Úvodní stránka > Různé > Sociální a nebo minimální stát?

Sociální a nebo minimální stát?

socstatNení to tak dlouho, co jsem narazil na článek s podobným názvem. Stát sociální versus stát minimální.

Tím, že jsem ho nalezl na, svým způsobem, levicovém blogu je jeho závěr vcelku předvídatelný, nicméně mě článek poměrně příjemně překvapil racionalitu, byť účelovou. Autor totiž, podle mého názoru nešťastně, zvolil pro srovnání sociálního a minimálního státu publikace sociálnědemokratického autora a autora objektivistického, který je ve své argumentaci navíc až militantní.

Obávám se, jak jsem ostatně uvedl ve svém diskuzním příspěvku k uvedenému článku, že takové srovnání není nejlepší volba. Porovnáním dvou, poměrně rozdílných a to nejen v terminologii, děl, není možné v žádném případě porovnat problém nastíněný v nadpisu.

Pokusím se na problém podívat z trochu jiného úhlu pohledu.

Tón mého blogu se víceméně odvíjí v duchu svobody jednotlivce. Někdo by možná řekl, že v duchu libertariánském, což mi není cizí a ani nepříjemné. Z tohoto úhlu pohledu na uvedené také nahlížím.

Sociální stát je zajisté na první pohled velice praktický, humánní a spravedlivý. Zdá se i lidský, vždyť se stará o děti, stará se o staré lidi, o nemohoucí, postižené, nezaměstnané, o rodiny s dětmi. Stará se o bydlení, stará se o to, aby lidé dostali za svojí práci zaplacenu řádnou mzdu a aby tato mzda měla určitou výši.

Stará se o sociální služby, o zdravotní péči a o spoustu dalších věcí.

Jednoduše, jak uvádím výše, jde o stát na první pohled spravedlivý.

Bohužel jen na první pohled. Existují názory, které sociální stát považují až za patologický jev a je velmi nesnadné s nimi nesouhlasit.

Už vidím, jak mi nyní bude někdo říkat, „A jak by sis to představoval? Aby bylo všechno postaveno na komerci? To by důchodci vybírali popelnice a chudí nemocní chcípali pod mostem. To prostě slušný stát zajistit musí!“

Chyba. Nemusí.

Pokusme se poněkud oprostit od předsudku toho, co stát musí a zapomeňme na chvíli, že hovoříme o službách sociálního typu (ne tedy přímo o sociálních službách jako takových) a představme si, že stát má monopol na výrobu bot.

Využiji poměrně zajímavý příklad z pera Murray N. Rothbarda¹

Pokud by jedině vláda měla výsostné právo vyrábět a prodávat boty, jak by pak široká veřejnost nahlížela na libertariána argumentujícího, že vláda se má vzdát svého monopolního postavení a otevřít obuvnický průmysl soukromému sektoru? Zajisté by si užil dostatek následujících nářků: „Jak jen můžeš? Jsi proti tomu, aby veřejnost – ba chudí – nosili boty! A kdo by asi tak dodával boty, když ne vláda? No řekni! Buď konstruktivní! Je jednoduché být negativista a stěžovat si; kdo by nám ale podle tebe měl šít boty? Kteří lidé? Kolik obuvnictví by mělo být v každém městě? Kde by obuvnické firmy získávaly kapitál? Jaký by používaly materiál? Kolik značek by mělo existovat? Jak dlouhou by měly mít boty životnost? Kolik by měly stát? Neměl by být obuvnický průmysl regulován k zajištění bezchybnosti produktu? A kdo by dodával boty chudým? Co když nebudou mít chudí dostatek peněz na tvé soukromé boty?“

Ty samé otázky, jakkoli mohou vypadat směšně ve vztahu k obuvnickému průmyslu, jsou naprosto stejně absurdní, jsou-li pokládány člověku obhajujícímu volný trh v hasičství, policii, poštovních službách či jakékoli jiné vládní iniciativě. Pointou je, že obhájce volného trhu v jakémkoli odvětví jednoduše nemůže nabídnout „konstruktivní“ plán budoucí tržní struktury daného trhu. …

Na otázky typu Jak si budou moci chudí dovolit služby obrany, hasičství, poštovní služby atd. můžeme rovněž reagovat otázkou: jak si chudí mohou v současnosti vůbec dovolit cokoli tržního? Odpovědět můžeme poznatkem, že volný trh bude schopen poskytovat zboží a služby mnohem levněji, ve větším množství a o vyšší kvalitě než dnešní vládní monopol. Každý ve společnosti pocítí tento pozitivní efekt, obzvláště pak chudí. Rovněž víme, že společnost nebude muset nadále nést ohromné břímě vysokých daní; opět včetně chudých.

Je pravdou, že na první pohled lidé vidí výhody, které jim sociální stát poskytuje. Jednou například podporu v nezaměstnanosti, tu garanci minimální mzdy, onehdy například porodné. Bohužel již nevidí cenu oné pomoci, daně. Daně, které jsou paradoxně kradeny i jim samým. Považovat však daně za samozřejmost a nemyslet na ně není logické a jedná se o zkreslenou představu. Každá koruna, která je člověku uloupena výběrem daně, mohla být využita mnohem smysluplněji. Tak, jak by momentálně potřeboval její oprávněný majitel.

Postihnout při porovnání sociálního a minimálního státu všechny aspekty, které se k uvedenému váží, není v krátkém článku technicky možné; to snad v případném pokračování. Je ale možné zobecnit, že sociální stát je státem vysoce nespravedlivým. Aby bylo možné někomu, kdo je vybrán, něco poskytnout, je nutné to nejprve někde jinde někomu jinému vzít.

Argument, že to jinak není možné, je falešný. Veškeré služby sociálního státu potřebují financování. Pokud by ono financování odpadlo a pokud by, a to by bylo poctivé, odpadla i příslušná míra zdanění, pak by, zcela zákonitě, bylo možné uvedené služby zajistit na tržním základě a zcela jistě účelněji.

Jsem si plně vědom toho, že minimální stát je idea, které není možné dosáhnout ihned. Není možné se rozhodnout ze dne na den a říci, že od prvního ledna rušíme tu a tu daň a od té chvíle některá ze složek toho, co je vznešeně nazýváno veřejnou službou, bude poskytována soukromými subjekty. Většina obyvatel by díky vlastní nezodpovědnosti skončila pod mostem. Osobně bych proti tomu nic neměl, ale obávám se, že nemáme tolik mostů.

Jsem přesvědčen, že není možné sociální a minimální stát srovnávat na základě dvou vybraných děl, jak uvádím v úvodu.

Porovnejme spíše cenu sociálního a minimálního státu. Ne jen to co je vidět na první pohled. Sociální stát není jen minimální mzda. Je to i její cena, kterou může být například neuplatnění méně schopných na trhu práce a jejich odkázání na podporu a sociální dávky. Sociální stát není jen několik pracovních míst které jsou koncentrovány na místě na kterém jsou na první pohled vidět. Jsou to i pracovní místa, která díky nim nevznikla na opravdu potřebných místech a bez přispění státu.

Pokud budeme hledat a dívat se i na to, co není vidět, uvidíme i to, co ve skutečnosti v sociálním státu převažuje. Uvidíme neadresnost, zbytečnost a totální nespravedlnost, která nás musí zcela zákonitě přivést k minimálně snaze o postupné omezení a konečně i odstranění sociálního státu.

¹) Murray N. Rothbard, For a New Liberty, The Ludwig von Mises Institute, Auburn, USA, 2011, str. 241-242, překlad Josef Tětek

Ilustrační snímek byl přebrán z webu Typepad.com

Reklamy
  1. Zatím nemáte žádné komentáře.
  1. 10. prosince 2014 (0.02)

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: