Ještě že to ten stát ohlídá

Nějakou dobu jsem nepsal a jak je vidět, vše je stále při starém. Alespoň že nás stát ochrání před těmi zlými podnikateli. Naposledy tak učinil prostřednictvím Úřadu na ochranu hospodářské soutěže když uložil portálu pro rezervaci ubytování Booking.com pokutu 8,3 milionu korun za uzavírání zakázaných dohod.

Brambory za 4,-

Minulý týden vyšla taková krátká zpráva ČTK. Nenápadná až tak, že zapadla v celé řadě dalších aktualit. Najdete jí třeba zde a nebo zde.

Ve zkratce se v ní píše, že

Do roku 2020 by mělo být na všech čerpacích stanicích porovnání cen benzinu a stlačeného plynu CNG. Motoristé by tak měli zjistit, na kolik je vyjde cesta na určitou vzdálenost při použití obou paliv. Paradoxem je, že ceny budou muset pravděpodobně uvádět i stanice, které jej v nabídce ani nemají.

Povinnost zavádí evropská směrnice s cílem zvýšit informovanost spotřebitelů.

zdroj

Zajímavé jsou na té zprávě hned dvě věci.

EU na nás myslí…

Byla to taková malá zpráva, která zapadla. 6. února se v ní psalo, že „Evropský parlament dnes schválil nařízení zakazující takzvané zeměpisné blokování při nákupech přes internet.“

Zpráva je to na první pohled pozitivní. Někdo možná řekne i to, že je dobré, že EU myslí i na obyčejné lidi a ulehčuje jim drobné detaily jejich života. Věřte, není tomu tak.

Socialistická nenažranost a zabedněnost

Občas zabrousím na nějaký ten levicový web. Je to asi poněkud zvrácený způsob zábavy, ale tamní autoři a a jejich diskutující fankluby mě nepřestávají udivovat. Svojí neskutečnou hloupostí a omezeností. A co je velice zajímavé, jakousi nulovou empatií, byť povětšinou hlásají, zajíkajíce se morálkou, pravý opak.

Na nákupu

Vyrazil jsem 17. listopadu na nákup. Chtěl jsem si koupit nějaké nové zimní boty a bohužel mám poněkud větší číslo a proto musím zkoušet, zkoušet a zkoušet. Navíc jsem si vyhlédl jednu americkou značku, která se ne právě nejlépe shání. Ještě štěstí, že amíci jsou kapku sloni a velké velikosti mají i v obuvi. Měli.

A představte si, v nákupním centru bylo docela plno. Oproti 28. říjnu, kdy bylo povinně zavřeno bylo přímo narváno.

Mám takový zvyk. Když jdu na nějaký nákup zeptám se sousedky, jestli něco nepotřebuje. Není v tom žádný vedlejší úmysl. Té paní je přes osmdesát a považuji to za určitou elementární slušnost. Každý den se potkáváme, žvaníme přes plot a ten nákup je jen maličkost. Ruce mi to neurve.

Byla překvapena. Divila se, že je otevřeno, vždyť přeci nákupy ve svátek zakázali. Nejspíš ale není sama. Ostatně nedávno jsem v televizní anketě viděl, že celá řada lidí nemá zcela jasno, kdy je svět normální a kdy řádí zmrdi. Tedy, kdy je otevřeno a kdy je to zakázáno.

Docela nedávno jsem na toto téma psal. Byl to článek s názvem Konec nákupů. Při té nákupní příležitosti jsem si na něj vzpomněl a také na toho mého známého, kterého jsem v něm zmínil.

Napsal jsem tehdy i toto:

Znám ale člověka, který si tohle nařízení pochvaluje. Má asi patnáct menších prodejen a většina z nich je poblíž těch na které se uvedený zákaz vztahuje. Vždy měl o svátcích zavřeno ale nyní se chystá, že bude mít při svátku všechny otevřené.

Asi týden po 28. říjnu jsem s ním mluvil a ptal se na výsledek. Pochvaloval si. Pár dní před povinnou zavíračkou rozházel různě letáčky s informací, že u něj bude otevřeno celý den. Prý mu obchody skoro vyluxovali. Musí koupit příští svátek větší zásoby. Prodavačky si také nestěžovali. Příplatek je příplatek, a jak mi řekl, i kdyby byl jednou tak velký, tak se to prý sakra vyplatilo. A přibylo i pár lidí co se k němu naučilo do některého z obchodů chodit pravidelně.

Obojí, jak plné nákupní centrum při mém nákupu tak i zkušenost toho známého ukazují jedno. Lidi chtějí dělat to co považují za nejlepší pro sebe. I kdyby se jim nějací troubové tisíckrát snažili namluvit a nebo v tomto případě vnutit, že jsou to oni, kdo ví lépe něž ti obyčejní lidé, co je pro ně nejlepší.

---

Článek vyšel původně v magazínu Abeceda kde ho naleznete na tomto odkazu.

Stát pokrok nevytvoří

Etatistům navzdory se znovu potvrzuje, že aktivita podnikatelů se nedá tak jednoduše omezovat.

28. říjen měl být první den, kdy budou mít zavřeno obchody s prodejní plochou větší než 200 čtverečních metrů. O tom, že jde o klasickou státní buzeraci non plus ultra, která nemůže přinést nic dobrého kromě toho, že stát ukazuje, že on prostě může, jsem psal nedávno.

Nabídka, kterou nemůžete odmítnout

Začnu svým oblíbeným přirovnáním, totiž jaké by to bylo, kdybych vám nabídl předražený rohlík. Ale nebojte, ještě se pobavíte. A nebo ne, jak kdo.
Tak si představte, že mám u vás na vsi či ve městě prodejnu. Ale není to prodejna jen tak nějaká. Mám od státu papír, že mám na některé zboží monopol. Od státu ho mám proto, že nikdo jiný z logiky věci nemůže a ani není schopen monopol vytvořit, ale to by bylo jiné povídání.

Průser

Sladkovský s Nerudou seděli u okna stavební kanceláře, pokuřovali a čekali.

„Nejdřív nás sem buntuje a pak na něj čekáme,“ řekl podrážděně Neruda.

„Užijte si doutník. Až sem Tyrš dorazí, bude zase remcat že mu to smrdí,“ prohlásil Sladkovský rozšafně a labužnicky si potáhl z doutníku, „Víte, že by furt cvičil.“

„Jestli bude pořád prudit, napíšu povídku o fajfce. Třeba o nějaké pěnovce.“ děl Neruda.
„Ale počkejte až dostavíme to divadlo. To je důležitější.“

Obecní idiot, kam se podíváš…

Vždy když to se mnou, nebo vlastně s kýmkoli jiným, stát začíná „myslet dobře“ tak se mi někde v hlavě rozezní poplašný zvonek. Není to jen tak.
Tentokrát se o onom dobru ani moc nemluví, ale na ministerstvu vnitra se připravuje novela zákona o obecní policii.

Už to, že nějací tupí úředníci připravují novelu zákona mi docela vadí. Já ty budižkničemu nevolil. On je vlastně nevolil nikdo, že? Ale to nechme stranou.

Co to tedy darmožroutští úředníci z ministerstva vnitra plánují?

Stát jsme my. A zní to hrdě.

Občas někdo řekne to, co jsem napsal do názvu článku. A někdy to dokonce myslí vážně a věří tomu. Upřímně mi je takových jedinců líto. Jejich naivita je skutečně politováníhodná.

Jenže ono je to složité. Od malička jste vychováni státním školstvím, které do vás tluče přesvědčení, že bez státu se pomalu ani není možné vykakat a že stát se bude chovat vždy v tom nejlepší zájmu jeho občanů. A jste-li tvárný jedinec, který podlehne, musíte si prostě nabít hubu, abyste pochopili, že stát je jen nejvyšší level organizovaného násilí. Zlatá mafie.