Postižená děvčata (2/3)

Včera jsem trošku zabředl do teorie a nenapsal o svém naštvání. Dnes se tedy mrkneme na to co mě to tak naštvalo a proč vlastně.

Kapitola druhá. Telefonát.

Určitě to znáte, pokud tedy pracujete v kanceláři. Venku je vedro, uvnitř tiše šumí klimatizace a chystáte se na oběd. Taková ta směs očekávání něčeho chutného na talíři a teplotní facky za dveřmi.

Přesně tak jsem seděl minulý týden za stolem a rychle něco dodělával, abych už vypadl na domluvený oběd.

Najednou zvoní telefon.

Moje pracovní telefonní číslo není veřejné a tak při zazvonění čekám kolegu a nebo někoho s kým se známe. Trochu mě sice zarazilo to, že se zobrazovalo přímo číslo volajícího a ne jméno ze seznamu, ale šlo o pevnou linku. To může být také někdo známý. Prostě volá z jiného telefonu.

Hovor jsem tedy přijal a … nic. Ve sluchátku jen něco zapraskalo a hovor skončil.

Netrvalo to ale ani minutu, odhaduji to na 30 vteřin a to číslo mi volá znovu. Přijmu tedy hovor a spustil kolovrátek. Díky tomu, že můj telefon automaticky zaznamenává každý hovor a poté záznam odesílá na server si to můžete poslechnout sami a bez úprav.

Pro vysvětlení – ten dobře slyšitelný hlas je kolovrátek telefonista a ten hůře slyšitelný a tak trochu otráveně znějící pán je moje maličkost.

Líbilo?

Během hovoru jsem nad věcí příliš nepřemýšlel. Takové hovory jsou poměrně běžné. A moje odpovědi bývají jako přes kopírák. Chci vědět víc a pokud uznám za vhodné, pokud se mi projekt líbí, něčím mě zaujme, pak nevidím sebemenší důvod nepodpořit ho. Často takto i kupuji dárky. Doma mi už jako malému říkali, že dárek není o tom, kolik se do něj vrazí peněz, ale o tom, aby udělal radost. To dokáže třeba i umolousaný kamínek, který má svůj příběh a nebo předmět, jehož výroba pro někoho znamenala seberealizaci.

Když hovor skončil, tak mě něco zaujalo. Někde vzadu se rozsvítilo červené světýlko. Všimli jste si toho také?

V čase 1:27 říkám: „Dejte mi IČO a já se na to podívám.“

Ta věta trvá vteřinu. A během dalších 5 sekund operátor beze slova ukončí hovor.

Také vám připadá zvláštní, že nejprve jste přesvědčováni, abyste někomu pomohli, podpořili ho, dali práci postiženým a podobně a ve chvíli, kdy se zeptáte na přísně konkrétní údaj, který by měl ale být v takovém případě samozřejmostí, hovor končí? Dost divné, že?

A tak jsem si řekl, že se na to trochu podívám. Co jsem při tom našel? Tak to si přečtete již zítra.

---

Článek vyšel původně v magazínu Abeceda kde ho naleznete na tomto odkazu.
Chcete si přečíst pokračování dříve než zítra? V magazínu Abeceda vyjde již dnes v poledne.
Zároveň touto cestou děkuji redakci magazínu Abeceda za možnost hostování audio souboru, který na stránku wordpress.com není možné nahrát.