Úvodní stránka > Různé > Málo je doma řezali…

Málo je doma řezali…

vztekNení to tak dlouho, co jsem si přečetl článek (viz níže ve zdroji citace)  o tom, jak jsou někteří rodiče ve Velké Británii zoufalí. Jak musí, chudáčci, volat policii na své děti, se kterými si nevědí rady.

Pokud si myslíte, že jde o nějaké násilníky o jakých se občas zmiňuje televizní zpravodajství, kdy nějaký třicetiletý synáček umlátil rodiče, protože potřeboval peníze na pivo nebo drogy, tak jste kardinálně mimo.

 

Děti se pak dočkaly například zatčení za běžnou rvačku mezi dvěma sestrami, třináctiletý chlapec dostal želízka, protože uhodil svou o dva roky mladší sestru, a sedmnáctiletý chlapec za to, že strčil do svého nevlastního otce.

zdroj

Divíte se? No já si mohl hlavu ukroutit, ale myslím si, že přestože si nyní policie stěžuje na to, co najednou musí řešit, může si za to sama. Respektive stát.

Když jsem byl malý a něco jsem provedl, a nebylo toho málo, dostal jsem prostě na zadek. S velkou pravděpodobností se průser neopakoval.

Když jsem byl větší, spravil to třeba pohlavek.

A když jsem vyrostl, nebylo to již třeba. Věděl jsem, jak se chovat a hlavně to, že jsem za své činy zodpovědný.

Zkusili byste něco podobného dnes? Pokud by to bylo u nás tak na vás nejspíš přijde sociálka. V zahraničí možná policie a nebo dokonce Barnevernet.

Prostě dětičkám dát na zadek nemůžete a někde jim ani nesmíte pomalu říci, že se něco nesmí.

(No ono pomalu ani u nás. Nedávno se jedna mladá maminka hrozně urazila, když jsem jí požádal, a to velice slušně, zda by mohla v restauraci umravnit své ratolesti, protože tam nejsou sami a kupříkladu já se chci v klidu najíst.)

Takže asi nezbývá, než zavolat policii, jako v Británii. A nebo jí ignorovat a fracka seřezat.

Ono to celé vypadá jako hloupý problém, ale není. Nejde jenom o nějaké uřvané fakany v restauraci, peroucí se dětičky a nebo puberťáky, kterým se nechce do školy.

Současný socialistický stát totiž propaguje podobné falešné ochranářství ve většině sfér svého vlivu.

V minulém článku jsem psal o tom, že „ochrana“ téměř znemožňuje volně nakládat se svým majetkem. A nejen to.

Ochranářské předpisy jsou všude kolem nás. Namátkou třeba ochrana spotřebitele, která vlastně ani není třeba, vždyť by stačilo, aby zákazník četl, co podepisuje. Povinné vypisování alergenů, když si zákazník může přečíst složení a nebo, pokud jde o restauraci, se může zeptat; alergik snad ví nejlépe, co si může dovolit a co ne.

Povinné to i ono. V tom výčtu, pokud by ho někdo dokázal napsat celý, se nějaký uřvaný smrad co doma zlobí docela ztratí.

Jenže tento příklad poměrně dobře ukazuje, že socialistické ochranářství nemá vůbec za cíl někoho chránit. Ti zákona dbalí rodičové na své děti zavolali policii. Požádali o pomoc onen stát. Místo toho, aby stát ignorovali a zlobivému dítěti jednoduše jednu vrazili.

Dá se předpokládat, že ti samí rodiče příště nebudou číst nějakou důležitou smlouvu, protože se, kdyby něco, stát zase postará.

A tak dál a dál. A stát se tak utvrzuje ve své nepostradatelnosti a nutnosti.

No a já doufám, že mezi těmi, co na něj tak slepě spoléhají bude pár alergiků, kteří si dají pořádnou porci buráků. Protože stát se přeci musí … sakra, nějak blbě se dýchá…

  1. 01. Duben 2015 (5.15)

    Souhlasim se vsim krome „Namátkou třeba ochrana spotřebitele, která vlastně ani není třeba, vždyť by stačilo, aby zákazník četl, co podepisuje.“.

    Tady je znacna asymetrie: Smlouvu sepsal prodejce (ktery si tam muze napsat napsat co chce, protoze konkurence je casto minimalni (napr. operatori), a to casto zasluhou statu) nejakou hantyrkou ktere sotva kdo rozumi (tez castecne zasluhou statu) a nekdy se v tom ani odbornik nevyzna. Spotrebitel se tez tezko muze domoci prava (zase zasluhou statu) – soudy jsou drahe, vlecou se a vysledek je nejisty (a proti zkusenemu pravnikovi korporace to nikdy neni lehke).

    • 02. Duben 2015 (23.39)

      O té asymetrii máte pravdu. Jenže i ona je dílem pokroucených regulačních zákonů.

  2. oldwomen
    01. Duben 2015 (10.57)

    Nekonfliktní výchova je pitomost a vždy se (ne)vychovateli vrátí i s úroky. Stejně tak přehnané ochranářství, co ochranářství – přímo kult dítěte to je. Není to tak dávno, co dětství byl celkem krutej každodenní boj o přežití a robátka musela doma pracovat, co se na plenek zbavila.
    Od věci: celkem nedávno jsem někde četla, že za rozbití generační soudržnosti může Bismark a jeho důchodový systém. Není šprochu….
    Dost mne štve, že se „stát“ cpe snad do všeho. A krade ze soukromých kapes absolutně všem. No jo, ale to je nosné téma tohoto celého blogu🙂
    Zpět k výchově. Chápu zdvižený ukazovák nad fyzickými tresty. Jsou jedinci, kteří nerozlišují „jednu výchovnou“ od naplnění skutkové podstat trestného činu týrání svěřené osoby. A děti (spolu se seniory) jsou snadno zastrašitelné. Senioři zase to, že je „mladí“ týrají nepřiznají ze studu. Jenže těžko s batoletem diskutovat o tom, jestli se na rozpálená kamna sahá a nebo ne. Nebo jestli se trénuje horolezectví na balkonovém zábradlí… A v kleci dítko chovat také jaxi taxi nelze, to by sociálka jó řvala a na to, že je takto dítko chráněno samo před sebou, by neslyšela….
    Ano, máte pravdu, stát si stádo musí vychovávat pěkně od plenek, Zneschopněním rodičů. Začínám chápat sofistikovanost televizních programů i absenci polytechnických hraček v obchodech. I význam desinformačních (hlavně dětských) encyklopedií.

    • 02. Duben 2015 (23.41)

      Stát se necpe, on přeci chrání. A dav mu za to tleská… Je to děs, co dodat.

  1. No trackbacks yet.

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: