70

Dnes je výročí. Sedmdesáté. Letí to, že? Už to bude sedmdesát let od 25. února 1948. Dne, kterým začala zřejmě nejčernější léta naší historie. Podle mého názoru je totiž komunistický puč nejtragičtějším okamžikem našich novodobých dějin. Kdo si myslí opak, asi nezná moc historii.

Císař pán je vůl

Když Antonín Špelec v podání Vlasty Buriana v legendárním filmu prohlásil, že „Císař pán je vůl,“ tak šlo o zábavnou pasáž úsměvné komedie pro pamětník

Pokud nyní prohlásím, že president ČR je lhář, který dělá ostudu, nejde o zábavu, ale o konstatování velmi blízké pravdě.

Jenže s tím by měl být konec. 60 poslanců (viz níže) se domnívá, že by se do našich zákonů měl vrátit paragraf, který by trestal tzv. „hanobení presidenta republiky.“ Nový paragraf by měl znít

Kdo veřejně hanobí prezidenta republiky, ruší výkon jeho pravomoci, a snižuje tak jeho vážnost, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok, peněžitým trestem nebo propadnutím věci.

zdroj

To, že by měl paragraf nejen hájit jakousi státní instituci, ale i působit výchovně ve mně jen utvrzuje to, že ti, kteří s nápadem přišli jsou banda neskutečně nafoukaných elitářských kreténů. Žádná represe nikdy výchovně nepůsobila a tam kde lidé mají svou hrdost působila, díky bohu, někdy i přesně naopak.

Navíc mi připadá absurdní, že by měla být nějak chráněna vážnost někoho, kdo si jí musí sakra zasloužit. Pokud je znevažován, měla by být v prvé řadě hledána chyba u něj. Co udělal, že onu vážnost nemá?

Je pravdou, že po zveřejnění a rozpoutání diskuze na téma totalitních manýrů, které mnozí ještě pamatují, najednou někteří z těch co s oním nápadem přišli začínají dávat zpátečku (viz zde)

Nicméně je velmi dobré připomenout některé drobnosti.
Pokud se podíváte níže na seznam těch géniů, kteří s tímto nápadem přišli, uvidíte zajímavou směs partají, kde ale, jak se tak dívám, převažují milci východu. A tím nemyslím nějaké budhisty.
Pakliže si projdete internet, uvidíte na stránkách, které doslova nenávidí svobodu, jásot nad nápadem oněch šedesáti tupounů.

A pak se vám při rozhodování koho volit může hodit seznam níže. Je tu proto, abych ani já sám nezapomněl, komu hlas nikdy nedat.

A tak končím tento článek, kterým se, zřejmě poprvé, zastávám Miloše Zemana. Při platnosti onoho paragrafu by ho totiž museli vzít jako prvního.

---

Poslanci, kteří navrhují vrátit trestný čin hanobení prezidenta

Zdeněk Ondráček, Vítězslav Jandák, Zdeněk Soukup, Marek Černoch, Petr Adam, Jaroslav Foldyna, Zdeněk Syblík, Pavlína Nytrová, Miroslava Strnadlová, Richard Dolejš, Marie Benešová,
Markéta Wernerová, Jaroslav Zavadil, Ladislav Velebný, Zuzana Kailová, Jaroslav Krákora, Stanislav Huml, Zuzana Šánová, Vlastimil Vozka, Milan Brázdil, Stanislav Pfléger, Jiří Běhounek,
Marie Pěnčíková, Hana Aulická Jírovcová, Ivo Pojezný, Václav Snopek, Jaroslav Borka, Karel Šidlo, Loe Luzar, Jiří Valenta, Josef Nekl, Miroslav Opálka, Alena Nohavová, Milada Halíková, Stanislav Grospič, Marta Semelová, Stanislav Mackovík, Josef Zahradníček, Josef Šenfeld, Olga Havlová, Jana Hnyková, David Kádner, Martin Lank, Karel Fiedler, Pavel Plzák, Stanislav Berkovec, Jana Lorencová, Bronislav Schwarz, Josef Hájek, Martin Sedlář, Josef Kott, Pavel Čihák, Margit Balaštíková, Dana Váhalová, Alexander Černý, Gabriela Hubáčková, Květa Matušovská, Jan Klán, Pavel Kováčik, Vladimír Koníček, René Číp, Miroslav Grebeníček, Vojtěch Filip, Bohuslav Chalupa

zdroj

---

Článek vyšel původně v magazínu Abeceda kde ho naleznete na tomto odkazu.

Obecní idiot, kam se podíváš…

Vždy když to se mnou, nebo vlastně s kýmkoli jiným, stát začíná „myslet dobře“ tak se mi někde v hlavě rozezní poplašný zvonek. Není to jen tak.
Tentokrát se o onom dobru ani moc nemluví, ale na ministerstvu vnitra se připravuje novela zákona o obecní policii.

Už to, že nějací tupí úředníci připravují novelu zákona mi docela vadí. Já ty budižkničemu nevolil. On je vlastně nevolil nikdo, že? Ale to nechme stranou.

Co to tedy darmožroutští úředníci z ministerstva vnitra plánují?

Kdyby to mělo zachránit byť jen jedno dítě

Slova, která jsem použil v názvu článku nemají s dětmi nic společného. Je to jen mantra omezovačů lidských práv, která se dá velice dobře zneužít.

„Ty bys chtěl, aby se dětem…?“ (doplnit můžete sami, například „trhala křidélka“ „dávalo tučné maso“ a nebo třeba „vypichovala očička“).

Vždycky zalapají po dechu, když jim povím, že mě cizí děti nezajímají a je mi srdečně putna co s nimi bude. A ruku na srdce – kdo z vás má vlastní děti tak asi uvažuje podobně. Jen to neříká nahlas.

Jen abych neměl pravdu…

V několika uplynulých měsících jsem se na svém blogu několikrát vyjádřil tak, že se to některým lidem příliš nelíbilo.

Zejména se to nelíbilo některým milovníkům Ruska, protože jsem se dotkl jejich modly, která vlastně nemá žádný racionální důvod.

Ta vyjádření bych shrnul do dvou bodů.

Minority report

Přestože k tomu název dnešního článku může navádět, nebudu dnes recenzovat žádný starší film. A dokonce ani nebudu připomínat jeden článek s podobným názvem z původního blogu Od věci.
Někdy si uvědomím, jak se blogeři, nejen ti ostatní, ale i já, věnují samým důležitým záležitostem. Probíráme globálně politické problémy, nacházíme řešení Ukrajinské krize, řešení globální bezpečnosti a někdy vypadáme jak ti největší kandidáti na Nobelovu cenu míru.

Zapomínáme ale na to, co je skutečně podstatné a co se nás a našeho okolí dotýká opravdu bezprostředně.

Smutné výročí

Ano, budu se opakovat. Budu se opakovat tím, že opakovaně zveřejním článek, který jsem zveřejnil již před dvěma roky.

Důvodů je celá řada, ale jeden považuji za podstatný. Objevil jsem ho skutečně čirou náhodou.

Něco víme, něco nevíme

Nechtělo se mi nikdy moc psát o Ukrajině.

Nepatřím k těm, kteří na svých, zhusta těžce levicově zaměřených a pomatených blozích, píší o tom, jak je Rusko dobré a jaký je to mírotvorce.

Nechci při tom ale šmahem Rusko odsoudit.

Prostě něco víme a něco nevíme.

Vlastnictví? Zapomeňte!

Kdo se v neděli 21. prosince díval na televizní stanici Nova na večerní Televizní noviny, tak se dozvěděl určitě nějaké novinky, ale jedna, která se může dotknout životů dosti lidí, protože se může stát vážným precedentem mu možná unikla.
Kdo občas sleduje server EuroZprávy.cz, tak o tom již asi čtrnáct dní ví. Počítáno k okamžiku zveřejnění tohoto článku.

Seznam alergenů, pět let poté

Od soboty začne platit novela zákona o potravinách, která nařizuje označovat řadu nebalených potravin alergeny, dominantní složkou, jménem a adresou výrobce apod. Nechci se pouštět do debaty o tom, jestli je to „správně“ nebo ne. Vím, že existují skvělé argumenty proti této regulaci, zejména ten, že se tím potlačí možnost tržního řešení. Vím, že to zase o kus zvyšuje náklady na vstup do odvětví, čímž jako vždy zvyšuje ceny a odrazuje budoucí konkurenci. A mnoho dalších dobrých argumentů. Chci jenom vznést jeden, který jsem dosud neslyšel a považuji ho za zásadní. Vznesu ho příběhem.