Křik, vy víte koho

Je to zvláštní a při tom velice časté. Nejvíc křičí neschopní. Ve své neskonalé tuposti, podporované sociálním státem, politickou, genderovou, rasovou a já nevím jakou ještě korektností mají tendenci vše svalovat na druhé. Nejčastěji vlastní neúspěchy.

Znám řadu lidí, kterým se nedařilo. Neptali se na to, kdo jim hází klacky pod nohy, ale na to, jak to udělat, aby to šlo. A nebo změnili své úsilí na jiný cíl. Konec konců i já mezi ně patřím.

Jenže takoví nejsou všichni.

Stát jako ochrana proti monopolu (Lži etatistů)

Poměrně často slýchám z úst zastánců státu, že stát je potřebný jako regulátor podnikatelů. Bez jeho regulačních zásahů by se mohlo stát, že podnikatel získá v nějakém odvětví monopol a bude lidem diktovat své, zcela jistě vykořisťovatelské, ceny, nutit je kupovat jeho produkty či služby a podobně.

Této etatistické lži ovšem může uvěřit jen někdo, jehož IQ je na úrovni velikosti jeho obuvi.

Jak neschopní podnikatelé milují státní zásahy

Tak jsem se dnes ráno dočetl, že IKEA je zlá firma. Při procházení ranních aktualit jsem zaznamenal článek, ve kterém se psalo hned v jeho perexu následující:

Uber alles

Jestli si myslíte, že je v nadpisu chyba, pak se mýlíte. Jen se mi zachtělo slovní hříčky. Uber. Pokud někteří nevíte, co je Uber, kromě německé předložky, pak pomůže Wikipedie.

Uber je společnost zabývající se poskytováním taxislužeb se sídlem v San Franciscu v USA, která působí globálně v mnoha městech. Využívá inovativní způsob kontaktu se zákazníky – mobilní aplikaci, pomocí které zákazník odešle požadavek a má možnost najít nejbližšího řidiče této taxislužby a sledovat jeho jízdu. Firma nevyužívá klasická taxi, kontrakt s Uberem mají možnost uzavřít řidiči obyčejných automobilů. V prosinci 2014 byl Uber dostupný v 53 zemích a více než 200 městech.

zdroj

Podrobnosti určitě naleznete přímo na stránkách Uberu, které jsou i v české mutaci.

Zjednodušeně řečeno – stáhnete si bezplatnou aplikaci do svého chytrého telefonu a pokud budete potřebovat taxi, nemusíte nikam volat.
Spustíte aplikaci, potvrdíte místo kde se právě nacházíte a určíte místo, kam chcete odvézt. Systém sám vyhledá nejbližšího volného řidiče a pošle vám ho.

A zde přichází první výhoda. Jistě se vám stalo, že jste volali taxi dispečink a nebyl volný řidič. Inu, možná byl, ale vy jste chtěli krátkou a pro něj nezajímavou jízdu. Zde se řidič dozví kam chcete jet až poté, co započne jízda s pasažérem.

Cenu vám systém ukáže orientačně ještě před objednávkou a trasu můžete na mobilu celou dobu sledovat, víte tedy, že vás řidič „nevozí sem tam.“
Na konci jízdy zaplatíte také pomocí aplikace. To je také výhoda. Nemusíte mít hotovost a řidič s ní též nepracuje a eliminuje tak riziko přepadení kvůli tržbě. Navíc řidič ví, že aplikace překontroluje že na jízdu máte a nehrozí potenciální neplatič.
Aplikace toho umí víc, ale to základní, myslím, pro ilustraci postačuje.

Uber a podobné služby jsou, podle mého názoru, velice praktické. Sdružují jistotu solventního zákazníka na jedné straně a jistotu eliminace nepoctivých taxikářů na straně druhé. Navíc to celé je kombinováno s transparentností nejen toho, jak probíhá jízda, ale také je potlačena anonymita řidiče, kdy můžete tohoto pochválit i si na jeho jednání stěžovat a sami také nejste nějaký anonymní zákazník.

Tento můj názor sdílí dlouhá řada zákazníků, kteří jsou zřejmě spokojeni a vrací se. Jinak by hodnota Uberu těžko činila, dle Wikipedie, asi 40 miliard dolarů.

Komu by se nelíbilo jezdit po Praze za desetikorunu za kilometr? No někdo se najde. Taxíkáři a stát.

A nejen u nás, kde se ještě drží zkrátka.
To například ve Francii taxikáři demonstrují a považují službu Uber za nelegální, ministr vnitra také a president Hollande se vyjadřuje v tom smyslu, že by se ve Francii měl Uber zakázat.

Stát vytváří monopol svým udělováním licenci, zkoušením taxametrů a podobnými nesmysly a taxikáři ho v tom nejen utvrzují, oni to ještě vyžadují.

Jaký je ale výsledek? Drahá služba.

To, že je její drahota způsobena právě třeba platbami za zmíněné licence a podobně mě jako zákazníka vůbec nezajímá. Zajímá mě cena a jak je ke mně jako zákazníkovi přistupováno.

Pokud si mám vybrat, zda pojedu s licencovaným taxíkářem jen proto, abych mu přispěl na taxametr a licenci a dostal předraženou službu, kde, když si budu chtít stěžovat, budu riskovat pár facek od nějakého podivného individua za volantem a nebo zda pojedu autem, kde budu dopředu vědět cenu, uvidím kdo pro mě přijede a jaké má hodnocení od předešlých zákazníků a budu mít jistotu, že mě sveze levně a nejkratší cestou, tak pak je moje volba zcela jasná.

Tou volbou je svobodně tržní řešení. Žádný monopol podporovaný státem.

A co vy? Jakou dopravu byste zvolili?

---

Článek původně vyšel v magazínu Abeceda.