrně jasné – jsem zloděj, podvodník a stížnosti pomalu i k našemu domovníkovi.

(V některých případech jsem byl i nazván mafiánem, který podplácí úředníky. Ano, správně odhadujete, že to bylo v případech, kdy po stížnosti byli stěžovatelé odkázáni i úřady tam kam patří.)

Opět problémy s pologramoty, kteří nedokážou číst.

Proč uvádím tyto příklady? Přivedl mě k tomu článek o tom, že společnost Hamé musí stáhnout máslové sušenky, protože neobsahují máslo.

Článek jako takový mě zase tak moc nezaujal, zato diskuze u něj ano. Diskutující převážně kritizovali Hamé, tvrdili, že by měly být velké pokuty a podobně. Vcelku z nich vyloženě řvala dost nechutná závist a zejména totální neschopnost postarat se sami o sebe. Potřeba mít někoho, kdo bude rozhodovat za ně.

Jen pár lidí napsalo, že komu něco nechutná, nemá to kupovat a má si přečíst složení výrobku na etiketě.

Bohužel výše uvedené není nijak ojedinělé. Na jedné straně se naši spoluobčané vysmívají americkým návodům k použití, které uvádí, že mikrovlnná trouba neslouží k sušení koček a na druhou stranu si nedokáží přečíst etiketu výrobku a pak nadávají, že jedí odpadky, podepíšou smlouvu, která je jejich vlastním přičiněním připraví o domov a považují to za zločin.

Je smutné, že na jejich ochranu vzniká spousta spolků, ať již jde o státní instituce či nestátní pseudoorganizace.

Osobně se domnívám, že by bylo dobré genofond poněkud obohatit tím, že bychom je nechali pod mosty s jejich odpadkovou stravou ať si tam nadávají na koho chtějí, ale obávám se, že nemáme tolik mostů.

A pro někoho je to praktický kanónenfutr. Hodný stát se pologramotů zastane a má další tupce který dá hlas té správné partaji, které jde, jak se říká, o lidi.

Uznejme, že taková parta se ovládá lépe.

No a my ostatní si budeme muset najít něco, co má na etiketě uvedeno, že není pro blby.

Ilustrační obrázek byl převzat z fotobanky iStockphoto

Advertisements
  1. Zatím nemáte žádné komentáře.
  1. No trackbacks yet.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: