Úvodní stránka > Různé > Ano, i bezpečnost je zboží

Ano, i bezpečnost je zboží

Tento článek vyšel původně jako článek polemizující s jiným článek v magazínu Abeceda. Jmenoval se „I bezpečnost je zboží?“ Nedá mi, abych na něj nereagoval. Pro správné pochopení smyslu textu ale doporučuji, abyste si ho nejdříve přečetli.

Autor zmíněného článku předvedl etatistickou exhibici, kterou ovšem etatistům asi příliš neposloužil. Poměrně hezky ukázal, že píše o něčem o čem nemá sebemenší znalosti, co neumí (a nebo nechce) pochopit a jediné co si tak čtenář z článku mohl odnést je závěr, že etatista sice svým odpůrcům vůbec nerozumí ale o to víc se namísto snahy o pochopení problému snaží problém zlehčovat. Tvrzení, že anarchosocialisté uznávají stát je pak jen pověstnou třešinkou na dortu neznalostí autora.

Pokusím se v krátkosti projít autorovy omyly. Možná nám to více než názorně odpoví na otázku z názvu jeho článku. Jestli se bezpečnost dá koupit.

Autor píše, že

Policii zprivatizujeme do již existujících bezpečnostních agentur. A protože stát nemá do podnikání co kecat, jediným kritériem pro zaměstnání u bezpečnosti bude schopnost útočníka zpacifikovat, tedy třeba i zabít.

Základ autora sice anarchokapitalisticky zní, nicméně zbytek již ne. Je sice možné, že autor by chtěl, aby soukromá bezpečnostní agentura případné narušitele zabíjela, vcelku to i chápu, protože etatista logicky uvažuje násilně, nicméně kritériem správně fungující bezpečnosti (míněna bezpečnostní složka, agentura, organizace, jedno jak jí nazveme) není názor jednotlivce, ale ani nějaké imaginární skupiny zvané „my“ nebo „komise“ či nedejbože „úřad.“ Je jím názor zákazníka, respektive zákazníků. Není možné předem znát jejich preference. Nemůžeme předem vědět, jaká agentura bude žádanější. Zda ta, co pachatele zločinu zadrží, ta která minimalizuje následky zločinu, ta která podle přání autora odpraví pachatele a nebo třeba ta která dokáže zločinu přímo zabránit. Je to jen trh, tedy zájem klientů, kteří rozhodnou o co je zájem a co není žádané.

Rozhodně si ale asi lidé nebudou platit každý svého strážníka. Umím si představit situaci, kdy platba podobná pojištění bude součástí nájmu v domě a nájemníky bude zajímat nejen to jaká je topná sezóna, ale i to, jak je zajištěna bezpečnost v budově. Umím si představit i situaci, kde se majitelé nemovitostí dohodnou a celou čtvrť tak bude chránit jedna bezpečnostní agentura. Tak jak to bude vyhovovat jejím obyvatelům.

Ano, odhaduji, ale je to o mnoho lepší, než spoléhat na nějaké rozhodnutí státu či státního úředníka. Z podstaty věci totiž není schopen rozhodnout správně.

Zprivatizujeme Hasiče a určitě budou hasit požáry lépe než ti dobrovolní.

Tady autor zřejmě mínil státní a ne dobrovolné hasiče. Oni ti dobrovolní jsou totiž určitým pozůstatkem doby, kdy hasiči nebyli státem řízení. A je to více než dobrá ukázka toho, že to bez státu jde. Historie nám to ukazuje velice dobře právě na hasičích a jejich organizaci.

I zde si umím představit poplatek za službu hasiče, který by se promítl do nájmu.

O vodních či horských záchranářích, které autor také zmiňuje, platí vcelku totéž. Konec konců i naše Horská služba je občanské sdružení a o vodní záchranné službě můžeme říci to samé.

Jenže někdo to bude muset dělat a bude to muset aspoň trochu umět. Nevadí, komerční školství to určitě vyřeší. Jen jestli bude zájem o studium podobných oborů, případně jestli bude jejich zavedení komerčně výhodné.

Další etatistovo hledání problému tam kde není a bez zásahu státu by asi ani nikdy nebyl. Představa o tom, že musí rozhodovat stát, který to ví lépe než lidé. Bude zavedení studijního oboru komerčně výhodné? No to já nevím a dopředu to nikdo vědět nemůže. Pokud bude o některou profesi zájem, pak určitě bude zájem o příslušné studium. A v takovém případě asi bude i výhodné ho zavést.

Dnes je tento obor deformován státem. Protože stát neví o co je skutečně zájem, tak dělá odhady a výsledkem je studium pro studium. Takže na jedné straně máme odborníky na genderovou analýzu pohádek (viz zde odkaz na skutečnou diplomovou práci) a na druhé straně se pravidelně dozvídáme o nedostatku odborníků v technických oborech na všech stupních.

Soudci soudí už dnes podle toho, jak jim kdo zaplatí, tak zavedeme soukromé soudy.

Teorie soukromého soudnictví je na obsáhlejší text, nicméně i to je možné. Z historie víme, že funguje, je svižnější a, což zajisté překvapí právě etatisty, nefunguje na principu „kdo zaplatí, ten má pravdu a vyhraje při.“ Tak funguje zvrácená a nemorální logika etatistova, nikoli trhu se službou. Na něm se udrží jen takový arbitr, který bude rozhodovat spravedlivě. Ten kdo bude rozhodovat podle peněz dlouhé životnosti asi mít nebude a nebude mít strany od kterých by měl své příjmy.

Po celém světě můžeme najít soukromé rozhodčí či jiné soudy, které fungují a mají svou prestiž. Ostatně i zde můžeme nahlédnout do historie a připomenout kupecké právo (Lex mercatoria) fungující prakticky od středověku do dnešní doby.

Jenže jak dosáhnout toho, aby bylo dost peněz pro zaměstnance všech těch bezpečnostních, zdravotních a soudních agentur? Obyvatelé soukromých věznic, kam by se postupně dostala většina chudších občanů, by to nezaplatili, protože nemají žádný příjem, jen náklady. Takže bychom se nutně dostali do situace, kdy by si každý občan, včetně nemluvňat musel na podobné služby přispívat. Jenže jak ten příspěvek nazvat? Daň?

Tady se autorovi podařilo smíchat jablka s hruškami. A dost možná si to ani neuvědomuje. Rozdělím to na dvě věci, protože jde skutečně o dvě věci, které spolu ani za mák nesouvisí.

Pokud se autor táže, jak dosáhnout toho, aby bylo dost peněz pro zaměstnance všech jím vyjmenovaných agentur, je to stejná otázka, jako se ptát, jak dosáhnout toho, aby bylo dost peněz pro všechny pekaře. Poměrně jednoduše. Trhem.

Je o tvůj produkt, tvojí službu zájem? Pak máš příjem a tedy dost peněz na provoz. Není zájem? Pak není důvod, abys měl peníze. Dělej něco co bude lidí zajímat.

Pro mě za mě měj třeba horské záchranáře v Polabí. Když o ně bude zájem, jistě budou prosperovat. Stejně jako vodní záchranáři na Sněžce.

Pokud tohle nestačí jako příklad, pak vážně nevím. Jen trh a ne nějaký státní úředník dokáže přesně zjistit nejen to jaká služba či produkt je žádaný, ale také to kde a v jaké míře a kvalitě.

Skutečně nechápu, jak s otázkou ale souvisí obyvatelé soukromých věznic. Stejně to, jak by se do nich postupně dostala většina chudších obyvatel. Ono to ani chápat nelze, protože to postrádá veškerou logiku.

Zprivatizujeme Armádu. Samozřejmě, že ji budeme posílat na zahraniční mise, musí si přece na sebe vydělat. Doma by se neuživila.

Tento autorův výkřik dobře ukazuje neznalost problematiky. K čemu slouží armáda? K vedení války. A kdo vede válku? Stát. K čemu v bezstátní společnosti mít armádu, když by nebyl ten, kdo by jí určoval úkoly?

Na jednu stranu ale musím přiznat, že tato otázka je jediná ve které má anarchokapitalistické zřízení drobný problém. Může se stát, že by někde přežil nějaký stát s armádou a rozhodl se podrobit si území spravované ANCAPem. Ale opět je to historie, která ukazuje, že v takové situaci to bylo velice obtížné. Není možná problém území dobít, ale ovládnout ho je již něco jiného. Británie by mohla vyprávět. Dobývání Irska, menšího a slabšího, jí trvalo několik staletí. Později pak při kolonizaci Afriky ovládnutí území kmene Ibo, velké asi jako ČR, bylo obtížnější než ovládnutí celé Indie, kde se mohli opřít o stávající vládní struktury; ty v Africe neexistovaly, stejně jako před tím v Irsku.

Je jisté, že autor chtěl ukázat, jak je nutné míti stát a jeho struktury. Bohužel pro něj namísto toho ukázal, že stát je ve všech jím zmíněných oblastech neefektivní a zcela zbytečný. Náčrt toho, jak by mohlo výše uvedené fungovat v anarchokapitalistické společnosti je jen velmi stručný a omezený. Přirozeně by se na téma dalo rozepsat obšírněji a podrobněji; pro základní seznámení to ale považuji za zbytečné.

ANCAP nedává návody a neříká, že něco musí být tak a tak. Ono to ani není možné, protože nemůžeme nikdy dopředu vědět, jak kreativní bude lidská mysl, jaké potřeby z ní vyjdou a jakým způsobem bude realizovat jejich uspokojení. V tématech uvedených výše ale můžeme zcela jednoznačně konstatovat, že služba zvaná bezpečnost je zbožím, stejně jako každá jiná služba. A jen díky trhu je možné bezpečnost realizovat tak, jak si to přejí lidé. Bez policejních excesů a podobných negativních jevů o kterých se dočítáme v tisku. Jejich problém je v tom, že i když se nám nelíbí a nesouhlasíme s nimi, tak jsme silou nuceni k tomu je hradit svými daněmi. Jak jednoduché by bylo říci „Takhle ne holenkové a pokud nepřestanete, tak od prvního končíte a je tu za vás náhrada.“

Jenže to je možné jen tehdy, pokud bezpečnost bude tím čím skutečně je. Zbožím.


Článek vyšel původně v magazínu Abeceda kde ho naleznete na tomto odkazu.

Reklamy
  1. Zatím nemáte žádné komentáře.
  1. No trackbacks yet.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: