Úvodní stránka > Ze zahraničí > Detroitská laboratoř

Detroitská laboratoř

Detroit_GMPříběh zkrachovalého Detroitu známe dobře. Obrázky opuštěných čtvrtí, nárůst zločinnosti a postupný úpadek či dokonce rozpad veřejných služeb, od pouličního osvětlení až po služby policie.

Detroit momentálně není na čelných pozicích žebříčku míst ideálních pro život. Ale ústup státem poskytovaných služeb zároveň proměnil Detroit na velkou laboratoř. Podnikatelé zde rozjíždějí byznys v oblastech, které byly po desetiletí doménu vlády.

Dale Brown založil Threat Management Center již v roce 1995. Ale nyní, když policie v Detroitu funguje prakticky jen v úředních hodinách, jeho byznys zaznamenal velký úspěch a poskytuje bezpečnostní služby více než 1000 domácnostem a 500 podnikům. Není klasickou SBS – organizuje dobrovolníky, poskytuje komunitní programy, kurzy předcházení konfliktům a doprovody důchodců, či jiných zranitelných osob. Díky slušné ziskovosti jsou schopni poskytovat některé služby zdarma. Navzdory své úctyhodné tělesné schránce Dale Brown nepreferuje policejní metody založené na násilné kontrole agrese, ale vsadil na prevenci a psychologii. Do svých řad nepřijímá osoby se sklony k násilí a údajně zejména díky tomu jsou při řešení denních konfliktů mimořádně úspěšní.

Andy Didorosimu bylo 25 let, když město v roce 2012 oznámilo ukončení projektu tramvajové trati. Naštvalo ho to a rozhodl se založit vlastní Detroit Bus Company. Nejprve začal s autobusem jezdit jen večerní trasy do klubů a barů. Postupně však přidává nové a časem chce propojit úpadkové centrum s 15-milionovým předměstím. Díky podpoře Skillman Foundation poskytují bezplatný rozvoz dětí na mimoškolní aktivity. Autobusy jsou pomalované, hraje v nich hudba, je k dispozici WiFi a není problém otevřít si v nich pivo. Jezdí na rostlinný olej z místních restaurací.

Veřejné autobusy fungovaly díky dotacím, které pokrývaly 80% zdrojů. Detroit Bus Company tedy musí být 5x efektivnější. Andy chce tohoto cíle dosáhnout díky zavedení zcela nového systému. Autobusy nejezdí v daných časech po daných linkách, ale pasažéři pomocí mobilních aplikaci ohlašují svou polohu a cíl cesty. Autobusy průběžně optimalizují svou trasu tak, aby co nejméně jezdili s poloprázdná vozidly. Cena celodenního lístku je momentálně 5 dolarů (v Bratislavě 6,12 dolaru).

Podobné iniciativy nejsou překvapivé. Policie, masová přeprava, sirotčince, zdravotní pojištění nebo třeba i pobřežní majáky vznikaly jako soukromé a komunitní ziskové či neziskové projekty. V průběhu 20. století byla většina vytlačena vládou určenými poskytovateli, ale jakmile tito padnou, lidská podnikavost se opět aktivuje i v těchto oblastech.

Přebráno z blogu autora, pana Martina Vlachynského na stránkách INESS, z jeho laskavým svolením. Děkuji.

Překlad do češtiny provedl autor blogu Od věci II.

Reklamy
  1. Zatím nemáte žádné komentáře.
  1. No trackbacks yet.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: