Průser

Narodni_divadlo_Praha_1881Sladkovský s Nerudou seděli u okna stavební kanceláře, pokuřovali a čekali.

„Nejdřív nás sem buntuje a pak na něj čekáme,“ řekl podrážděně Neruda.

„Užijte si doutník. Až sem Tyrš dorazí, bude zase remcat že mu to smrdí,“ prohlásil Sladkovský rozšafně a labužnicky si potáhl z doutníku, „Víte, že by furt cvičil.“

„Jestli bude pořád prudit, napíšu povídku o fajfce. Třeba o nějaké pěnovce.“ děl Neruda.
„Ale počkejte až dostavíme to divadlo. To je důležitější.“

„Ale vždyť já vím. On si stejně potom něco najde. Někde něco chytne, shoří barák a budu to mít zase na talíři. Ale podívejte, již chvátá a spolu s ním mladý Zítek.“

„Tak jsme tu,“ řekl Tyrš namísto pozdravu a pokračoval, „mluvte profesore.“

Architekt Zítek nervózně přejížděl zrakem po přítomných na jejichž tvářích se odrážela zvědavost. „Máme průser pánové.“

Nechápavé ticho přerušil Tyrš. „Jen jim to povězte celé. Ať vidí jak rakušáci nepřejí stavbě našeho českého divadla!“
Mezi přítomnými zašumělo. „Cože? Jakže? Zase klacky pod nohy?“

„Inu,“ začal Zítek, „vše šlo jako na drátkách. Ale včera mi přišel dopis od C. a k. Bundesdenkmalamtu a zatrhli to.“

„Cože? Jak můžou zatrhnout stavbu divadla, jež má být celého národa?“ ozval se Neruda.
„No přímo nezatrhli, ale musí se to překreslit. Budova je prý moc vysoká a tím, že je naproti Hradčanům, tak prý ničí panorama.“
„Leda tak odněkud ze Smíchova.“ rýpl si Sladkovský.

„To není všechno,“ pokračoval Zítek. „Prý také nevhodně zabírá plochu u Prozatímního divadla a lidé k němu budou mít omezený přístup.“
„Ale vždyť z něj bude zadní trakt nového divadla! Co by nechtěli…“ zahřměl Neruda. Tyrš se vložil do debaty: „A řekněte to o doktorovi architekte.“
„No, na dům dr. Poláka můžeme zapomenout. Činžovní dům nelze změnit ani za výkup. Jde prý o bydlení pro lidi.“

„Tak nevím,“ zamyslel se Sladkovský, „nebylo by lepší na Koňském trhu znovu postavit Boudu? Dokud se tam tedy ještě nějaký ten stánek může postavit?“

 


 

Celé je to fikce. To jste si jistě všimli. Dům dr. Poláka byl vykoupen, prozatímní divadlo je dnes skutečně zázemím divadla Národního a konec konců i pan Vorel si dobře nakouřil pěnovku (a 4 roky na to divadlo chytlo).

Ale to co jsem popsal se mohlo nakrásně stát, kdyby skutečně v té době nějaký památkový úřad existoval a kecal by stavitelům do práce jak to dělá dnes.

Jsem přesvědčen, že při existenci takového úřadu by faraonové nestavěli pyramidy, protože by to „hyzdilo panorama,“ Karel IV by na Karlštejn asi také mohl zapomenout a Petřínská rozhledna? Co to je?

Ano, je určitě chválihodné ochraňovat památky. Ale podívejme se někdy na ně. Kolikrát jste slyšeli průvodce, jehož výklad začínal slovy „Na původně gotické stavbě byl vybudován…“ a různě podobně?

Pokud budete vlastnit památkově chráněnou budovu, máte vlastně Černého Petra. Chcete jí rekonstruovat? Můžete se dozvědět, že okna musíte mít původní, konzultovat budete možná i velikost splachovadel na toaletách a na nové dveře si budete muset nechat zajít chuť.

Památkáři zapomínají ve svém pocitu důležitosti na to, že pokud chce někdo něco opravit, tak to dělá nejspíš proto, aby to opravené mohl využívat. A aby ten barák nespadl.
Památky za ochranu jistě stojí. Jen je třeba brát v úvahu, že to tak nemusí být vždy a rozhodovat by měl jejich majitel a ne nějaký úředník.
Divíte se, že pak majitelé takových objektů nechají raději barák spadnout? Já ne, vyjde to levněji než nároky památkářů.

Je to už hodně dlouho, dokonce je to již i promlčené, takže o tom mohu hovořit, když jedni známí začínali podnikat. Upravili si svůj dům poblíž centra jednoho města na prodejnu, která je dodnes dobře živí. Celou jejich rodinu, která tam ostatně také celá pracuje. Lidé k nim do obchodu rádi chodí a rádi se vracejí.
V jejich začátcích dělali různé úpravy na domě. Znáte to, zázemí, sklad, zadní vjezd a podobně. A objevili takovou věc. Pod sklepem něco bylo.

Hádáte správně. Ještě jeden. Gotický.

Co teď? Začínali podnikat. Začínalo se jim dařit. V původních zaměstnáních již nebyli. A měli v té době přirozeně velké dluhy.
Jedna možnost byla oznámit ten objev. Opatrným zjišťováním se dozvěděli, že by to znamenalo možná i konec podnikání. Přinejmenším jeho přerušení na dlouhou dobu.

S přáteli jsme našli jiné řešení. Přivezli jsme ho autem.

concrete-mixer-9449_1280

Vešlo se jich tam tuším pět.

Ochrana památek je rozhodně chválihodná a správná. Ale je nutné si uvědomit jedno a řídit se tím. Ještě důležitější je ochrana vlastnictví. Protože pokud ho budeme respektovat, tak zjistíme, že bez diktování toho co „musíte udělat“ to najednou může jít samo a dokonce lépe.

V opačném případě může být levnější ten domíchávač.


Článek původně vyšel v magazínu Abeceda.

Reklamy
  1. Zatím nemáte žádné komentáře.
  1. No trackbacks yet.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: