Už se perou? Už se perou!

Ne, tento článek není věnován komedii „Slunce, seno a pár facek…“ I když o komicích bude.

Ti, kteří navštívili před volbami a vlastně i v době přípravy tohoto článku, webové stránky KSČČSSD si mohli přečíst výzvu – „Volte silnou ČSSD!“

Jak moc je strana vyžírků a prospěchářů silná nevím. Ale baví mě. Jejich Pyrrhovo vítězství má totiž jeden, pro slušné lidi poměrně pozitivní, výsledek. Socdemáci se začínají odkopávat a hádat mezi sebou o koryta. Víc si můžete přečíst třeba zde.

Stát miluje průměrného člověka

Představte si, že by stát skrze nějakou šikovnou definici prohlásil, že auta musí být poskytována veřejně jeho prostřednictvím. Ožehavým tématem by mohla být například barva těchto státních automobilů. Jak by také mohla vypadat předvolební debata?

Nějak blbne čas

WordPressu nějak blbne čas. Tedy jeho změna.

Ať dělám co dělám, tak nedokáže pochopit změnu času. Přestože nastavím správný čas v nastavení WordPressu tak při naplánování zveřejnění článku ne a ne tu změnu pochopit.

Takže se omlouvám za WP. Ale časem se to snad podá.

Je po volbách. Užijte si to…

Rozhodně po volbách nepůjdu cestou přemoudřelých rozumbradů, kteří na svých blozích plodí analýzy toho, co se teď bude dít. Svůj čas umím využít daleko lépe a produktivněji. A taky se „víkenduji.“

Přirozeně jsem zklamán volebním výsledkem Svobodných, ale bohužel asi voliči ještě nemají ty koule na to, být svobodní. Jejich chyba.

Máte vůbec odvahu volit?

A je to tu. Volby. A tak mě napadlo se zeptat, jestli máte vůbec odvahu volit.

Někdo si teď řekne, že je to přeci jasné. Nikdo přeci nekontroluje co hodíte do urny. Jenže to není vůbec pravda.

Každý hlas je kontrolován. Kontroluje si ho totiž každý sám. A měl by se zeptat, sám sebe, komu ho dá. A také by se měl zamyslet nad tím, co jednou řekne třeba svým dětem, až se ho na to zeptají.

Jaký trest hrozí za snadné prachy?

Hráli jsme s bráchou a přítelkyněmi hru Monopoly (něco jako Dostihy a sázky). Hráči se snaží kupovat pozemky, na nich stavět a pak vybírat nájem. A tehdy jsem dostal nesmírně cennou lekci.

Stalo, že Verča přišla o všechny peníze a prohrála. Aby se nenudila, navrhl brácha, že jí dáme nějakou hotovost ze společné pokladny, ať může ve hře pokračovat. Jenže Verča najednou hrála jinak. Víc riskovala. Nešlo totiž o „její“ peníze. Možná podvědomě tušila, že když jí nepadne kostka a přijde o vše, dostane další peníze z pokladny.

Parta blbů mi poslala předvolební spam a ani to pořádně neumí…

Před volbami skoro každý říká, že on je ten, který to umí nejlépe.

Rád bych proto touto cestou poděkoval ČSSD, konkrétně pak její organizaci v Praze a jejímu kandidátovi, kterým je jakýsi Ing. Pavol Škrak.

Díky tomu, že mi zcela názorně předvedli jak neumí ani poslat spam, kterým podle Facebooku asi nasrali víc lidí, pochopil jsem, že je to fakt parta pitomců. To, že neumí nic vím dávno, ale nyní, před volbami mi to i názorně předvedli a pokud bych, je to jen čistě hypotetické, zvažoval o tom, věnovat jim hlas, tak svým činem rozhodli za mě.

Upevňoval jsem monopol moci

Vždycky jsem k volbám přistupoval s pocitem, že teď je situace vážná a jde o každý hlas. Jen aby nevyhrálo zlo. Hlavně nezmařit hlas tím, že bych jej dal malé straně. Raději i přes výhrady volit na jistotu. Byla to blbost.

Teď vím, že jsem pomáhal velkým stranám upevňovat monopol moci. Hlas pro malou stranu totiž není vyhozeným hlasem.

Ono to jde … bez státu?

Často, někdy až moc, slýcháme zastánce silného státu a vlastně vůbec státu jako takového, že by to bez něj nešlo.

Ano, možná by se nezastavilo podnikání, ale na ulicích by zcela jistě umírali chudí lidé, rozpadly by se naše krásné hrady a zámky a parky by již nebyly místem pro odpočinek matek s kočárky, ale staly by se doslova rejdištěm bubáků z pohádek bratří Grimmů.

A proto je to bláznovství?

Příliš (l)živá drogerie, vol. 2

Včera jsem na tomto blogu zveřejnil článek Příliš (l)živá drogerie. Dnes jsem tedy chtěl zveřejnit avizovaný článek „Ono to jde… bez státu?“

Jenže člověk míní a příroda mění. V tomto případě měnila snaha o objektivitu.

V průběhu včerejška mi v 9:16 hodin přišla emailem zpráva. Tatáž se objevila i na stránce recenzí na Heurece.