Bez státu by chudí lidé nedosáhli na lékařskou péči (Lži etatistů)

Zastánci státu často říkají, že díky státu je zajištěna lékařská péče i lidem, kteří jsou chudí. Podle nich by v takovém případě, kdy by lékařskou péči zajišťoval volný trh, lékaři a zdravotnická zařízení, fungující na tržním základě, v honbě za ziskem zvedala ceny až do takové míry, že by zdraví bylo dostupné jen pro nejbohatší. Chudí lidé by měli, pokud vůbec, jen podřadnou lékařskou péči.

Stát jako ochrana proti monopolu (Lži etatistů)

Poměrně často slýchám z úst zastánců státu, že stát je potřebný jako regulátor podnikatelů. Bez jeho regulačních zásahů by se mohlo stát, že podnikatel získá v nějakém odvětví monopol a bude lidem diktovat své, zcela jistě vykořisťovatelské, ceny, nutit je kupovat jeho produkty či služby a podobně.

Této etatistické lži ovšem může uvěřit jen někdo, jehož IQ je na úrovni velikosti jeho obuvi.

Oplatit stejnou mincí

Říká se, že kdo chce víc, nemá nakonec nic. Tohle přísloví je často platné a je zároveň velmi inspirující.

Úvodem bych rád poznamenal, že nejsem příznivcem konspiračních teorií. Rád si je přečtu, pobavím se nad nimi či naivitou jejich autorů a příznivců, ale tím moje četba končí.

Podnikatelé jsou egoisté. Díky bohu za to.

Když se řekne egoismus spousta z nás se otřese. Je to přece tak nehezká vlastnost. Sobectví. Myšlení jen na sebe. A pokud je egoistou podnikatel, pak je to ještě horší. Dře chudáky dělníky do úmoru, určitě jim se skřípěním zubů vyplácí jen minimální mzdu a jak jen může, vyhodí je na dlažbu aby jejich děti umíraly na podvýživu a různé nemoci, jež dítko podnikatelovo nepozná.

Ale je tomu skutečně tak a nebo to patří jen do smyšlenek levicových poblouzněných mozků?

Milostivá, s tím parchantem vypadněte!

Ne, že bych byl každodenním návštěvníkem restaurací, barů a podobných zařízení. Copak o to, chuť by byla, ale času není nazbyt. Omezuji se tedy spíše na kávu či svačinu spojenou s nějakou pracovní schůzkou, večeři s přáteli či rodinou a občas i to pivečko s kamarády. I když to spíš při dovolenkovém toulání a i tehdy se většinou vymluvím. Jsa téměř abstinentem mě již pivní přebory nelákají.

Oproti školním létům se prostě věci nějak změnily a člověk má asi jiné priority.

Lhář, vyděrač a nebo jen obyčejný lump?

V včerejším článku o Ministerstvu pro místní rozvoj nadnáším otázku, jakou má cenu hlas voliče hnutí ANO. Víme to, je to cena jedné uválené koblihy. A upřímně – tuto cenu pro mě mají i ti, kteří svůj hlas za ten kus olezlého pečiva vyměnili. A to se ještě obávám, zda jejich podřadnou cenu nepřeceňuji.

Jejich favorit, výstižně v USA pojmenovaný jako Babisconi se nyní opět předvedl. Jako docela dobrý lhář. To když tvrdil, že by k přijetí eura ČR mělo proběhnout nějaké referendum.

Chtělo by to více vlaštovek

Podle webu České televize Hospodářské noviny napsaly, že již nebudou obchodní řetězce zveřejňovat seznam zemí, ze kterých pochází jejich největší dodavatelé.

Já si myslím, že tento nesmysl neměl vůbec vejít v platnost.

Kterak z parazita vyžírku udělati

Nemyslím si, že bych byl nějakým milovníkem starých časů, ale pokud je za to považováno to, že se domnívám, že základem stability a prosperity je to, co se kdysi nazývalo živnostenským stavem, pak asi takovým milovníkem budu.

Politici mají plné huby jalových řečí o tom, jak je živnostníky třeba podpořit. Ano, občas jim trochu ujede jejich skutečný názor. Tu třeba hlupák Mládek (t.č. ministr průmyslu o obchodu) ve své debilní socialistické kebuli vyplodí názor, že živnostníci jsou paraziti, tu velkopodnikatel Babiš (krycí jméno Bureš, t.č. ministr financí) prohlásí, že malé firmy jsou na prd, ale jinak mlží výborně.
Jako perlu takového mlžení je pak možno použít názor Mariana Jurečky (t.č. ministr zemědělství za KDU-ČSL).

Dvojnásobná daň z hazardu je spíše k pláči než k potlesku

Ministr financí prosazuje zvýšení daně z hazardu z 20 na 40 procent. Návrh doprovází samá verbální pozitiva: vyšší příjem státu, dotace sportu, penalizace neřesti. Jako vždy, když politik otevře ústa, je však zapotřebí aktivovat centrum kritického myšlení.

Na úvod je třeba zdůraznit, že příjmy z hazardních her nyní nepodléhají dani „pouhých“ dvaceti procent, ale daná sazba je nadstavbou již existujících daní z příjmu fyzických a právnických osob. Jedná se tudíž o obdobu daně spotřební, následkem které je například cena benzínu z více než padesáti procent tvořena odvodem do státní kasy.

Lhostejnost hnusných kapitalistů

Někdy je zvláštní, jak se nějakému tématu věnujete na blogu a najednou zjistíte, že nejste se svým názorem sami.

A ještě víc potěší, když zjistíte, že tento podobný postoj navíc podporuje to o čemž si myslíte, že je správné a rozumné.

Dnes jsem si jednoho takového případu všiml a prostě místo článku se o něj podělím a upozorním na něj.

Před několika dny jsem v článku „Diskriminuji, diskriminuješ, diskriminujeme“ upozornil na absurditu kdy se ombudsmanka zastává cikánské provokatérky a tvrdí, že není možné svobodně nakládat se svým majetkem.