Úvodní stránka > Z domova > A taky je třeba podpořit tu kultůru

A taky je třeba podpořit tu kultůru

kulturaNa konci uplynulého roku jsme se mohli dočíst, že Národní galerie v Praze, respektive její ředitel, má poměrně svéráznou představu o sponzorských darech.

Při sjednávání sponzorské smlouvy mezi Komerční bankou a Národní galerií unikla k novinářům jedna z pracovních verzí, která obsahovala, mimo jiné, příspěvek na odměny pro ředitele NG Jiřího Fajta, které po přepočtu a odečtu sociální a zdravotní daně, vycházely na 80.000,- Kč měsíčně.

Kultůra holt něco stojí.

Upřímně – je mi absolutně buřt kolik peněz kdo bere jako výplatu. Je to celkem jeho věc. Ale u Fajta mi to zase tak moc jedno není. Je totiž ředitelem státní organizace a jeho výplata tak jde, bohužel, z části i z mojí kapsy. Stejně jako celý rozpočet NG. A ještě škemrají u banky o další peníze, z čehož půlka měla připadnout řediteli.

Tak to už se mi moc nelíbí.

Stejně jako celá podpora kultury ze státních prostředků.

Pokud porovnáme požadavek Fajta s rozsahem toho, kolik se na kulturu vyplácá z peněz, které byly ukradeny lidem formou daní, není to nic moc. Osmdesátka měsíčně státní rozpočet nevytrhne, znám lidi, kteří mají výplatu vyšší i v násobcích, ale je dobře, že se to provalilo.

A ještě lépe by bylo, pokud by tento případ vedl k diskuzi o tom, zda je nutné kulturu jakkoli dotovat.

Vím, že někteří řeknete, že by na sebe kultura nevydělala, ale to je, domnívám se, problém těch, kteří jí dělají.

Pokud totiž někdo řekne, že je na kulturu nutné obětovat nějaké peníze, tak bohužel myslí peníze státní. Jenže zapomíná na to, že stát ty peníze musí někde vzít. Vezme je mě, vám, vašim dětem, vašim sousedům, prostě nám všem. Nebylo by lepší, aby si je lidé nechali a sami rozhodli, kolik a za jakou kulturu je utratí?

Estéti nyní namítnou, že by se pak asi natáčela jen Ordinace v růžové zahradě a vydávaly recepty nejedlých svinstev Ládi Hrušky. Osobně se mi nelíbí ani jedno, ale musím přiznat – oba uvedené příklady dotace nepotřebují a vydělají na sebe. A určitě i tvůrcům.

Je to totiž o penězích a trochu zapomínáme na to, že peníze mají jednu nenahraditelnou úlohu ve které tkví jejich neskutečné kouzlo – jsou měřítkem hodnot.

Vždy když měníte peníze za nějaký produkt či službu, rozhodujte se, co má pro vás větší hodnotu. Je to ten milion a nebo to auto? Je to ta dvoukoruna a nebo ten rohlík? Je to dvoustovka a nebo lístek do kina? Tohle vaše rozhodnutí určuje, co má pro vás větší hodnotu, co potřebujete.

A nejinak je tomu v kultuře. V jakémkoli jejím odvětví.

Domnívá se snad někdo, že by se bez dotací nevystavovaly obrazy? Ani náhodou. Zkusmo jsem si zadal do vyhledávače, že hledám soukromé galerie. Z fleku mi vyskočilo jen v jednom odkazu jedenáct možností.  A to samé funguje i jinde.

Argumentace, že by se z lidí stali barbaři neobstojí. Nestali se dříve, kdy to bez státu šlo a paradoxně vznikala díla, kterými se nyní v galeriích i jinde často kocháme. A nebo taky nekocháme – podle vlastního vkusu, ne podle toho, který by nám chtěli naordinovat odborníci, kteří se domnívají, že vědí lépe než my ostatní, co je pro nás vhodné.

Jsem hluboce přesvědčen, že kultura žádné dotace nepotřebuje. Ta dobrá na sebe vydělá, ta špatná, no tak té škoda asi nebude. A výhoda je jasná. Tu dobrou si vyberou právě sami lidé, svojí dobrovolnou volbou.

A jestli se nepletu, tak kultura není určena nějaké skupině estétů či akademiků, ale právě lidem.

  1. 05. Leden 2015 (17.57)

    nejsem „estét“, předesílám. Vadí mi, že na výstavu (o divadlu nemluvě) se dostanu zřídka – pokud se mi povede ušetřit, ale to je můj problém. Jen by mě zajímalo jak byste pokrýval provoz divadla nebo kina? PS: btw. na wb rozpocetobce se v podstatě každý může „pokochat“ hospodařením toho svého – bývá to zajímavé počtení.

    • 05. Leden 2015 (20.27)

      Díky za komentář. Víte, o pokrytí provozu kina a vlastně všech oblastí kultury platí, podle mého názoru, to samé, jako platí o galeriích. Tedy to, že to není můj problém. A není to ani Váš problém, ani problém státu. Je to jen a pouze problém jeho majitele. Je snad někdo povolanější k tomu, aby o tom rozhodoval? Podle mě ne.
      Některé odpovědi možná naleznete na tomto odkazu: http://wp.me/p1IMtg-Hn

      • 05. Leden 2015 (21.07)

        vzhůr ke kapuáncům… víte, vlastníky některých budov v nichž soubory (kina) sídlí jsou, ještě stále města. Ne, že by to všechny považovala za výhru. co se článku týče – to by bylo, soudím, na delší diskuzi. Jen mě, prvotně, napadlo – předpokládat, že jako já smýšlí min.80% lidí – to bych nesvedla

      • 05. Leden 2015 (22.26)

        Sice trochu nerozumím začátku, onomu „vzhůr ke kapuáncům…“ ale to neva.

        Vaše myšlenka je první krok k pochopení toho, co říkám. Právě proto, že si rozhodně nemyslím, že by minimálně 80% lidí smýšlelo jako já, zastávám názory, které zastávám. Je to cesta, kterou je možné se dát logicky lze odvodit i její funkčnost.
        A kina (etc.)? Jsou-li města, je to věc občanů toho města a oni mají rozhodnout co s nimi. Prodat, provozovat, zrušit bez náhrady. Já nevím co je jejich prioritou a skutečně to vědět mohou jen lidé z toho města, nikdo jiný.
        Svoboda a zodpovědnost. To je, myslím, to nejlepší řešení na problémy současnoti. Ne diktát, vydírání a krádeže, které vidíme kolem sebe nyní.

      • 06. Leden 2015 (20.16)

        omluva – má být vzhůru. Kapuánci – kromě matiky jsou antropo. perla – neznají ani náznak kmenového vlastnictví. Takže – ve finále – je „mým“ problémem, jak s kinem či divadlem. Zajímat se, nestát bokem. ostatní: není vždy vítězstvím když logika vládne harmonii. btw. pro mě je v článku Urzy příliš argumentačních omylů. Každého hlava myslí holt jinak

      • 07. Leden 2015 (1.34)

        No vidíte, člověk se pořád dozvídá něco nového. Dodnes jsem znal jen papuánce a kapuánec mi zněl jako blbě napsaný obyvatel italského města Capua ve kterém končila známá Via Appia.

        Musím ovšem poznamenat, že netvrdím, že kmenové, nebo, chceme-li obecné či komunitní vlastnictví zavrhuji. Pokud se nějaká skupina lidí k něčemu podobnému dobrovolně rozhodne, je to jen jejich volba a nikdo by jim do toho neměl nějak hovořit. Přestože asi sami časem dojdou k poznáni existence paradoxu (někým nazýváno i jako tragedie) obecní pastviny.
        Velice správně ale píšete, že je třeba se zajímat a nestát bokem. Bohužel jde v dnešní době o názor menšinový; většině asi opravdu stačí kobliha o agenta Bureše Babiše, levné žrádlo z Lidlu a dřepnout si k seriálu na Nově. Na to, že svoboda jde ruku v ruce se zodpovědností, tedy i s nutností zajímat se, jaksi zapomínají a nebo to nechtějí vědět.

        K Urzovu článku pak jen tolik, že já v něm argumentační chyby nenacházím, ale jde nejspíš o mou chybu. Prosté odkázání na článek nestačí, je třeba v onom seriálu začít od prvního dílu. Nicméně pokud mohu, rád se pokusím to co nazýváte argumentační omylem vysvětlit. Tím nechci z Urzy dělat neomylného, byť asi patří mezi nejznámější popularizátory ANCAPu u nás.

  1. No trackbacks yet.

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: