Prosím jednu náplast, model „Bubák.“

Nijak se netajím tím, že bych byl nějak multikulturně laděnou osobou. Naopak, hrdě říkám, že jsem rasista, protože mezi rasami rozdíly jsou a my při posuzování jiných lidí právě z nich vycházíme, byť někdy i nevědomky a ten kdo mi bude tvrdit, že rasistou není je pro mě buď lhář a nebo totální sluníčkový magor, ale to v této krátké glose rozebírat nechci.

Že Švédská politika není normální je jasné snad každému, kdo normální je. A nejde jen o fantasmagorii sociálního státu, která na celé čáře postupně selhává, ale i o fantasmagorie různých korektností.

Furt tam lezou. Túristi jedny…

Dědeček byl vyhlášený samotář. Lidem se vyhýbal a nikoho kolem sebe nesnesl. Ale odjakživa toužil stát se hostinským.
Jára(da)Cimrman

Dědeček v Hospodě na Mýtince, ze které jsem si vypůjčil úvodní citát, to měl jednoduché. Nakonec si postavil hospodu do které skutečně hosté nechodili. A byl spokojen.

To v Barceloně mají jiné problémy. Turisté jim tam pořád lezou.

Čím větší levičák, tím menší rozum

V tomto roce jsem několikrát poukázal na to, že současná politická reprezentace Řecka je tou nejlepší, jakou si může volič přát, pokud chce v co nejkratší době přivést stát na buben. A jak je vidět, skutečně se daří.

To, že na tom Řecko nebylo vůbec ekonomicky dobře, je všeobecně známé. Bohužel voliči se skutečně nechali nalákat hezkými sliby marxistů a trochu zapomněli na to, položit jim takovou jednoduchou otázku – Kde na to vezmete peníze?

Jen abych neměl pravdu…

V několika uplynulých měsících jsem se na svém blogu několikrát vyjádřil tak, že se to některým lidem příliš nelíbilo.

Zejména se to nelíbilo některým milovníkům Ruska, protože jsem se dotkl jejich modly, která vlastně nemá žádný racionální důvod.

Ta vyjádření bych shrnul do dvou bodů.

Takový obyčejný fašismus

Ve včerejším článku o nacismu a jeho zneužití v propagandě jsem slíbil pokračování. Pokračování o něčem, co se mi zdá, možná, nebezpečnější.

Předem bych ale rád osvětlil jednu skutečnost. V diskuzi u včerejšího článku mi bylo vytknuto, že jsem nevložil odkaz. Konkrétně to bylo slova: „Politologii kvůli vám studovat nebudu, co takhle online odkaz?“

Autor oné výtky má pravdu. Článek obsahoval jen jediný odkaz a to ilustrativní odkaz na náhodně vybranou stranu, která je založena na národně – socialistických základech a rozhodně není stranou neonacistickou.

Nacismus a nebo propaganda?

V souvislosti s krizí na Ukrajině velice často slyším a čtu, že Ukrajinské vedení, vojsko a nevím co ještě jsou fašisté a nacisté. V jednom humorně pojatém článku jsem se dokonce vyjádřil v tom smyslu, že tam chybí ještě gestapo.

Tyhle názory by mě pobavily, kdyby to nebyla evidentní propaganda Ruska a kdyby jí nepolykali i z háčkem lidé u nás. Naposledy na jednom blogu, kde jsem vyjádřil ve zkratce svůj názor na taková pojmenování a byl jsem nazván propagátorem nacismu.

Modrá je dobrá

Jak jste jistě poznali z obrázku, nebudu dnes psát o hudbě. I když písnička s názvem použitým v nadpisu se mi líbí.

O Ukrajině a tamním konfliktu se toho napsalo dost a dost. Dlouho jsem se bránil tomu, abych na toto téma napsal také článek. Sice jsem se neubránil dokonale, pokud kliknete na štítek Ukrajina, tak naleznete předchozí čtyři články, které ale stále byly napsány v jakémsi stavu zvažování a hledání toho, co je a co není pravda.

Prostě nerad dělám unáhlené závěry.

Něco víme, něco nevíme

Nechtělo se mi nikdy moc psát o Ukrajině.

Nepatřím k těm, kteří na svých, zhusta těžce levicově zaměřených a pomatených blozích, píší o tom, jak je Rusko dobré a jaký je to mírotvorce.

Nechci při tom ale šmahem Rusko odsoudit.

Prostě něco víme a něco nevíme.

Řecko si zvolilo marxismus a s ním i vlastní konec

Socialistický ráj. Řecko. Před pár lety to bylo jen takové obyčejné levičácké pobřeží. Dnes? Hotový socialistický ráj na Zemi. Marxistická Syriza získala 149 z 300 křesel. Dvě křesla ji dělily od vlády jedné strany. Dvě křesla!

1) Řecko bylo vždycky levicové

Syriza údajně vznikla jako reakce na asociální pravicové neoliberální reformy. Fakta:

Řecká volba nezodpovědnosti

V Řecku, jak všichni víme, proběhly parlamentní volby. A vyhrála, byť dle všeho těsně nezískala většinu v parlamentu, levicová Syriza.

O tom, že volit něco takového není právě rozumné jsem již psal ve svém článku z jedenáctého ledna s názvem „Jak chudák do ještě větší nouze přišel.“

Bohužel řečtí voliči projevili svou nezodpovědnost. Nejde ovšem jen o nezodpovědnost. Podle mého názoru jde i o to, že řecký volič si z minula zvykl na to, že je korumpován státem. Všichni jsme na začátku řecké krize četli o třináctých či dokonce čtrnáctých platech, odměnách za to, že přijdete do zaměstnání včas a podobných excesech.