Úvodní stránka > Z domova > Seznam alergenů, pět let poté

Seznam alergenů, pět let poté

12. prosince 2014 Napsat komentář Go to comments

alergenyOd soboty začne platit novela zákona o potravinách, která nařizuje označovat řadu nebalených potravin alergeny, dominantní složkou, jménem a adresou výrobce apod. Nechci se pouštět do debaty o tom, jestli je to „správně“ nebo ne. Vím, že existují skvělé argumenty proti této regulaci, zejména ten, že se tím potlačí možnost tržního řešení. Vím, že to zase o kus zvyšuje náklady na vstup do odvětví, čímž jako vždy zvyšuje ceny a odrazuje budoucí konkurenci. A mnoho dalších dobrých argumentů. Chci jenom vznést jeden, který jsem dosud neslyšel a považuji ho za zásadní. Vznesu ho příběhem.

Představte si rok 2019, začátek prosince. Sedíte s přáteli v restauraci a bavíte se. Pomlouváte fotbal, politiku, prostě normální večer. Najednou v debatě zazní: „Na internetu mi přišla nějaká divná petice, prej proti vypisování alergenů u salámů u řezníka.“ Pohoršení na sebe nedá dlouho čekat.

Pozorujete divokou a veskrze souhlasnou debatu.
„Jak by asi lidi věděli, co v tom je?“
„Podle mě je to dobrá věc, neslyšela jsem, že by si na to nějakej supermarket stěžoval.“
„Já bych to ještě víc kontroloval, vloni zemřela ta paní, která si to špatně přečetla, pamatujete na to?“
A tak to pokračuje pár minut. Pomalu usrkáváte ze své sklenky, za kterou jako kdybyste se chtěli schovat. Do debaty vás vtáhne až výrok kamaráda, který ho řekne tak prudce, až vyprskne trochu vína:
„To je kravina. Já chci mít v krámě jistotu, že mě někdo neotráví!“
Matně si vzpomenete, že jste vlastně žili v době, kdy ona povinnost neexistovala. Přeci jen je to pouhých pět let. Nechcete si naštvat přátele, ale přeci jen se do debaty vložíte.
„Co já si pamatuju, tak to nebyl zas takovej problém. Lidi se normálně zeptali nebo to už dávno věděli,“ řeknete opatrně.
„Nebuď takovej snílek. Jasně že to nebylo tak jednoduchý,“ odsekne až pohrdavě kamarád vedle vás.
Než to dořekne, už se přidává další: „Jasně, a taky zrušit hygienu, abychom tady mohli pít nějaký jedy.“ S dokončením věty se trochu nejistě napije piva.
„Ale…“ Nedořeknete to.
„Vždyť je to jednoduchý, můžeme se zeptat tady Tonyho, Tony má přeci tu alergii na ořechy ne?“
„No jasně, že je to dobrý,“ řekne Tony a odkašle si. „Já si pamatuju, že jsem jako malej jednou snědl málem nějakej sýr s ořechama. Mamka byla úplně na prášky.“

Všichni uznale pokyvují.
„Prostě by to nefungovalo. Já jsem pro svobodu, ale musí být nějaký pravidla, to je jasný.“
A pak sedíte a bavíte se dál. O všem možném. O tom, že dneska už ty malý řeznictví neexistujou a všechny je vytlačily ty velký. Že ceny potravin dost vzrostly. Že se připravuje nějaká hloupá novela o tom, že musí být informace o složení potravin v obchodě dostupné i v Braillově písmu.¹ „To je fakt moc,“ tvrdí všichni svorně. Už teď se netěšíte, až se zase za pět let potkáte.


¹) Martin Pánek předpovídá, že bude novela, která nařídí uvádět složení, informace o alergenech a další povinnosti ve všech eurojazycích, minimálně tak, aby si dané informace mohlo přečíst alespoň například 80 procent návštěvníků země. Pro tentokrát doufám, že si tyto stránky nečte žádný úředník, který by mohl pochytit inspiraci.

 

 

 


Autorem článku je pan Dominik Stroukal a dílo bylo převzato z webu Mises.cz v duchu licence Creative Commons Uveďte autora 3.0 Unported.

Advertisements
  1. 14. prosince 2014 (10.53)

    fakt: „kolik masa je v té šunce? ??? „kolik procent masa je v té šunce? a nač to chcete vědět? Mám dobrou náladu, chci si povídat. Tak kolik? Bysem se musela zeptat .. pátravě-výhružný pohled.. V pořádku, zeptejte se, já počkám ..“
    „ten chleba je z pšeničné, žitné nebo kukuřičné? Je tam opravdu špalda? .. ??? – potřebuji vědět, jaká je tam mouka … a není to jedno??“
    Mě ne. Pamatuju doby, kdy prodavači byli profíci – a věděli a znali. Minimálně to nejdůležitější. Není, bohužel pravdou, že na výrobcích je uvedeno vše. Třeba na inzerovaném „bezvaječném“ se můžete dočíst:“může obsahovat stopy vajec, ořechů“. Na kuřecí bagetě dokonce „stopy ryb“.
    Žít s dietou není jednoduché – zvl. když je to z donucení. Nedivím se, že si lidi chtějí obohatit jídelníček – a přitom by rádi jistotu, že je „lahůdka“ nepřizabije.
    Jsem pro rozumný kompromis. např. nepotřebuji vypsané u každého, stačí mi informovaný personál …

    • 14. prosince 2014 (12.36)

      Já tedy informované prodavače nepamatuju. Ale jsa sviní, ptám se hrozně rád. A je zajímavé, že v obchodech, do kterých chodím pravidelně se po nějaké době mého „opruzování“ začíná stávat, že prodavačka najednou ví a když neví, ví přesně kde rychle zjistit.

      Víte, ono je to s tím nařízením stejné jako třeba se zákazem kouření v restauracích. Stát do toho nemá co kecat, není to jeho hospoda (u kouření) a nebo obchod (u alergenů). Zákazník má totiž neporazitelnou zbraň – hlavu a nohy. Když se mi v hospodě, obchodu a nebo kdekoli, kde je něco nabízeno, nelíbí, můžu jít jinam.
      V jednom ze svých článků jsem uváděl extrémní příklad. Pokud budu prodávat rohlíky je jenom mojí věcí, jestli budu chít tisícovku za rohlík. Ale na druhou stranu o tom, zda ten rohlík prodám rozhoduje jen a pouze zákazník.

      Závěr? Pokud by zákazníci chtěli, tak se alergeny vypisovali již dávno, ale na základě dobrovolnosti, ne z nařízení.

      • 14. prosince 2014 (13.31)

        🙂 ano – v podstatě se shodneme – přístup k informacím. akorát – omlouvám se – Váš optimismus (dobrovolnost) mě pobavil. Není to tak dávno, co jakýs zástupce velkoprodukovatele ruku v ruce s maloposkytovatelem uváděl totéž, co vy – ale obráceně. Když se lidem nelíbí – ať jdou jinam … co mě teď napadlo – zdánlivě nesouvisle – není nutné pouze mít přístup k info – ale rovněž umět je „zpracovat“ – nejen u alergenů pro dooost lidí problém.

      • 14. prosince 2014 (13.43)

        Není třeba se nijak omlouvat. Víte, to je základní problém, podle mého názoru, libertariánů, k nimž mám myšlenkově velice blízko (stejně jako k ANCAPu ale třeba i Randové). Zásada dobrovolnosti je ideál, nicméně je třeba se k němu dopracovat. A současná doba tomu může, díky informačním technologiím, přispět více než kterákoli dříve.
        Problém samotných lib. myšlenek v jejich šíření není jen ono obligátní „Kdo by se staral o chudé a nemocné, kdo by stavěl silnice, když ne stát?“ Paradoxně to jsou takové, na první pohled malé, věci, jako zmiňujete Vy. A zde nastupuje nutnost toho co píšete – mít a umět zpracovat informace.
        A pak by se třeba ten zástupce divil, když by lidé šli skutečně jinam. A nebo byste se divila Vy, kdyby nešli. Ani on ani Vy to nemůžete vědět dříve, než to udělají. Ale to je právě to kouzlo svobodného mylšení a rozhodování se. Nikdo nemá patent na rozum.

      • 14. prosince 2014 (14.09)

        máte pravdu, nemá. Jsme zpět u teorie o „ovcích a vlcích“; Zpět u vzorů – jak vychovat generaci, co si bude pamatovat, že k právům patří povinnosti, nepotáhne se „stádem“ /já si tohle díky synovi „užívám“ dnes a denně, proto se, prosím, nezlobte, že si o lidstvu tak velké iluze nedělám/ … Osvícený diktátor je mi sympatický (jen takového najít 😉 ) Sedláčkovu Ekonomii… .bych zařadila do povinné četby

  2. oldwomen
    14. prosince 2014 (12.35)

    Jsem alergik. Vím, že jsou potraviny, které nesmím ani omylem, a potraviny, které s mírným rizikem mohu, aby se hostitel neurazil, alespoň ochutnat. Zatím mi vždy stačilo v restauraci požádat o vynechání rizikové složky, případně seskládat objednávku z bezpečných surovin.
    Ano, nákup mi trvá dlouho. Nestydím se za lupu 🙂 .

    • 14. prosince 2014 (12.41)

      Lupa není ostuda. Ostuda je stydět se jí použít.
      A ano, máte pravdu.

      Ale na druhou stranu se v budoucnu budou možná lidé utěšovat tím, že je někde něco napsáno, stanou se „bezmozky“ a až někde v restauraci na něco pozmění recepturu a nenapíšou do seznamu nový alergen, tak se možná dozvíme, že řádí nová lihová mafie. Například burákoví banditi.

  1. No trackbacks yet.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: