50

Připomínáme si dnes výročí. Padesáté. Jaké, to asi ví každý. Padesáté výročí okupace vojsky Varšavské smlouvy. Nehodlám popisovat fakta. Jednak nejsem pamětník a pak si myslím, že je zná asi každý.

Podle mého osobního názoru byla okupace v osmašedesátém zdaleka nejhorší katastrofou našich novodobých dějin. A její následky si v sobě nějakým způsobem neseme dodnes.

Někdo možná namítne, že největší katastrofou byla okupace v roce 1939. Tvrdím, že ani náhodou. Zatímco rok ´39 byl okupací nepřátelskými vojsky a svým způsobem by se dalo říci, že semkl většinu národa, tak rok 1968 byl zcela odlišný. Okupace přišla od těch, kteří se tvářili jako přátelé a tuto lež tvrdili i později a následkem byla morální devastace národa se kterou se, bez nadsázky, potýkáme dodnes.

Znát historii je důležité. Neméně důležité je pak brát si z ní poučení. Konstatování, pro někoho možná otřepané, má v souvislosti s dnešním výročím poměrně velký význam. Ukazuje, jak jsme se mohli velice názorně přesvědčit, že komunistům není možno věřit. A Sovětskému svazu, potažmo dnešnímu imperiálnímu Rusku, také ne.

Komunisté, kteří se báli o svou moc, byli v pozadí okupace roku šedesátého osmého a spolu s nimi i Sovětské impérium. To ví nejspíše každý. Ale co vidíme dnes? Komunisty, kteří vymýšlí nejrůznější spekulace na téma, že hodní Rusáci za nic nemohou a nebo ruská propaganda, která i dnes opakuje, že nám tehdy pomohli proti západoněmeckým vojskům, které už jeli „na Plzeň“ a nebo o tom, že Palach zemřel díky „agentům západu,“ když chtěl použít tzv. „studený oheň.“ Vše si můžete jednoduše dohledat i za pomoci webů, které přináší tzv. svobodné informace (rozuměj – ruskou propagandu).

Dnešní výročí nám ukazuje jedno. Ze strany komunistů nikdy nic dobrého nepřišlo. Dříve ale i nyní umí jen lhát, krást a likvidovat své odpůrce. To samé platí i o Sovětském svazu, potažmo Rusku. Tohle vše je nutné si neustále připomínat. Dnešní den obzvláště, ale ne výhradně.

Je otázkou pro historiky a politology, zda v osmašedesátém hrál prim komunistický naturel a nebo Sovětské (Ruské) imperiální tendence. Ať je to to či ono, nic to nemění na faktech. Připomínejme si je nejen v tento den.

---

Článek vyšel původně v magazínu Abeceda kde ho naleznete na tomto odkazu.

O co jde opravdu?

Představte si takovou situaci. Předem upozorňuji, že jména jsou zvolena zcela náhodně, jak mě momentálně napadla a nijak a s ničím nesouvisí.

Jiří prodal Petrovi auto. Petrovo nové auto se zalíbilo Martinovi a nabídl mu, že ho koupí. Petrovi se nabídka zdála výhodná a tak auto, které v té době již bylo jeho, Martinovi prodal.

Martin, jen tak mimochodem, slíbil některým lidem z Petrova sousedství, že kdyby se rozhodl provozovat autodopravu, tak to budou mít levnější.

Uběhlo pár let, Jiří se mezi tím několikrát rozvedl a znovu oženil a Martinovi se auto pokazilo. Jiřího nová manželka, nevím teď přesně kolikátá, obvinila Martina, že je podvodník a že auto, které si kdysi koupil, získal podvodem.