Úvodní stránka > Z domova > Nejde o zbraně. Jde o svobodu.

Nejde o zbraně. Jde o svobodu.

Úvodem článku musím upozornit na to, že nemám rád sociální demokraty, nemám rád ministra Chovance a nemám rád Zemana. Nicméně mám rád spravedlnost v posuzování názorů a pokud někdo vyjádří názor, který se mi líbí, nezavrhnu ho jen proto, že jinak dotyčnému nemohu přijít na jméno.

Ministr Chovanec v uplynulých dnech přišel s návrhem, zahrnout do Ústavy právo na nošení zbraně. V této souvislosti se v mé čtečce aktualit vynořila celá řada názvů článků.

Zeman a Chovanec občanům: ozbrojte se a střílejte teroristy sami

Amerikanizace České republiky ve vztahu ke střelným zbraním?

Izrael jako bezpečnostní vzor pro Česko? O tamním systému panuje řada mýtů

Klid zbraním

Nošení zbraní v ústavě je absurdní, míní Pelikán. Dle ODS jde o švejkování

Pokud si uvedený náhodný výběr přečtete, objevíte skutečnou snůšku fantasmagorií.

V prvním vymýšlí řadu argumentů proti zbraním Džamila Stehlíková a obstojně dokazuje oprávněnost vtipu, že rozdíl mezi psychiatrem a jeho pacientem je v tom, kdo má od blázince klíče. Jí je, myslím, měli sebrat už před delší dobou.

Další článek z pera Jiřího Pehe pak hovoří o takzvaných masakrech střelnou zbraní v USA. Jen jaksi zapomíná, že většinou probíhají v místech, kde jsou zbraně právě zakázané. Autorovi evidentně nedochází, že ten kdo jde střílet na lidi zřejmě nebude respektovat zákazové tabulky.

Dagmar Langová na iDnes pak rozvíjí řadu mýtů o Izraeli. Jen zapomíná na to, že většinu z nich si vybájila právě za účelem svého odporu vůči zbraním; takové se dobře vyvrací.

Ondřej Vaculík se ve svém, rádoby humorném, článku již ze začátku přiznává, že není právě psychicky normální, když píše

Faktem je, že touha jen tak na někoho zamířit revolverem či si ho zkusmo přiložit ke spánku jako by vycházela z pudového nutkání.

Je to humorné, až na to, že citovaný názor pana Vaculíka z něj pro mě dělá totálního magora, kterému rozhodně doporučuji, aby nechodil ani kolem prodejen střeliva. Mohlo by mu vážně chroupnout. I když v jeho případě by možná svá nutkání a děsy mohl uposlechnout.

Třešničkou na dortu je přiznání ministra spravedlnosti, že právu zase tak moc nerozumí a nebo rozumět nechce. Domnívá-li se, že v době, kdy jemu podobní upozorňují na nejrůznější extrémní proudy, je zaručení nějakého práva Ústavou absurdní, pak je to pro mě signál, kde advokáta po ukončení jeho funkce ministra rozhodně nehledat. I když protistraně bych ho doporučil. Vím, jsem škodolibý.

Uvedené ukázky říkají jedno. Protizbraňová jelita se aktivizovala. Nejspíš se těší, že by EU chtěla registrovat i špuntovky a požadovala by zbrojní průkaz i na nefunkční repliky zbraní (viz).
Pro běžného občana, který se o tuto problematiku nezajímá jde nejspíš o nezajímavé téma. Jenže opak je pravdou. Ony totiž ty zbraně v rukou lidí mohou pomoci i tomu, kterému to je docela jedno. V historii pak můžeme najít řadu případů, kdy tím, kdo škodil byla vlastní vláda. Ta co zbraně lidem sebrala se pak odstraňovala hodně těžko a za vysokou cenu.


Článek vyšel původně v magazínu Abeceda kde ho naleznete na tomto odkazu.

Reklamy
  1. 03. dubna 2017 (2.09)

    Před pár dny jsem viděl Táničku Fischerovou na ČT. Ta zase nechtěla zbraně, protože by se někdo mohl zeptat kolik je hodin a ona by ho ze strachu zastřelila?!

    Čuměl jsem teda.

  1. No trackbacks yet.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: