Jak z toho ven? (EU 4/4)

Předchozí tři části tohoto krátkého pojednání na téma EU snad dostatečně ukázaly, že není všechno zlato co se třpytí. Jenže otázkou je, jak z toho ven.

Píši „Jak z toho ven,“ protože se domnívám, že každý člověk, který jen trochu uvažuje hlavou, z něčeho takového, co jsem ukázal v předchozích částech chce odejít. Nejde-li o společensko-politického masochistu.

Zeptejte se kamaráda, jestli má doma akvárko. Možná naposledy… (EU 3/4)

Určitě znáte ten vtip o logice a akváriu. Pro ty, kteří ho neznají ho připomenu.

„Potká mladý policista staršího kolegu a ten nese v ruce knihu. Mladý se jej ptá co to nese a starší mu vysvětlí, že je to kniha, která pojednává o logice – logickém myšlení. Mladý polda říká, že tomu nerozumí a tak starší mu povídá: No tak například: Máš doma akvárko? Mladej říká: Ano mám. No tak vidíš, říká starší, z toho logicky plyne, že máš rád zvířata. Z toho zase plyne, pokračuje starší policajt, že ten, kdo má rád zvířata, má rád lidi. No a logické zase je, že kdo má rád lidi, a protože jsi chlap, tak máš rád ženský néééé??! Aha, povídá mladý polda a rozejdou se. Mladý policajt jde s jiným kolegou na ulici dělat pořádek a kolega se ho ptá co je nového. On mu na to říká, že se naučil něco o logickém myšlení a protože ani tento jeho kolega neví co to je – chce to vysvětlit. Tak mu mladý policajt vysvětluje: Máš doma akvárko??? Nemám, na to ten druhý. A mladý policajt mu říká: No tak jseš buzerant!!!“

Nebojte se, nehodlám z toho dělat přehlídku vtipů. Natolik je dnešní téma vážné. Ten vtip jsem si nedopustil proto, že po přečtení tohoto článku vám možná na dlouhou dobu nebude do smíchu.

Budete se mít lépe. Za jakoukoli cenu. (EU 2/4)

Včera jsme se se podívali na to, jak můžeme díky EU šetřit pitnou vodou a někteří také získali návod, jak si jednoduše a levně vyrobit domácí osvěžovač vzduchu.

Dnes se mrkneme na to, co všechno dělá EU pro naše dobro. Jsme totiž asi tak tupí, podle úředníků EU, že nám dobro musí být diktováno.

A vaše hovna budou vonět po fialkách… (EU 1/4)

Pamatuji si, že v době, kdy jsem navštěvoval gymnasium, bylo to ještě za bývalého režimu, jeden můj spolužák s oblibou používal heslo – Sovětský slon, náš vzor. Je pravda, že nemělo smysl, ale my, kteří jsme věděli o co jde, jsme se dobře bavili.

Dělali jsme si tak legraci z těch, kteří nekriticky obdivovali rusáky, respektive tehdy SSSR. Jejich neustálé žvásty o tom, jak je třeba si vzít ze Sovětského svazu příklad prakticky ve všem nám připadaly více než směšné. Postupem času nás pak pobuřovaly.

Proto to heslo, které pro nás tehdy mluvilo za vše.

Doba pokročila a papalášové zjistili, že někteří lidé stále myslí svojí hlavou. Není již třeba vymýšlet vzory. Je třeba to nařídit.

Není všechno zlato, co se třpytí… (EU, úvod)

Na dnešní politické scéně se toho děje dost a dost. Spousta toho se propírá v tisku o řadě věcí lidé diskutují a podobně.

Někdy ale různé žabomyší války překryjí skutečné problémy, závažnější dění a opravdová nebezpečí. Je poměrně zajímavé, že se o nich ani moc nemluví. Nejsou asi dostatečně spojeny se skandály, vyšetřováním policie, spory veřejně známých osob a dalšími „pikantnostmi,“ které lákají „buřtofily“ k televizním obrazovkám a jinak zvyšují rating.

Anarchokapitalismus: Závěr

Tímto článkem seriál o anarchokapitalismu končí. Upřímně doufám, že alespoň některým čtenářům přinesl něco zajímavého, případně vysvětlil potenciální nejasnosti ohledně tohoto myšlenkového směru; a je-li díky tomuto seriálu něčí pohled na svět nyní liberálnější, byla má snaha úspěšná a čas strávený psaním přinesl kýžené ovoce.

Anarchokapitalismus, díl bonusový: Boření mýtů

V tomto bonusovém dílu k seriálu o anarchokapitalismu budou rozebrány některé široce rozšířené mylné myšlenkové konstrukty, na něž lze velmi často narazit v diskusích o bezstátní společnosti a které se typicky vyznačují tím, že obsahují jakýsi implicitní předpoklad, který je v nich většinou velmi dobře ukrytý a navíc na první pohled vypadá pravdivě. Úkolem tohoto článku je na takové předpoklady poukazovat a následně je vyvracet.

Anarchokapitalismus, díl šestnáctý: Armáda

Poslední díl tohoto seriálu rozebírá téma pravděpodobně nejobtížnější – totiž obranu bezstátního území proti vnějšímu agresorovi, o kterém lze téměř s určitostí předpokládat, že se bude jednat o nějaký stát, neboť co svět světem stojí, se ještě svobodní lidé, kterým nikdo nevládne, nikdy nepokusili obsadit nějaké velké území a podrobit si tamní obyvatelstvo; války byly od nepaměti záležitostmi vlád a mocipánů, nikoliv jejich poddaných, kteří však vždy nesou následky a trpí za rozhodnutí svých vládců, kteří je maximálně dokáží čas od času –za jejich peníze– masovou propagandou přesvědčit o tom, že válku vlastně chtějí.

Anarchokapitalismus, díl patnáctý a 1/2: Zločin a trest

Ačkoliv bylo v patnáctém dílu o volnotržní vymahatelnosti práva bezpečnostními agenturami zmíněno odškodné, které by po dopadení musel zaplatit zločinec své oběti, zatím jste se nikde v celém seriálu neměli možnost dočíst nic o trestání těch, kteří nějakým způsobem poruší cizí vlastnická práva. To bych rád napravil v rámci tohoto textu, ve kterém nabídnu několik alternativ, jak by se volný trh v anarchokapitalismu mohl s daným problémem vypořádat.

Anarchokapitalismus, díl patnáctý: Vymáhání práva

Čtrnáctý díl popisuje svobodné soudnictví; ukazuje, proč soukromí rozhodci řeší spory morálněji a efektivněji než státní soudci, avšak zabývá se jen řešením sporů jako takových, zcela pomíjí vymahatelnost soudního rozhodnutí; ta je klíčová zejména v případech, kdy někdo spáchá zločin a sám moc dobře ví, že by jej každý soud shledal vinným, takže nemá o žádnou arbitráž zájem. Cílem tohoto textu je vysvětlení, jak by si s takovými zlosyny poradila anarchokapitalistická společnost.