Férovka

Férovka je slovo, které nemám rád. Kapičku smrdí. Tím, že fér to asi vůbec nebude. Možná i vy znáte ten vtip o „cikánské férovce.“ Jeden se ptá druhého: „Kolik ti je?“ „Dvacet.“ „Fajn, nás taky…“

Vyrůstal jsem v regionu, kde nebylo o ony snědší občany nouze, takže bych pár příhod mohl přihodit. Třeba o způsobu, kdy někdo měl něco, co nějakým způsobem zaujalo některého tmavšího spoluobčana. Ten majiteli, na pohled přátelsky, nabídl, že tu věc od něj koupí. Často se stalo, že oslovený byl tak vylekaný, že souhlasil. Zastání se pak vetšinou nedočkal.

Ale konec exkursu do dětství. Jak se vám ta „nabídka“ koupě líbila? Asi moc ne. Nejspíš nikomu by se nezamlouvalo, kdybych k němu třeba přišel, měl s sebou skupinku osvalených přátel, a sdělil mu, že potřebujeme, dejme tomu, jeho auto a protože ten náš zájem je důležitější než jeho, tak od něj auto koupíme. Za cenu, kterou ovšem určíme my.

Je to obyčejné vydírání, řeknete. A máte pravdu. Tak zvětšíme záběr, ano?

Co kdybych byl zahrádkář. V nějaké zahrádkářské kolonii. A podařilo by se mi ostatní zahrádkáře zblbnout tak, že by se mnou souhlasili, že si uděláme společný kompost. Takový kompost je přeci pro zahrádku tuze užitečná věc. Jenže kde ho udělat? Co třeba támhle, jak má chatku Karel? Máme to tam všichni skoro stejně daleko, tak se proč ne? Že to nejde? Že tam je ta chatka? No tak nám jí Karel prodá. Jó, on za ní chce moc peněz? Že má pro něj takovou hodnotu? Ale kdepak holenku. Cenu určíme my, tak aby vyhovovala nám. A když se mu to nebude líbit, tak mu dáme ještě navíc přes hubu. Nejspíš byste mě považovali za ještě větší svini než v prvním případě, viďte.

Víte co? Ještě to trošku rozšíříme.

Už nemám k dispozici jen partu zahrádkářů. Mám celou státní mašinerii. A rozhodnu se stavět silnici na vašem pozemku. Asi budete proti a nebudete mi ho chtít prodat. Dáte mě třeba k soudu. Jenže já nebudu muset čekat a začnu stavět. A vůbec nic s tím neuděláte. Protože vláda schválila novelu zákona.

Jsem v takovém případě svině a nebo je to už vyšší level?

Někdy mi je milejší ta „cikánská férovka.“ Bylo mi tehdy třináct a měl jsem nové hodinky. Praštil jsem toho kupce kamenem a utekl. Od té doby mi nikdo takový obchod nenabídl. Jenže víte co by bylo při té novele třeba kamenů?


Článek vyšel původně v magazínu Abeceda kde ho naleznete na tomto odkazu.

  1. Zatím nemáte žádné komentáře.
  1. No trackbacks yet.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: