Úvodní stránka > Z domova > Šetření?

Šetření?

Kamera - objekt monitorovanŠetření, úspory, nižší náklady. Magická slova. Jen ve mně vždy budí nedůvěru, pokud je použije nějaký úředník. Protože úředník je ve své podstatě parazit, který hospodaří s penězi, které byly nejprve uloupeny jiným lidem, nemůže být nikdy dobrým hospodářem. To, domnívám se, snad jasné každému, kdo myslí hlavou.

Proto mě zaujala a pobouřila aktualita, která, kdo ví proč, zapadla v aktualitách typu „demise vlády Milouše Zemana,“ „soud s dr. Rathem“ a nebo „záhadné úmrtí v Hurghadě.“

Aktualita má titulek „Ministerstvo zvažuje konec dálničních známek, placení ohlídají kamery.

Ministerstvo dopravy chce ušetřit na dálničních kuponech. Vadí mu, že se musí platit za tisk a distribuci dálničních nálepek a rádo by je nahradilo, argumentujíc při tom Maďarskem, kamerovou identifikací registračních značek aut.

Velký bratr jako vyšitý.

Ponechme stranou zřejmou nesmyslnost dálničních poplatků, které nejsou ani náhodou něčím, co financuje dálniční síť. Jde o obyčejné výpalné za to, že si lidé dovolí používat automobil. Nenasytnému státu nestačí okrádat lidi při spotřební dani uvalené na pohonné hmoty, některé i při silniční dani. Chce ještě peníze za milostivé svolení k jízdě po rozbité, neudržované a špatně projektované dálnici.

Jenže prachy nestačí. Je třeba zjistit, kdo, kdy a kam po dálnici jel. A k tomu se může takový systém velice dobře hodit.

Namítnete, že na dálnici již fízlovací kamery jsou? Ano, dosud ale kontrolují jen kamiony. Takový krok, který zvažuje ministerstvo dopravy by zlegalizoval fízlování všech. A proti tomu jsem již vystupoval minimálně zde.

A pokud namítnete, že ten, kdo má čisté svědomí, se nemusí bát, jste buď blb a nebo naiva. Ale asi oboje.

A nebo taky pěkná svině. Stejně jako zastánci takových kroků.

Reklamy
  1. oldwomen
    14. srpna 2013 (13.20)

    Pochopila bych mýtné brány. Drobně středověké ale funkční.
    Ono k účtování výpalného, ééééé poplatku za použití „vyšší“ třídy silnice, by snadno přibyla i předvolání k podání vysvětlení, jak je možné, že jsem bránou A projela v tolik a tolik, ale bránou B jsem projela o dvě minuty dříve, než bych při dodržení povolené rychlosti měla. A je velice pravděpodobné, že když bych branou B neprojela vůbec, protože nehoda (jedno jestli náhlá závada na autě či třeba mrtvice), tak by si toho bdělé očko dozorce nevšimlo vůbec. Dálniční známky pro osobáky mi přijdou vůbec jako zvrhlost.

    • 14. srpna 2013 (16.57)

      Co dodat. Máte, bohužel, pravdu.

  2. 22. srpna 2013 (17.21)

    Bohové, ono je to vážně ještě nepustilo?
    Sice nemám dálniční známky rád, ale prosím, jsem ochoten je kupovat. Co mi ostatně zbývá.

    Ale tohle…
    Nejprve jsme slýchali z nevymáchaných úst všelikých představitelů, že by prý bylo spravedlivější, aby platil vyšší dálniční poplatky ten, co po dálnici najede více kilometrů, jako by pro toho, kdo jede jen kousek, tu dálnici nemuseli také postavit, A že k tomu budou potřeba mýtné krabičky (které ostatně lze velmi snadno použít ke sledování auta kdekoli).
    Když pak někdo spočítal, kolik by muselo být mýtné na kilometr, aby se takový systém vyplatil, tak od toho tiše upustili – ostatně, blížily se volby.

    A teď tohle… Mimo to, že takový systém je a bude drahý, tak bude neuvěřitelně snadno zneužitelný, protože se přece budou muset uchovávat informace kvůli případným reklamacím… takže dohledatelnost pohybu auta bude více než rok zpět.

    Teď už jen rozpoznávání obličejů, samozřejmě kvůli mýtnému z chodníků, jak jinak.

    • 22. srpna 2013 (17.35)

      Dokonalá ukázka toho, jak státní vlastnictví škodí.

      Někdy mě až překvapuje, že provozování soukromých dálnic funguje i v takové levicí prožrané Francii. Jeden čas jsem se v oněch končinách pohyboval velice často a když jsem jel domů, cesta po FR dálnici byla ok, po DE také. Ale už u Norimberka jsem si vždycky říkal, „Za chvíli to přijde…“
      A bohužel přišlo…

      Věřím tomu, že pokud budou chodníky státní, možná se ani s mýtným z chodníků nemýlíte. Zatímco by se soukromý vlastník chodníku snažil aby po něm chodili lidé, kteří by se tak dostali například k obchodníkům, kteří by u chodníku měli obchody a mohli tak například majiteli za to platit, pak státní majitel potřebu spolupráce nemá. (U toho soukromého majitele chodníku se možná pletu, možná by trh šel jinou cestou, to nikdo neví, ale u státního majitele se nepletu zcela jistě.)

      • 22. srpna 2013 (18.03)

        Nejsem zrovna zastánce toho, aby firmy nebo soukromé osoby vlastnily silnice, dálnice, nebo železnice; myslím si, že cesty jako takové by měly být v nějakém veřejném vlastnictví, protože jde o věci, bez kterých se takřka neobejdeme – kdo zkusil jet z prahy do bratislavy po okreskách, pochopí že dálnice potřebujeme; kdo to zkusil jít pěšky, pochopí, proč potřebujeme silnice. Takže věci obecné povahy by stejně musely být alespoň nějak regulovány (fuj, ošklivé slovo).

        Na druhou stranu by měly být silně zregulovány pravomoci státu (a obcí atd.) zasahovat do již daných pravidel. Ale to je věcí spíše právního systému jako celku 😦

        Například by bylo zajímavé, kdyby občan mohl rozporovat zákon, vyhlášku, vlastně jakékoli rozhodnutí úřední moci až po třeba umístění značky „30 – omezení hluku“ u nějakého nezávislého soudu…

      • 22. srpna 2013 (18.46)

        S tím příliš nesouhlasím. Jde přirozeně o věc názoru, ale stát se historicky ukázal jako nejhorší hospodář.
        Vězměme si například jednu z nejdražších (co se stavby týká) dálnic v Evropě. Ano, jde o tu naší, jedno jaké číslo je za písmenem D.
        Umí si někdo představit, že by soukromý provozovatel udržoval dálnici v současném stavu? Asi by brzy zkrachoval, protože by mu po ní moc aut asi nejezdilo.
        A tak by se dalo postupně vzít cokoli, co provozuje či poskytuje stát.
        Vím, že je to mnohdy těžké si jen představit, ale alespoň za pokus to stojí.
        Proto například publikuji seriál Anarchokapitalismus

        Nicméně každý začátek je dobrý a pak s Vámi souhlasím s nutností maximální minimalizace státu. A pokud to právní systém, který zmiňujete, neumožní, je chyba v tom systému.

      • 23. srpna 2013 (15.12)

        O soukromnících si iluze nedělám, dobře vím, jak se umí chovat ti, kteří si byť třeba i jen myslí, že mají monopol 🙂

        Ostatně tady žádné řešení není dobré, všechna jsou špatná, jen každé jiným způsobem.

        A právní systém tu špatný je, to se asi shodnou všichni rozumní lidé. 🙂

      • 23. srpna 2013 (21.33)

        Já si naopak o soukromnících iluze dělám. Jednoduše proto, že soukromé vlastnictví je, narozdíl od státního, přirozené lidem.
        V tu chvíli, kdy nebude ovlivňováno státními zásahy pak jednoduše odpadne i nebezpečí Vámi kritizovaného monopolu; ten ostatně existuje jen díky státním zásahům.
        Proto já řešení vidím právě v omezování státu, jak jen to je možné.

  3. Petr Pelikán
    26. srpna 2013 (9.32)

    Petře,

    stát už asi začal na tisku a distribuci dálničních nálepek šetřit?!

    Před dvěma týdny jsem byl na několik dní na návštěvě u rodiny v Čechách. Když jsem pak v neděli večer na cestě z rodné Šumavy do Prahy zastavil u benzínky, abych si koupil dálniční nálepku na deset dní, dostalo se mi rozkouzlené odpovědi: „Tak tu dnes už nemáme, zrovna došly. Ale máme roční, jestli chcete.“ Na můj dotaz, kde ji mohu dostat, mi bylo odpovězeno, že několik kilometrů dál je další benzínka a tam ji určitě dostanu.

    Má odysea s dálniční nálepkou tak vzala svůj počátek. Žádná benzínka (a zastavil jsem skoro u každé, kterou jsem po cestě viděl) na celé cestě ze Šumavy až do Prahy neměla desetidenní dálniční nálepku. Z mého pohledu naprosto nepřípustné. Když jsem v Praze zastavil u benzinky Agip kousek za „cukrákem“ a položil mou již obligatorní otázku: „Chtěl bych koupit desetidenní dálniční nálepku. Máte ji?“ a viděl rozpačitý obličej prodavače, předešel jsem jeho odpovědi: „Nechte mně hádat. Měl jste jich dnes dvacet, ale teď jsou již prodané!“ (Odpovědi podobného stylu jsem dostal u většiny navštívených benzínek).

    V pondělí ráno po snídani jsme s dcerou a manželkou vyrazili na nejbližší poštu. Na Malé straně, kousek před Karlovým mostem. I zde jsem byl velmi rozčarován situací. Připadal jsem si vrácen do minulé doby. Čtyři přepážky pro zákazníky z nichž jsou tři obsazeny, ale otevřená je jen jedna. Po mém dotazu, zda by nebylo namístě, s ohledem na stále se zvětšující frontu, otevřít další přepážky, byla skutečně otevřena druhá. Když na nás došla řada a já poštovnímu úředníkovi sdělil mé přání, řekl tento něco ve stylu: „Desetidenní? Moment, počkejte chvilku.“ a zmizel v prostorách pošty. Chvilka trvala 15 -20 minut. Vrátil se s letákem, popisujícím správné zacházení s nálepkou. Poté mi nálepku s letákem bez dalšího vysvětlení vydal, já zaplatil a vyrazili jsme kolem již velké čekající fronty ven. Moje manželka jen kroutila hlavou.

    Většinou, když jedu do Čech, kupuji si dálniční nálepku buď u ADAC v Norimberku, to mně stojí 5 minut času a nebo přímo na hranici. S nákupem ve vnitrozemí jsem doposud neměl zkušenosti a možná šlo o prostou souhru náhod. Velmi o tom ale pochybuji. Myslím si, že to má systém.

    • 26. srpna 2013 (9.53)

      Mám podobné zkušenosti a myslím, že nejsem sám. Je to poměrně hezká ukázka toho, ja stát je a nebo spíše není schopen plánovat, již z podstaty.

      Teď mě tak napadlo. Z čeho je vlastně hrazen provoz dálnic v D? Ze spotřební daně pohonných hmot? Osobně přesně nevím, vím jen, že se ozývají hlasy volající po spoplatnění pro cizince, ale blíže jsem se tou problematikou nezabýval (snad jen při cestách přes Německo, když jsem se blížil k hranicím, jsem se předem omlouval tlumičům auta za to co je zase čeká).

      • Petr Pelikán
        26. srpna 2013 (11.27)

        V Německu je doposud provoz dálnic (a nejen těch, silnic jako takových) placen ze spotřební daně pohonných hmot a částečně z tzv. automobilové daně (Kfz-Steuer). Každý, kdo v Německu koupí a přihlásí auto, platí tuto daň, jejíž výše byla dříve závislá na objemu, síle a druhu motoru (benzínový nebo naftový). Dnes je tato daň upravena tak, že o její výši rozhoduje výše škodlivosti výfukových plynů jednotlivého automobilu – rozdělení na naftové a benzínové motory zůstalo. Je nutno podotknout, že nafové vozidla byly vždy výše daňově zatížena, než benzínová. Současná tendence jde tím směrem, že stát daňovou politikou zvýhodňuje nová vozidla s nízkým obsahem škodlivých látek ve výfukových plynech. Jen pro ilustraci.

        Já vlastním dvě vozidla: BMW 520d Touring (nafta) a Mercedes Benz A160 (auto mé manželky, benzín).

        Za BMW platím roční automobilovou daň ve výši ca. 220,-€ (podle starého zdanění bych platil ca. 310,-€).
        Za Mercedes platím roční automobilovou daň ve výši ca. 80,-€ (podle starého zdanění bych platil asi ca. 120,-€).

        Co se týká otázky dálničního poplatku pro cizince (spoplatnění cizinců), tak ty hlasy se ozívají od nás z Bavorska. Nelze zapomenout, za necelé dva týdny máme v Bavorsku zemské sněmové volby a týden poté v celém Německu spolkové volby.

        Ta otázka sice není neopodstatněná, existuje více představ a možností, ale nemyslím si, že bude v přístí legislaturní periodě vládní prioritou číslo jedna.

      • 26. srpna 2013 (12.18)

        Díky za zajímavé informace.
        Pokud porovnám uvedenou daň s mediánem mzdy v D nevychází mi to zase tak hrozně (při srovnání dálniční známky u nás, mediánu téhož a kilometráže dálnic v obou zemích). Nicméně mi nezbývá než se zeptat na ekvivalent povinného ručení. Jak je počítána jeho výše?

      • Petr Pelikán
        26. srpna 2013 (14.59)

        U povinného ručení je to jiné než v ČR:

        U každého typu vozidla je každý rok stanovena tzv. Typ- und Regionalklasse, tedy typová a regionální třída – jsou souhrnem výšku pojistného ovlivňujících faktorů a vychází z nehodové statistiky. Kalkulací všech těchto faktorů stanoví pojišťovny výši svého 100-procentního pojistného pro daný typ vozidla v danném místě přihlášení.

        Pro výši pojistného je rozhodující:
        1. Místo přihlášení vozidla – nehodová statistika v konkrétním místě – města jsou logicky dražší než vesnice – takže pojistné pro můj BMW by mně například stálo víc, měl-li bych bydliště přímo ve městě Norimberku, než v místě mého současného bydliště (ca. 12 km od Norimberka)
        2. Nehodová statistika tohoto typu vozidla (v místě přihlášení a v celé republice)
        3. Stáří vozidla při přihlášení – čím mladší vozidlo, tím nižší pojistné, čím starší vozidlo, tím dražší (rozhodující jen při přihlášení vozidla a při uzavření pojistného)
        4. Předpokládaná výše ročně najetých kilometrů – zde závisí na jednotlivé pojišťovně, ale většinou je tomu tak, že mají žebříček – do 6, 8, 10, 12, 15, 20, 25-ti tisíc km atd. – čím víc km v roce najezdíte, tím dražší je pojistné
        5. Stáří řidiče – řidiči mladší 25 let (u některých pojišťoven pod 23) a řidiči nad 75 let platí vyšší pojistné – mají negativnější nehodovou statistiku
        6. Počet let bez nehody – V Německu máme tzv. SFR tedy „počet let bez nehody“. 1 Rok bez nehody odpovídá 100% pojistného. Čím více let máte bez nehody, tím nižší procentuální část pojistného platíte. Máte-li nehodu, pak existují tabulky, které udávají, jak vysoko budete pojišťovnou zařazen. Příkladem: Jezdíte třeba 15 let bez nehody a máte proto dejme tomu SFR 15 – 40%. Pak způsobíte nehodu a budete pojišťovnou zařazen do SFR 10 – 55% a budete potřebovat 5 let, abyste se dostal na Vaše původní pojistné.
        Přesnou výši mého samotného povinného pojištění Vám říci nemohu – ne proto, že by to bylo tajemství, ale protože já má vozidla pojišťuji plně, s tzv. Voll- und Teilkasko – tedy plným a částečným pojištěním.
        Ale pro orientaci – můj BMW mně stojí zhruba 650,- € ročně a Mercedes mé manželky mně stojí zhruba 550,- €.

      • 28. srpna 2013 (2.14)

        Omlouvám se, že píši až nyní, nestíhal jsem.

        Určitě zajímavý pohled na to, jak je možné povinné ručení počítat logicky. Díky za info.
        Ať se dívám, jak se dívám, připadá mi to o dost logičtější než u nás. I když i zde by se něco našlo.
        Místo přihlášení hraje roli i u nás. To vidím jako slabinu, totožnou s CZ systémem. Já auta registruji na firmu, která má sidlo v kraji s malou nehodovostí a na malé vesnici. Provozuji ho ale ve druhém největším městě ČR. Rozhodně je to lepší, než má auta v minulosti, která byla registrována v Praze.
        Mělo-li by to být poctivé, mělo by být registrováno ne v místě bydliště, ale v místě provozu. Ovšem to u nás není možné.
        Nehodová statistika je poměrně zajímavý atribut, hodný zamyšlení. Co mi ale připadá v D modelu dobré, je předpokládaný nájezd kilometrů. Určitě je to logičtější než kubatura motoru.
        Vezmu-li v úvahu, že moje první auto jsem měl na vysoké a byl to Trabant s obsahem necelých 700 ccm a nyní, když mi věk začíná číslem 4 mám Hondu Legend s obsahem 3,5 litru nesedí mi ovlivnění ceny kubaturou. V 18 jsem rozhodně jezdil nebezpečněji než nyní a pravděpodobnost, že zaviním nehodu byla rozhodně vyšší, než dnes, přesto větší roli hraje obsah motoru.
        Nezbývá mi než tiše závidět logičtější řešení.

      • Petr Pelikán
        28. srpna 2013 (13.32)

        Petře,

        pojištění podle kubatury motoru bylo v Německu před lety. Je ale ve svém důsledku špatné a jak píšete také nelogické.

        U svých úvah při vytvoření současných tarifů vycházely pojišťovny z praxe.

        Dám příklad. Pojišťovny z dlouhodobých statistik zjistili, že majitelé nových vozidel mají výrazně nižší nehodovost, než majitelé starých vozidel. Je to také logické, protože koupíte-li si nový vůz, tedy investujete-li vyšší finanční částku, dáváte si také několikanásobně víc pozor, aby jste tuto investici nezlikvidoval. Máte-li ale staré vozidlo za malé peníze, není to s tou pozorností v tomto ohledu tak vážné. Stane-li se něco, tak za pár babek můžete koupit další auto. A statistiky tyto tendence potvrzují.

        Podobně tomu tak je, jak jste již naznačil, u věku řidiče. Mladí lidé, nováčci, ale také hodně staří lidé způsobují podle nehodové statistiky více nehod.

        A u těch kilometrů je to víc než logické, protože s jejich výší stoupá i riziko.

        Rozhodující je v Německu také atribut „typ vozidla“. Tím je opravdu myšlen jednotlivý typ vozu. Příkladem:

        Německé pojišťovny rozdělují opravdu každé vozidlo zvlášť. Takže pojistné pro Škodu Oktávii 1.9TDi může být jiné, než pojistné za Škodu Oktávii 1.9TDi Kombi. Způsobí-li řidiči kombíku například méně nehod, než řidiči sedanu, pak je také pojistné za kombíka levnější, než pojistné sedanu.

      • 01. září 2013 (23.27)

        U nás pojišťovna kasíruje, jinde pojišťuje. Jak prosté, milý Watsone.

  1. No trackbacks yet.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: