Úvodní stránka > Ze zahraničí > Pravda o švédském zdravotnictví

Pravda o švédském zdravotnictví

800px-Karolinska.sthlm.2006Jako Švéd (autor je blíže uveden na konci článku – pozn. autora blogu), který momentálně žije ve Spojených státech a který má zkušenost se švédským zdravotnickým systémem (Swedencare), musím odpovědět na falešné představy profesora Roberta H. Franka z jeho článku publikovaného v New York Times 15. června „Co nás může Švédsko naučit o Obamacare“.

Je překvapující číst něco tak odporujícího základním myšlenkám ekonomické teorie od profesora ekonomie. Ale ponechme teorii stranou, stačilo by, aby profesor Frank podnikl cestu do nejbližší veřejné pohotovosti, aby viděl svoje iluze nevratně roztříštěné. Skutečností je, že švédský zdravotní systém je dokonalou ilustrací tragédie centrálního plánování. Je drahé a – co hůře – zabíjí nevinné lidi.

Bezplatná univerzální zdravotní péče se objevila v padesátých letech jako součást sociálně demokratického projektu „Domov lidí“ (Folkhemmet). Tento obrovský projekt také zahrnoval vzdělání zdarma na všech úrovních, moderní bydlení pro chudé, povinné vládní důchodové plány a další. Předpokládejme k dobru jeho navrhovatelů, že někteří z nich skutečně měli dobré úmysly. Jako tolikrát však tyto úmysly vydláždily cestu do pekla.

Chvíli to trvalo, ale dnes už začíná být zřejmé i člověku z ulice, že každý aspekt tohoto projektu skončil katastrofou. Nemusí být schopen spojit si jednotlivé body, ale vidí, že systém rozhodně nefunguje tak, jak bylo slíbeno, a že se rapidně zhoršuje.

Před započetím tohoto utopického projektu mělo Švédsko jedny z absolutně nejnižších daní v civilizovaném světě a nepřekvapivě se řadilo mezi nejlepší země dle životní úrovně. Tento projekt změnil Švédsko v zemi s druhým nejvyšším zdaněním na světě (po Dánsku), obdobími výrazné inflace a stabilně uvadající ekonomikou.

Zdravotnictví není žádné ekonomické mystérium – je to jen další služba. Stejně jako ostatní může být adekvátně poskytována na volném trhu za dostupné ceny a se stále se zlepšující kvalitou. Ale stejně jako ostatní se porouchá ve chvíli, kdy na něj začnou sahat centrální plánovači, jako se tomu nyní stalo. Tvrdit, že „tržní selhání“ může za problémy ve zdravotnictví je stejné jako tvrdit, že může za selhání výroby chleba v sovětském Rusku.

Podívejme se, co se stalo, když bylo zdravotnictví poskytováno zdarma švédskou vládou (tj. daňovými poplatníky). Všimněte si, že totožné ekonomické principy a incentivy se objevují u jakékoliv služby, kterou se vláda rozhodne převzít a zdarma poskytovat. Stejné principy budou platit i pro Obamacare, ačkoliv s drobnými obměnami.

Nejprve se ve Švédsku mělo za to, že zdravotnictví zdarma je jen pro chudé. Nemělo ovlivňovat ty, kteří byli spokojeni se svým poskytovatelem zdravotní péče. Ale když vláda náhle nabídne alternativu zdarma, mnoho lidí opustí svoje soukromé lékaře a půjdou k těm veřejným zdarma. Veřejný sektor bude muset růst, zatímco soukromí lékaři budou ztrácet pacienty. Soukromí lékaři jsou poté nuceni buď začít pracovat pro veřejný systém, nebo opustit svoji profesi. Výsledkem je jeden velký veřejný monolit. Můžeme v tom nalézt výnosy z rozsahu, jak tvrdí profesor Frank? Možná. Ale pokud existují, budou převýšeny náklady a neefektivitami byrokracie, která nezbytně vzroste, aby spravovala systém.

Výsledky jsou jasně viditelné ve Švédsku. Zbylo jen velmi málo soukromých lékařů. Z těch, co zbyli, je většina součástí národního pojišťovacího systému. Došlo k ohromnému růstu byrokracie, která je potřebná k centrálnímu plánování veřejného a pseudo-soukromého zdravotnictví.

Když jdou Švédové jednou za čtyři roky k volbám, volí vlády na třech úrovních: národní, regionální (landsting) a komunální (kommun). Landsting je regionální vláda prostřední úrovně a je jich ve Švédsku dvacet. Landstingy se téměř zcela věnují správě veřejného zdravotnictví. Téměř vždy mají nedostatek zdrojů a pravidelně vytvářejí ztráty.

Výhodou systému volného trhu, jak jistě vážený profesor Frank ví, je, že nabídka a poptávka se setkávají, aby vytvořily ceny. Tyto ceny slouží jako signály lékařům a říkají jim, co jejich pacienti nejvíce potřebují a čeho si nejvíce cenní. Pokud by došlo k náhlému růstu poptávky po operacích srdce, cena této služby by ceteris paribus vzrostla. Lékaři by byli motivováni vyššími cenami k přesunu do toho odvětví, ve kterém mohou více vydělat. Více doktorů by provádělo operace srdce, kapacita pro tyto opera by rostla a zvýšená poptávka by byla uspokojena, takže cena by opět poklesla. Někteří lidé protestují a myslí si, že je nemorální, aby doktoři maximalizovali svoje zisky a měli se dobře na základě zdravotních problémů ostatních lidí. Ale proč by to mělo být více nemorální než činnost farmářů, kteří žijí z hladu ostatních lidí?

Systém volného trhu tedy systematicky alokuje kapacitu („nabídku“) a realokuje ji rychle, aby uspokojil potřeby pacientů („poptávku“). Díky konkurenci má navíc další výhodu ve formě neustálé snahy o nižší ceny a vyšší kvalitu. Tento princip je platný pro zdravotní služby stejně jako pro mobilní telefony a zahradnické služby.

Byrokracie veřejného zdravotnictví nemůže používat tržní ceny k alokování zdrojů. Musí používat jiné prostředky. Zaprvé se bude snažit plánovat podle očekávané poptávky. Pokusí se odhadnout počty zlomených nohou, operací srdce a transplantací ledvin v následujícím roce. Tyto odhady budou nezbytně špatné a způsobí nedostatky na jedněch místech a přebytky na jiných zároveň, což bude mít za následek lidské utrpení a ekonomické plýtvání.

Bez motivu zisku neexistuje motivace přizpůsobit se realitě, využívat drahé vybavení do optimální kapacity, zlepšovat úroveň služeb nebo chovat se k pacientům s úctou. Všechny změny pocházejí od plánovačů nahoře. Doktoři a sestry budou frustrováni, protože nemohou svobodně předvádět svoje dovednosti podle svých nejlepších schopností a pomáhat lidem tak, jak by si přáli. Mnoho z těch nejlepších si najde jiné pracovní obory.

Je nemožné to vyčíslit, ale je zřejmé, že úroveň energie ve zdravotních profesích je ve Švédsku ve srovnání se Spojenými státy nízká. Můžeme to vidět na několika úrovních od lékařů až ke studentům. Jeden můj kamarád, který studuje medicínu v Americe, strávil rok ve velké nemocnici v Švédsku. Byl v šoku, když zjistil, že studenti netráví žádný volný čas na operačním sále, jelikož nemají žádnou motivaci stát se těmi nejlepšími. Existují samozřejmě entuziasté, kteří milují stoji práci tak jako tak a odvádí skvělou práci, ale systém není tomuto přístupu nakloněn.

Plánování vždy selhává. Plánovači si uvědomí, že trh je jim nadřazený, ale nevycouvají. Místo toho se budou snažit napodobit trh použitím nových technik jako „New Public Management“, voucherový systém a „healthcare exchanges“. Výsledky těchto řešení jsou obvykle ještě hrozivější než přímé plánování. Aby mohly fungovat, budou muset redukovat každý zdravotní stav na kód, každého pacienta na identifikační číslo a každou proceduru na plánované (arbitrární) náklady a příjmy.

Nedávno bylo v jedněch velkých novinách odhaleno, že lékařům bylo řečeno, aby prioritizovali své pacienty v závislosti na jejich budoucí hodnotě jakožto daňových poplatníků. Staří lidé mají přirozeně jakožto daňoví poplatníci nízkou hodnotu, takže jim soukolí přiřadí nižší prioritu a mají menší šanci získat správnou léčbu. V soukromém zdravotnickém systému si můžete určit vlastní priority, můžete například prodat dům a utratit peníze za léčbu. V socializovaném systému je to někdo jiný, kdo určuje vaše priority.

Jak ale víme, každá centrálně naplánovaná činnost dá vzniknout pěti opačným a nezamýšleným reakcím, z nichž každá se setká s dalšími centrálně naplánovanými činnostmi. Nakonec skončíte s rozbitým systémem, jako je ten švédský, ve kterém jsou služby sice „zdarma“, ale nedostupné.

U nenaléhavých případů musíte ve Švédsku jít k veřejné „Healthcare Central“. To je vždy startovacím bodem pro všechny nemoci od chřipky až po nádor na mozku. Musíte jít do své přidělené Central, podle toho, ve které zdravotní čtvrti žijete. K lékařům se dostanete pouze skrze domluvenou schůzku. Obvykle mají každé ráno třicetiminutové okno, během kterého si můžete zavolat o jedno ze státem přidělených míst. Musíte zavolat brzo, jinak místa dojdou. Jen vzácně si můžete domluvit schůzku na ten samý den. Bude vám přidělen všeobecný lékař, pravděpodobně takový, kterého jste nikdy předtím nepotkali, který nejspíš nemluví plynně švédsky a který skoro jistě nenávidí svoji práci. Pokud máte vážný problém, budete teprve na startu cesty doporučování k odborníkům. Tento proces může trvat měsíce. Oproti tomu, co si myslí profesor Frank, toto není „požadovaná vlastnost“ systému, která zajišťuje maximální využití kapacit. Jde o nevyhnutelnou charakteristiku centrálního plánování analogickou k frontám na chleba, které nikdo nepovažuje za „požadovanou vlastnost“.

Zdravotnická „fronta na chleba“ je místo, kde lidé umírají. Pravidelně se stává, že ve chvíli, kdy se pacient konečně dostane k odborníkovi, jeho stav se zhorší natolik, že již nemůže být vyléčen. Často se také stává, že se ztrácí doporučení. Byrokracie vytváří netečné pracovníky, kteří se nestarají, odmítají udělat něco navíc a kteří nikdy nejsou zodpovědní za svoje selhání.

Pokud máte naléhavý problém, musíte jít na pohotovost v jedné z obrovských nemocnic sovětských rozměrů. Profesor Frank chválí tato monstrózní zařízení za poskytování „výnosů z rozsahu“. Stockholm měl dvě tyto obří nemocnice. V roce 2004 byly sloučeny do jedné pod dohledem jedné velké konzultační společnosti. Toto „sloučení“ skončilo samozřejmě neúspěchem, takže se již po mnoho let vedou diskuse o jejich opětovném rozdělení.

Z pohotovostí je úplně jiný zážitek. Pokud se nedusíte nebo vážně nekrvácíte, můžete očekávat, že doktora uvidíte tak za 5 až 7 hodin. Pro takto „vysokou“ úroveň služby můžete doufat, pouze pokud dorazíte v pracovní den a během pracovní doby. Po pracovní době nebo o víkendech je to horší. Doktoři jsou zpravidla zaneprázdněni vyplňováním formulářů pro centrální zdravotnické autority, vypisováním kódů do malých okýnek, aby vykázali provedené úkony, místo toho, aby ošetřovali pacienty. Vyskytly se případy, kdy pacienti viděli doktora hned, ale jsou vzácné.

Je důležité naplánovat si větší zdravotní problémy mimo červen, červenec a srpen, protože v letních měsících jsou nemocnice prakticky uzavřeny z důvodu dovolených.

Kvůli absenci ziskového motivu se nestaly služby zdarma jen špatnými, ale také velmi drahými. Jedna z velkých švédských bank (Swedbank) nedávno přišla se zprávou, že průměrně vydělávající člověk platí vládě 70 procent daň ze svého příjmu včetně toho velkého neviditelného kusu strhnutého rovnou z výplatní pásky. Jelikož bezplatné systémy se postupně stávají dražšími a vzhledem k tomu, že je nemožné kompenzovat tuto skutečnost neustále rostoucími daněmi, je každý rok více onemocnění klasifikováno jako život neohrožující a nejsou již dále kryty pojištěním.

V konečné fázi selhání centrálního plánování to plánovači jednoduše vzdají. Chtějí si nad celou záležitostí umýt ruce, a tak se rozhodnout službu „privatizovat“. V praxi to znamená, že prodají nemocnice za velmi výhodné ceny napojeným „podnikatelům“. Plánovači se promění v dohlížecí orgány a garanty kvality. To vytvoří vysoce chráněný „trh“, na kterém je od „podnikatelů“ vyžadováno pouze dodávání služeb vládní kvality za ceny určené tím, kolik by stejnou věc stálo udělat vládu. To samozřejmě vytváří permanentní zisky tak velké, že byste skrze ně mohly projet sanitkou, a neexistuje žádná konkurence, která by to zastavila.

Toto je obecný vzorec, který nevidíme jen ve zdravotnictví, ale i ve všech pseudo-privatizovaných a těžce regulovaných odvětvích, jako je školství, lékárenský prodej a péče o staré.

Když lidé zjistí, že jsou tyto enormní zisky odvedeny do daňových rájů, okamžitě požadují, aby byly zisky ve zdravotnictví zakázány a aby vláda znárodnila toto odvětví. A tím se kruh uzavírá.

Tento proces je zřejmý ve Švédsku, kde je nyní široký konsensus napříč politickým spektrem a mediálními odborníky, že zisky ve zdravotnictví, speciálně pak s fondy využívanými ke snižování daní, jsou nemorální a měly by být zakázány. Je pravděpodobné, že časem se tato legislativa uzákoní.

Trh se soukromou zdravotní péčí je ve Švédsku malý. Málo lidí si ho může dovolit, jelikož již zaplatí 70 % daň za všechny služby „zdarma“. Politici však mají soukromou zdravotní péči, zaplacenou přirozeně daňovým poplatníkem. Zřejmě se jedná o tak speciální osoby, že zdravotní systém, který navrhli pro ostatní, jim samým není dost dobrý.

Když jsem se přestěhoval do Spojených států, trvalo tři měsíce, než začalo platit naše zdravotní pojištění. Jeden ze členů naší rodiny si v tomto období zlomil nohu. Našli jsme „pětiminutovou kliniku“ vzdálenou třicet minut od domu, nechali nohu zrentgenovat, narovnat a zafixovat bez jakéhokoliv čekání – to vše za 200 dolarů. Takový typ služby ve Švédsku neexistuje. Příklad se zlomenou nohou ukazuje, jak trh, který zatím není státem totálně zničený, může vytvořit dostupné a kvalitní služby.

Důvodem, proč je americké zdravotnictví založené na pojištění tak drahé, je přísná regulace a napojení na podobně regulovaný pojišťovací průmysl. Obě odvětví jsou regulací dobře chráněna před konkurencí. Obamacare je učiní ještě dražšími, byrokratičtějšími a nedostupnějšími. Způsob, jak napravit americké zdravotnictví, je zbavit ho existujících centrálních plánovačů a regulátorů, ne přidávat mu tucty dalších.

Viděl jsem a žil jsem v budoucím americkém zdravotnictví. Nefunguje.

Autorem článku, který původně vyšel na mises.org je Klaus Bernpaintner. Český překlad pana Jakuba Skaly byl přebrán z webu Mises.cz v duchu licence Creative Commons Uveďte autora 3.0 Unported.

  1. Petr Pelikán
    27. Srpen 2013 (10.33)

    Petře,
    u zdravotního systému je velmi dobře viditelné, že ani plně „volný trh“, ani „centrálně plánované hospodářství“ sami o sobě nejsou řešením. Jim nejde v první řadě o člověka a jeho zdraví. Jim jde jen o uspokojení potřeb – volný trh je individuelní, centrálně plánované hospodářství je paušalizující. Proto reálné řešení současného zdravotního systému leží podle mého názoru mezi těmito dvěmi směry, se silnou tendencí k volnému trhu – právě pro jeho individualitu – ta je podstatou vývoje.
    Každému, kdo chce hovořit o lékařství či zdravotnictví, nejtrefnější je pojem medicína, pocházející z latinského ars medicinae, tedy „umění léčit“, bych velmi rád doporučil úvodní přednášku Prof. Johannese W. Rohena, dnes již emeritního profesora a anatoma Univerzity Erlangen-Norimberk. Tuto přednášku, přes jeho již vysoký věk (18.09. mu bude 92 let), stále pro první semestry lékařské fakulty má. Hovoří v ní o povolání lékaře a o medizíně samotné. Myslím si, že každý, kdo měl tu čest ji slyšet(a říkám opravdu s úctou a vědomě „čest“), dostane trochu jiný, než dnešní silně ekonomický pohled na tuto, základ lidského bytí silně ovlivňující, stránku každé společnosti.
    Když dnes lidé hovoří o zdravotnictví, jde ve většině o dvě témata – kvalita zdravotnictví a cena. Většinou na základě osobní zkušenosti, vlastní nebo příbuzných a známých – dobrý či špatný lékař (jde mu jen o peníze, bere si čas pro pacienty, používá nové metody, ordinace je zastaralá, pomohl, nepomohl atd.), dobrá či špatná nemocnice (kvalitní služby, katastrofální stav, používají moderní a alternativní metody, nemožný personál atd.) a výše doplatků, cena za léky, přístupnost moderních technik a podobně.
    Největším problémem centrálně plánovaného hospodářství je chybějící tendence vývoje a výzkumu. Jak ukazuje již minulost, centrálně plánované hospodářství v důsledku nehospodaří, ale jen rozděluje přijaté prostředky. Velkou výhodou centrálně plánovaného hospodářství je, na základě snahy o sociální spravedlnost, dostupnost ve všech oblastech – jak finančně silných, tak finančně slabých.
    Největším problémem volného trhu ve zdravotnictví je silná orientace na tok finančních prostředků, v jehož důsledku dochází k silnému znevýhodnění finančně slabých oblastí. Největší výhodou volného trhu je silná orientace na vývoj a výzkum, protože bez nich by trh stagnoval či dokonce měl negativní vývoj.
    Jak jsem již napsal, leží řešení podle mého názoru mezi těmito dvěmi směry, se silnou tendencí k volnému trhu – právě pro jeho individualitu – nebo lépe řečeno, ve volném trhu, který by byl vázán na pevné etické principy.

    • 28. Srpen 2013 (2.17)

      Souhlasím. Ale částečně. Zejména s Vaší poslední větou: „… leží řešení podle mého názoru mezi těmito dvěmi směry, se silnou tendencí k volnému trhu – právě pro jeho individualitu – nebo lépe řečeno, ve volném trhu, který by byl vázán na pevné etické principy.

      Musím konstatovat, že v čistě tržní společnosti by etické principy právě této společnosti zajistili zřejmě tu nejlepší péči. Nejen zdravotní.

      Právě motivace tržní společnosti, kterou je zisk (nemusí být vždy vyjádřen penězi!) by logicky vedla i k etice. Ač to zní paradoxně. (Například lékařské zařízení, které neposkytne pomoc nemajetnému nemusí být společností považováno za eticky se chovající a může to poznat i na svých ekonomických výsledcích. Je to přirozeně jen jeden příklad, může se jich určitě nalézt celá řada.)

      Podívejte se třeba na zajímavý seriál pana Řiháka (k nalezení pod štítkem divoký kapitalismus) na téma zdravotnictví ve viktoriánské Británii a budete možná překvapen, že Oliver Twist je sice zajímavý román, ale skutečnost byla rozhodně jiná. Pravda, nesrovnatelná se současností, je nutno vzít v úvahu historickou dobu.

      Proto se budu vždy klonit k tržnímu řešení, byť si jsem vědom toho, že ihned to nebude.

      • Petr Pelikán
        28. Srpen 2013 (11.02)

        Petře,

        motivace tržní společnosti, kterou je zisk (nejen finanční), nevede automaticky k etice. Vámi uvedený příklad: “Například lékařské zařízení, které neposkytne pomoc nemajetnému nemusí být společností považováno za eticky se chovající a může to poznat i na svých ekonomických výsledcích. Je to přirozeně jen jeden příklad, může se jich určitě nalézt celá řada.“ vypadá ve skutečnosti trochu jinak.
        Podíváte-li se do USA, najdete příklady toho, k čemu může vést primární motivace zisku ve zdravotním sektoru. Neboť tam lékařské zařízení, které neposkytne pomoc nemajetnému, není společností považováno za neeticky se chovající.
        Jeden můj velmi dobrý známý, povoláním lékař s vlastní praxí v Norimberku, absolvoval jako lékař roční zahraniční stáž na úrazovce v jedné z nemocnic v Los Angeles. Byla-li rychlá pomoc volána, tak první, co bylo na místě zásahu kontrolováno, byla skutečnost, zda postižený má či nemá zdravotní pojištění, případně zda je solventní. Bylo-li očividné, že se jedná o bezdomovce bez zdravotního pojištění, pak byl často přenechán svému osudu.
        Čistá motivace zisku, bez pevných etických pravidel a principů, vede dlouhodobě k separaci společnosti. Vytvoří oblasti rozdílné sociální úrovně, jak lze v USA velmi dobře vidět. Máme v USA několik příbuzných. Jeden strýc mé ženy žije v Las Vegas – jeho vila leží ve vilové čtvrti, která je, jak je v USA zvykem, od jiných čtvrtí separovaná. Chcete-li ho navštívit, musíte projet kontrolou soukromé ochrané služby, která Vás pustí dál až poté, když ho kontaktovala a on návštěvu potvrdil.
        Zisk etické principy nevytvoří. Etické principy ale dělají z volného trhu tržní společnost. Alespoň podle mého názoru.

      • 02. Září 2013 (0.01)

        Omlouvám se, že reaguji až nyní. Nestíhám.

        Troufnu si jen připomenout, že v USA jsou Vámi uvedení bezdomovci a další nemajetní krytí státním programem Medicaid. Ponechání někoho, jak píšete, „na pospas“ mi nepřipadá příliš pravděpodobné, již proto, že by to bylo velice zajímavé sousto pro některého právníka specializujícího se na zdravotnické problémy. Přirozeně je otázkou, zda šlo o nemocnici státní a nebo soukromou, v soukromé by to možné bylo a pak je na pořadu dne transport nemocného do státní. Stejně tak, jak je pacienty s pojištěním při přivezení do státní nemocnice požadován okamžitý převoz do soukromé nemocnice, kde má jeho lékař privilegia a nebo která má smlouvu s jeho pojišťovnou.

        To, že je zdravotní péče v USA přeražená ví téměř každý. Dá se ovšem s úspěchem dojít k závěru, že je to vinou toho, že tržní prostředí je velice výrazně pokřiveno řadou vyhlášek a nařízení, které ho vlastně omezují a prodražují.

        Osobně zastávám názor, že motivace ziskem je správná i ve zdravotnictví.

        Časem by totiž mohla vyvstat potřeba etiky i pro výrobce rohlíků, který by je měl poskytovat zdarma nemajetným, aby neumírali hladem na ulici a tak dál a tak dál.

        Nesouhlasím s názorem, že neexistence etiky vede k separaci společnosti. To co popisujete na příbuzném a vilové čtvrti není nic, co by se mělo odsuzovat. Jde o rozhodnutí vlastníků a to považuji za nezpochybnitelné. Navíc se domnívám, že důvodem není potřeba oddělit se od jiné společenské vrstvy, ale od nebezpečí vykradení a podobně. A chyba není u těch, kteří v té čtvrti bydlí. Spíš v potenciálních zlodějích.

      • Petr Pelikán
        02. Září 2013 (13.26)

        Petře,

        samozřejmě je motivace ziskem ve zdravotnictví správná a v důsledku i sociální, ale jen tehdy, je-li založena na etických principech. Nesdílím ale Váš názor, že trh vede k etice.

        U zdravotnictví a jeho vzniku to je dobře viditelné. Všimněte si, že původem našeho současného zdravotního systému byl charitativní systém dob minulých. Nebyl to trh a motivace zisku, ale zjednodušeně řečeno prostá solidarita a soucit s potřebnými. Primární motivací nebyl zisk, ale pomoc potřebným. Podíváte-li se do starého Řecka (dovolím si připomenout Hypokratův slib – již tehdy etický podklad zdravotnictví), do arabského prostoru, do Číny atd., zjistíte, že ne trh, ale morální zásady a „milosrdenství“ byly počátkem a základem současných zdravotních systémů.

        Je samozřejmé, že dnes máme jinou dobu a i společnost se vyvinula dál. Od doby vzniku současných sociálních systémů došlo k velkým změnám a vykristilizovaly se tendenčně (zjednodušeně řečeno) dva protikladné systémy. Jeden na zásadách volného trhu a druhý na zásadách centrálně plánovaného hospodářství. Podíváme-li se na Evropu, tak můžeme říct, že evropský zdravotní systému je z principu založen na centrálním plánovaném hospodářství. Říkáme tomu solidarita, ale dlouhodobě není tento systém ve svém rozsahu nositelný. Vědomě říkám „z principu založen na centrálním plánovaném hospodářství“, protože v jednotlivých zemích západní Evropy došlo a dochází k prolímání volného trhu se zdravotním systémem.

        Já sám pracuji v německém zdravotním systému a pro mně osobně je naprosto zřetelná tendence, posílit a rozšířit nabídku nadstandartních výkonů – a je nutno podotknout, že Německo má velmi dobrý zdravotní systém a nadstandarty jsou již dlouho jeho součástí.Zdravotní ekonomové ví, že jen tak zůstane současný zdravotní systém dlouhodobě platitelný.

        Co je z mého pohledu v otázce zdravotního systému velmi podstatné, je skutečnost, že volný trh, na rozdíl od centrálně plánovaného hospodářství, je důvodem a zárukou vývoje. Jen díky volnému trhu máme velký rozvoj nových technologií, alternativních léčebných praktik, minimálně invazivních zákroků atd. Použiji pro ilustraci příkladu z automobilového průmyslu:

        Stále vyšší bezpečnostní úroveň současných automobilů není ani zásluhou státu a jeho snah o vyšší bezpečnost v dopravním provozu, ani výsledkem reakce na stanovené nároky širokého kruhu společnosti (ty jsou často úplně opačné – například v době zavedení ochraného pásu neviděla většina řidičů nutnost jeho použití), ale je výsledkem vývoje luxusních automobilů a reakcí na vysoký technologický a bezpečnostní nárok velmi malé části společnosti. O ABS, ESP, Airbag atd., vyjmenovat by se dalo mnohem víc, by velká část společnosti neměla žádný zájem, již kvůli velmi vysoké ceně jejich vývoje a jejich výroby, což se při každé inovaci odráží v ceně vozidla. V důsledku máme ale, díky volnému trhu a malé části společnosti, která je ochotná platit za nové inovativní technologie vysokou cenu, dlouhodobě pozitivní a také s postupem času platitelné technologie, které jsou prospěšné všem. Dnes patří jmenované bezpečnostní systémy k samozřejmému vybavení automobilů a jejich cena je díky masové produkci přijatelná. Centrálně řízené hospodářství tyto tendence nemá, jeho snahou je jen zpřístupnění cenově přijatelných prostředků velké mase společnosti. Kam to ale bez volného trhu vede, známe z naší minulosti – jakkoliv byly Škodovky a Tatry v době svého vývoje technologicky na výši své doby (Tatry dokonce technologicky před svou dobou) – centrální plánované hospodářství ČSSR se skoro až do sametové revoluce s tímto technologickým stavem spokojilo.

        A i ve zdravotním sektoru je motorem vývoje volný trh. Pro centrálně plánované hospodářství není například podstatné, zda je appendix odstraněn klasickým způsobem a nebo laparoskopicky. Podstatné je, že je odstraněn, pacient se uzdraví a cena zákroku byla pro systém nízká. Zájmy volného trhu jsou jiné. Jsou stanoveny poptávkou. A díky volnému trhu máme dnes ve vyspělých zemích stálý rozvoj technologií, který je dlouhodobě prospěšný pro centrálně plánovaný systém, neboť například finančně náročný a volným trhem financovaný vývoj různých inovativních zákroků vede s postupem doby k jejich finanční přístupnosti.

        Problém je, že nemá-li volný trh etický kodex, dochází k takovým věcem, jako je například nákup a prodej orgánů ve třetím světě (v Indii je např. běžné, prodávat vlastní ledvinu), testy různých medikamentů tamtéž atd. . Zde je viditelné, že volný trh sám o sobě k etice nevede a na jeho základě dochází k separaci společnosti.

        Proto jsem silně přesvědčen, že volný trh, založený na pevném etickém kodexu je správným řešením pro dnešní společnost.

      • Petr Pelikán
        02. Září 2013 (13.38)

        Btw, nemusíte se omlouvat, že nestíháte. Nejsme na útěku a okamžitou odpověď mi nejste dlužný.

  2. cek
    29. Září 2013 (23.15)

    Před započetím tohoto utopického projektu mělo Švédsko jedny z absolutně nejnižších daní v civilizovaném světě a nepřekvapivě se řadilo mezi nejlepší země dle životní úrovně.
    ???
    Švédsko před nástupem sociálních demokratů …. rozhodně nepatřilo mezi nejlepší země dle životní úrovně. Historicky doba hospodářského růstu byla v letech 51-71, kdy dosáhlo průměrně 3,5 procenta. Nikdy dříve nemělo takové výsledky. Co více, Švédsko patřilo k zemím, kde se ještě na začátku dvacátého století masově emigrovalo do USA. Což rozhodně není známka nejvyspělejší ekonomiky. Emigrovalo více než milion lidí …. Folkhemmet vznikl ve dvacátých letech, tehdy také přestala emigrace.

    • 30. Září 2013 (0.27)

      Je možné, třeba i nepřesným překladem, že Švédsko nebylo před započetím experimentu Folkhemmet zemí blahobytu, ale bezesporu bylo zemí s minimálním státem. A také díky tomu zažilo zřejmě největší růst, kdy země která byla doslova chudá zvládla mezi roky 1860-1910 skok ve kterém se zýšila průměrná mzda o 170%, snížila se dětská úmrtnost a průměrná délka života vzrostla o 10 let.

      Víte, na rozdíl od našich socialistů, kteří ke Švédskému umírajícímu modelu upírají své lačné zraky, tak mě zajímají názory těch, kteří ho zažili na vlastní kůži . Proto tento článek je z pera Švéda. A článek ze kterého uvádím údaje v předchozím odstavci tohoto komentáře je také od švédského autora – k dispozici zde. Bohužel se s Vašimi názory neshodují.

  3. cek
    30. Září 2013 (1.13)

    Ten skok co zažilo Švédsko do roku 1910 zažily všechny evropské země, protože se měnily z agrárních na průmyslové. Takže žádný zázrak se tam nestal a v roce 1910 byla to stále jedna z nejchudších zemí v Evropě. O čemž svědčí i útěky lidí z toho „ráje“ do zahraničí.
    A jak už jsem psal výše, období největšího ekonomického růstu (většího než do roku 1910) bylo po roce 1951 a druhý největší růst připadá na třicetiletí dříve … i tehdy tam většinou vládli socialisté.

    umírající švédský model. Skvělý vtip, který slýchám už dvacet let a dvacet let se pouze opakují stále stejné ……. staré údaje. :)))) Chci také tak umírat, prosím prosím. Umírejme tak nejbližších sedmdesát let jako Švédi a budeme jednou z nejbohatších ekonomik na světě. To socialisté z jedné z nejchudších zemí udělali jednu z nejbohatších, kterou je i když prý umírá …. stále🙂 A také jsou jednou z tří čtyř ekonomik na světě, co dokázaly radikálně snižovat své zadlužení. Známka totální smrti.

    • 30. Září 2013 (2.22)

      Především musím konstatovat, že Vaše časová uvození článek nepopírá. Osobně se pak dokonce domnívám, že autor nekritizuje samotný počátek Folkhemmetu, ale až následnou sociálně-demkratickou rozežranost. Zřejmě pak i předpokládá. že čtenář ví o čem je řeč a správně si zařadí jednotlivá fakta do kontextu.

      Je pravdou, že soc-dem se v SE dostali k moci již v roce 1932, ale pracovali „salámovou metodou“. Zachovávali liberální přístup a přestože pozvolna státní sektor zvětšovali, tak kolem roku 1950 byl tento zhruba v rozsahu 25% DPH. Méně než jinde. Nelze pak opomenout ani to, že SE průmysl dost vydělal na 2. sv. válce.

      Jenže soc-dem, asi stejně jako všude, neznají při populismu žádné brzdy. Lidé jako Vy asi budou SE model oslavovat, domnívám se tak podle toho, co píšete. A tak předložíte možná i argument, že v létech do roku 1970 byl SE růst druhý největší na světe (po Japonsku) a že v roce 1970 bylo Švédsko čtvrtým nejbohatším členem OECD, po USA, Lucembursku a Švýcarsku.

      Situace se ale mění a projíst se dá všechno.

      Jak se můžete dozvědět z článku, který odkazuji výše, tak v létech 1976 – 1982 vzrostla SE veřejná spotřeba na 65 %, v tomtéž období musela být několikrát devalvována měna, celkem o 45 %. Tempo růstu pak klesalo na 2% v 70. létech a pak opět dál.

      Vysokými daňovými krádežemi se tak ze 4. místa na žebříku OECD dostalo SE na 17. místo a možná by se dalo pokračovat dál.

      To co je psáno v tomto a v odkázaném článku paradoxně překvapuje ne-švédy, proto Váš postoj i celkem chápu. Švédi skutečnost poznali na vlastní kůži. (například to, že černoši pobírající nejnižší příjem v USA mají nyní vyšší životní úroveň než průměrná švédská domácnost)

  4. cek
    30. Září 2013 (1.16)

    Jinak článek není špatně přeložen, ta nepravda o jedné z nejvyšších úrovní je i v anglickém originálu. Na tu se Švédsko dostalo až za vlád socialistů. Předtím byla jedna z nejnižších.

  5. cek
    30. Září 2013 (12.28)

    Lidé jako Vy budou asi stále do kolečka opakovat zmanipulované údaje z několika článků. Historická fakta jsou prostá, po nástupu sociální demokracie Švédsko zažilo největší hospodářský růst ve své historii. Dokonce i ten neustále opakovaný nepřesný údaj o 25 procentech HDP /ten všude kopírovaný nonsens o černoších ani komentovat nebudu, je jen ukázkou jak úplně hloupé a nelogické mýty mají životnost mnoho let, papouškuje se to stále do kola i když to bylo tisíckrát vyvráceno a navíc se samozřejmě hosp. situace změnila/ je PŘED největším hospodářským růstem v historii.
    Na čeho je Švédsko místě sedmnáctém kde bylo na čtvrtém? (další komická ukázka, jak asi nemáte argumenty a opakujete VELMI STARÉ zmanipulované informace)
    V HDP se drží kolem desáté pozice (plus mínus pár podle organizace – světová banka, cia světová banka, osn) a způsobu výpčtu) a když vynecháme země s ropným boomem, zjistíme, že je na tom vlastně pořád stejně. Jejich životní úroveň NEKLESÁ. A jen pár zemí, sociálních, se dostalo na podobnou laťku.

    • 30. Září 2013 (14.25)

      Nepapouškujte prosím naučené socialistické fráze a poskytněte mi fakta.
      Pokud tvrdíte, že opakuji zmanipulované údaje, uveďte prosím které a jak byly zmanipulované. Já zdroj svých argumentů poskytl, Vy bohužel ne.

      Víte, já jsem za svůj život pár lidí ze Švédska poznal. Obchodní kontakty jsem tam měl ještě před naším vstupem do EU. A ti lidé by asi nebyli tak docela v klidu při socialistických žvástech o tom, jak se mají dobře.

  6. cek
    30. Září 2013 (15.18)

    Já vám poskytuji fakta. A vy papouškujete 13 let staré články. Napište datum vydání toho nesmyslu s těmi nejchudšími černochy. Máte na to odvahu?

    Já jezdím do Švédska pravidelně už od převratu a proto vím, že píšete nesmysly. Švédi se popadají smíchy za břicho, když čtou prastaré články o tom, jak jejich země umírá. Naposled jsem byl ve Stockholmu před dvěma měsíci, super město, ale podle vašich představ je to horší než Harlem (který jste taky v životě neviděl), tak tam raději nejezděte🙂
    Také vím, že jsou jednou z mála ekonomik na světě, které dokázaly snižovat zadlužení a jsou stále jednou z nejbohatších zemí světa (více méně na neměnné pozici, jak si inteligentní člověk dokáže rychle najít sám – data wb, mf, cia). A že lidé co volí jejich pravici volí stranu co má program jako naše sociální demokracie. Ti co volí levici volí něco s programem naší KSČM či SPOZ🙂

    • 30. Září 2013 (18.49)

      Lžete a překrucujete fakta. To máte tak panickou hrůzu z toho, že se Vám Váš socialistický domek z karet zhroutí?

      Vy jste mi neposkytl ani jediný fakt. A ta, která jsem Vám poskytl já ani neumíte vstřebat. Odkázal jsem Vás na zdroj a ten sám uváděl z jakých údajů vychází. To, že to neumíte pochopit a podívat se je bohužel jen Váš problém.

      Na druhou stranu Vy jste neuvedl ani jediný ozdrojovaný důkaz. A prosím nepodsouvejte mi něco, co jsem nikdy nenapsal.

  7. cek
    01. Říjen 2013 (1.00)

    Zvláštní, já se vás zeptal na datum vydání článku, ze kterého čerpáte nesmysl o černoších. Proč máte potřebu řešit mou osobu a nikoliv věcné připomínky?

    • 01. Říjen 2013 (1.38)

      Vy neumíte buď číst a nebo nechápete psané slovo. A nebo jste fakt demagog.
      Zcela jasně jsem Vám napsal, že já své zdroje uvedl. Vy plácáte něco, co nejste ani schopen doložit.
      Nemohu za to, že neumíte kliknout na odkaz. To je Váš problém.
      Nikdo tu Vaší osobu neřeší, nezajímáte mě. Ale pokud něco napíšete, doložte to zdrojem, jako jsem to udělal já. Pak vaše plácání bude připomínkou.

  8. cek
    01. Říjen 2013 (1.39)

    A to datum vydání článku ze kterého čerpáte info o černoších tedy nebude? Zdroje jsem uvedl. Ale to je vedlejší…..

    • 01. Říjen 2013 (1.52)

      Pokud neumíte pracovat s textem psaným na internetu a číst, asi se ho nedozvíte.
      Tak extra pro Vás. Pokud někdo uvede zdroj tím způsobem, který jsem zvolil já, můžete si na něj kliknout. Nepotřebujete doufám vysvětlit ještě pojem „kliknout?“ Lehce se pak datum dozvíte a nemusíte s tím obtěžovat.
      Naproti tomu, vy jste uvedl starou belu.
      Buď jste totálně mimo a nebo jen prudíte.

      Omlouvám se, domníval jsem se, že diskutuji s někým, kdo je normální a alespoň s elementárním vzděláním. Evidentně jsem se spletl. Moje chyba.

  9. cek
    01. Říjen 2013 (2.05)

    Omlouvám se, netušil jsem, že neumíte obsluhovat Google. http://en.wikipedia.org/wiki/List_of_countries_by_GDP_(nominal)_per_capita

    Ještě jednou zpytuji své svědomí. A máte odvahu sám napsat ze kterého roku je článek, kde uvádíte jako aktuální informaci to o černoších? Nebo to raději zatajíte?

  10. cek
    01. Říjen 2013 (2.08)

    například to, že černoši pobírající nejnižší příjem v USA mají NYNÍ vyšší životní úroveň než průměrná švédská domácnost…
    JEN ABYCH ZACITOVAL

  11. cek
    01. Říjen 2013 (2.11)

    p.s.
    článek jste jako „aktuální“ přetiskl v roce 2012, to je ve vašem odkazu. Ale sám dobře víte, že to NYNÍ je krapet lžívé, že.

    • 01. Říjen 2013 (23.05)

      Někoho tak dokonale mimo, jako jste Vy, jsem ještě neviděl.

      Takže rekapitulace extra pro Vás.

      Vzhledem k tomu, že předpokládám, že články čtou čtenáři nadaní alespoň průměrným intelektem, domnívám se, že pokud v diskuzi odkáži na článek, na který se čtenář dostane jednoduchým kliknutím, nepovažuji za nutné vypisovat kompletní historii článku. I ignorant pochopí, že součástí článku jsou určitým způsobem napsané poznámky, které se týkají jeho licencování. Tak se lze jednoduchým klknutím dostat ke zdroji, v tomto konkrétním případě přímo na web autora originálního článku a zde využít vyhledávací pole a zjistit si potřebné.

       

      Naopak Vaše tvrzení nebyla ozdrojována vůbec nijak. Vaše obavy o to, zda umím či neumím vyhledávat na Google jsou poměrně mimo téma. To Vy jste nijak neozdrojoval Vaše tvrzení a až na základě nekolika dotazů jste vložil odkaz na Wiki. Bohužel i tento odkaz je, zavádějící. Zde musím přiznat, že mojí vlastní nepřesností, protože jsem neupřesnil zcela přesně onen pád SE na 17. místo.

      Z textu: „Vysokými daňovými krádežemi se tak ze 4. místa na žebříčku OECD dostalo SE na 17. místo…“ bohužel vypadlo spojení „nejbohatších zemí„. Správné znění tedy má být: „Vysokými daňovými krádežemi se tak ze 4. místa na žebříčku nejbohatších zemí OECD dostalo SE na 17. místo…

      Jak lehce zjistíte, v současné době se „vyškrábalo“ na 15. místo (například zde). Osobně se domnívám, že metodologie OECD je více vypovídající, než Vámi odkázané údaje na Wiki. Ty totiž nezohledňují paritu kupní síly, která je velice důležitá.

      V kostce tedy mohu říci toto. Já ozdrojoval vše, Vy nic. Já argumentuji tím, že uvedu, kde jsem údaje vzal, Vy kecy o lžích, které nejste ani schopen dokázat.

      V mých očích se tak stáváte obyčejným trollem a hodlám k Vám tak, pokud se budete stále tak chovat, i přistupovat.

  12. cek
    02. Říjen 2013 (11.11)

    Je velmi smutné, že se uchylujete k agresivnímu napadání jen proto, že nemáte odvahu čtenářům do diskuse napsat, ze kterého roku byl údaj, který uvádíte jako aktuální. Pokud rozumíte českému jazyku, tak je vám jasné, že já dávno vím, ze kterého je to roku a proto vás oprávněně obviňuji z lživé manipulace čtenářů diskuse.

    A nyní je to o to zajímavější, že jsem vám uvedl tři různé zdroje, které jste sám nebyl schopen najít, které vyvracejí vaše tvrzení. Švédsko je stále na podobné pozici jako kdysi, jediné co změnilo žebříček byl nástup ropných mikrostátů po krizi v sedmdesátých letech. Ale jak každý inteligentní člověk ví, katarská ekonomika nemůže být srovnávána s kýmkoliv jiným.

  13. cek
    02. Říjen 2013 (11.27)

    A pro vzdělané čtenáře diskuse jeden příklad.
    Švédsko má podobně sociální ekonomiku jako Dánsko a Norsko.
    Dánsko bylo o něco bohatší než Švédsko a svou pozici si udrželo do dnešních dnů (a patří mezi nejbohatší země světa). Norsko ještě na začátku sedmdesátých let dvacátého století bylo o něco chudší než Švédsko, dnes ho předběhlo a je v naprosté špičce ohledně příjmů per capita. Čímpak to asi bude u země ležící na zemním plynu a pročpak se asi během posledních třiceti let toto opakuje u jiných superekonomik jako katar, emiráty nebo brunei🙂

    • 02. Říjen 2013 (19.15)

      Je mi líto, ale moje podezírání z toho, že jste troll jste právě potvrdil.

      Několikrát jsem Vám zcela jasně uvedl, jakým způsobem jsem provedl odkaz a že to, co potřebujete (a i chcete!) o zdroji vědět je v něm zcela jasně a zřetelně uvedeno tak, jak je obecným zvykem. Vy jste při tom, troufnu si říci že záměrně pro vyvolání konfliktu, uvedené jako nechápal a nacházel tak záminku k mému napadání.

      Pokud pak tvrdíte, že jste uvedl 3 zdroje tak lžete. Zmohl jste se jen na jediný ubohý odkaz z Wikipedie. A pokud ve Vašem pojetí zdroje je pouze napsat „podle organizace – světová banka, cia světová banka, osn“ bez relevantního odkazu (opsáno z Vašeho textu doslova) tak ve mě vzbuzujete jen úsměv.

      V mých očích jste jen lhář a manipulátor, který, když už je nucen k nějakému argumentu, tak napadá jiné.

      Když k tomu připočtu i to, že uvádíte email na neexistující doméně adsdfsd.ck a přistupujete na web přes anonymizer, pak my nezbývá než trvdit to, co tvrdím. Jste troll.

  14. cek
    03. Říjen 2013 (9.20)

    Pozor – komentář trolla!
    Je smutné, jak místo věcného psaní se uchylujete ihned k primitivnímu urážení. A to jen protože jsem dokázal, že čtenáři manipulujete za pomoci nevěrohodných zastaralých údajů, které vydáváte za aktuální informaci.
    A pokud nejste schopen zjistit, že ten odkaz z wikipedie uvádí několik nezávislých zdrojů (právě ty co jsem zmínil), takže si člověk může porovnat více dat, tak je to jen smutné. A nebo jste zase chtěl jen sprostě urážet, protože jste si vědom, jak nepoctivě přistupujete ke čtenáři?

    A zbytek je také hloupé ad hominem napadání.

  15. cek
    03. Říjen 2013 (9.28)

    Pozor – komentář trolla!
    Aha, poté co jsem dokázal, že lžete, tak raději saháte po moderaci či přímo cenzuře. Jen abyste měl poslední slovo. Typické totalitní chování liberála. Bůh zaplať čtenáři jsou inteligentní a vidí, jak jste se ztrapnil. Zvláště s tou Wikipedií, která není zdrojem ale zprostředkovatelem více zdrojů. Což vy nedokážete pochopit.

  16. cek
    04. Říjen 2013 (10.37)

    Pozor – komentář trolla!
    Jistě, využíváte svých adminských pravomocí k dehonestování názorového oponenta. To je chování totalitní zrůdy. Já se bavil k věci, vy jste začal sprostě napadat, protože jste byl usvědčen ze lhaní.

  17. cek
    04. Říjen 2013 (10.44)

    Pozor – komentář trolla!
    Cca v 10:40 jsem uvedl odpověď pod lživým textem Nemám rád trolly, kde se autor chlubí tím, jak necenzuruje. Samozřejmě odpověď tam není, tu si musí totalitní liberál nejdřív přečíst, posoudit jestli ji povolí a případně upravit, aby dehonestoval oponenta. A pak se pochválí za svobodomyslnost. Podobně se choval Kojzar

  1. No trackbacks yet.

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: