Pracovní den v EU

Pan Šedivý se probudil za zvuku Ódy na radost, oficiální hymny Evropské Unie. Tato verze byla samozřejmě nahrána ve studiu, za využití obřího grantu, protože symfonické orchestry už několik let nemohou hrát v důsledku směrnice proti hluku.

Na displeji při zvuku hymny blikalo motto Evropské unie „Spojení v rozdělení“. Marně se snažil poltačit nevhodné myšlenky, že to zní podobně jako hesla „svoboda je otroctví“, nebo „válka je mír“, které kdysi četl v jedné, nyní již zakázané knize.

Milý Ježíšku, mám to nejskromnější přání

Milý Ježíšku, neuplynulo moc času od doby, kdy jsem ti psal naposledy. Zatímco onehdy přál jsem si kolo s šedými pneumatikami, pamatuješ?, dnes budu podstatně skromnější.

Policie pomo pije

Někdo možná zná řadu švédských detektivních románů, kterou spojuje postava komisaře Martina Becka. V rané pubertě jsem je poměrně rád četl a i dnes se do některé z nich začtu s chutí.

Kniha s názvem uvedeným v nadpisu mě vždy dostala tím, že jsem nevěděl, proč je název takový jaký je. Originální název – Polis, polis, potatismos! (doslova Policie, policie, bramborová kaše) prý vychází z části románu, kde se dva líní policisté místo práce ládují hot-dogem s bramborovou kaší a malé dítě po nich pokřikuje uvedenou větu. U nás použitý název odkazuje na limonádu Pomo a nejlépe to vyřešili anglicky hovořící překladatelé, názvem Vražda v hotelu Savoy.

Odhalení nacistického štváče Josefa Lady!

Koho z nás by ještě před nedávnem napadlo, že Josef Lada, tento na první pohled neškodný naivní malíř a spisovatel, ukrývá hluboko v sobě zlo ze všech nejzlejší – zlo nacistické!

Nyní hodlám předložit přesvědčivý důkaz, že záliba v malování nebylo to jediné, co měl Lada společného se svým současníkem, ďábelským Adolfem Hitlerem.

Ve světle zjištěných faktů se lze domívat, že Hitler ideologicky čerpal nejen z děl jako byly Protokoly sionských mudrců či knihy amerického průmyslníka Henryho Forda Mezinárodní Žid, ale i z dílka útlejšího, nenápadnějšího a dokonce psaného neárijským slovanským jazykem – z nám všem dobře známé knížky O Mikešovi. Příhody kocourka, který mluvil.

Modrá mračna na Temelínem

Nebojte, nebudu dnes rozebírat umění fotografie. A ani nejsem barvoslepec. Nad Temelínem se skutečně jakási zlověstná modrá mračna stahují.

S potěšením jsem zaznamenal poměrný zájem o mé poslední články, věnované kritice EU. A protože nechci zůstat jen u teoretizování, jeden malý příklad za vše.

V dnešních aktuálních informacích se objevila zpráva s názvem „Brusel hrozí Česku žalobou a pokutou kvůli dostavbě Temelína.“

Jak z toho ven? (EU 4/4)

Předchozí tři části tohoto krátkého pojednání na téma EU snad dostatečně ukázaly, že není všechno zlato co se třpytí. Jenže otázkou je, jak z toho ven.

Píši „Jak z toho ven,“ protože se domnívám, že každý člověk, který jen trochu uvažuje hlavou, z něčeho takového, co jsem ukázal v předchozích částech chce odejít. Nejde-li o společensko-politického masochistu.

Zeptejte se kamaráda, jestli má doma akvárko. Možná naposledy… (EU 3/4)

Určitě znáte ten vtip o logice a akváriu. Pro ty, kteří ho neznají ho připomenu.

„Potká mladý policista staršího kolegu a ten nese v ruce knihu. Mladý se jej ptá co to nese a starší mu vysvětlí, že je to kniha, která pojednává o logice – logickém myšlení. Mladý polda říká, že tomu nerozumí a tak starší mu povídá: No tak například: Máš doma akvárko? Mladej říká: Ano mám. No tak vidíš, říká starší, z toho logicky plyne, že máš rád zvířata. Z toho zase plyne, pokračuje starší policajt, že ten, kdo má rád zvířata, má rád lidi. No a logické zase je, že kdo má rád lidi, a protože jsi chlap, tak máš rád ženský néééé??! Aha, povídá mladý polda a rozejdou se. Mladý policajt jde s jiným kolegou na ulici dělat pořádek a kolega se ho ptá co je nového. On mu na to říká, že se naučil něco o logickém myšlení a protože ani tento jeho kolega neví co to je – chce to vysvětlit. Tak mu mladý policajt vysvětluje: Máš doma akvárko??? Nemám, na to ten druhý. A mladý policajt mu říká: No tak jseš buzerant!!!“

Nebojte se, nehodlám z toho dělat přehlídku vtipů. Natolik je dnešní téma vážné. Ten vtip jsem si nedopustil proto, že po přečtení tohoto článku vám možná na dlouhou dobu nebude do smíchu.

Budete se mít lépe. Za jakoukoli cenu. (EU 2/4)

Včera jsme se se podívali na to, jak můžeme díky EU šetřit pitnou vodou a někteří také získali návod, jak si jednoduše a levně vyrobit domácí osvěžovač vzduchu.

Dnes se mrkneme na to, co všechno dělá EU pro naše dobro. Jsme totiž asi tak tupí, podle úředníků EU, že nám dobro musí být diktováno.

A vaše hovna budou vonět po fialkách… (EU 1/4)

Pamatuji si, že v době, kdy jsem navštěvoval gymnasium, bylo to ještě za bývalého režimu, jeden můj spolužák s oblibou používal heslo – Sovětský slon, náš vzor. Je pravda, že nemělo smysl, ale my, kteří jsme věděli o co jde, jsme se dobře bavili.

Dělali jsme si tak legraci z těch, kteří nekriticky obdivovali rusáky, respektive tehdy SSSR. Jejich neustálé žvásty o tom, jak je třeba si vzít ze Sovětského svazu příklad prakticky ve všem nám připadaly více než směšné. Postupem času nás pak pobuřovaly.

Proto to heslo, které pro nás tehdy mluvilo za vše.

Doba pokročila a papalášové zjistili, že někteří lidé stále myslí svojí hlavou. Není již třeba vymýšlet vzory. Je třeba to nařídit.

Není všechno zlato, co se třpytí… (EU, úvod)

Na dnešní politické scéně se toho děje dost a dost. Spousta toho se propírá v tisku o řadě věcí lidé diskutují a podobně.

Někdy ale různé žabomyší války překryjí skutečné problémy, závažnější dění a opravdová nebezpečí. Je poměrně zajímavé, že se o nich ani moc nemluví. Nejsou asi dostatečně spojeny se skandály, vyšetřováním policie, spory veřejně známých osob a dalšími „pikantnostmi,“ které lákají „buřtofily“ k televizním obrazovkám a jinak zvyšují rating.