Mráz přichází z Dumy

Použití parafráze známé knihy je u tohoto článku, domnívám se, na místě. Při současném dění na domácí politické scéně byla jen okrajově zmíněna poměrně důležitá skutečnost. Ruský komunistický poslanec a bývalý příslušník invazních vojsk v roce 1968 Jurij Petrovič Sinělščikov v ruské Dumě navrhl zákon, aby právě příslušníci invazní armády z roku 1968 byli uznání za válečné veterány se všemi s tím souvisejícími sociálními výhodami.

Důvěryhodná ruská žurnalistika

Velmi často na některých, spíše obskurních, webech vídám články převzaté z ruských a podobných serverů. Projdeme-li si jen namátkou internet, najdeme jich celou řadu, velké (například Sputnik, či Aeronet) i malé (třeba poměrně šílený Ostrov Janiky).

Společné mají jedno – sektáři kteří je čtou žijí ve svaté víře, že informace přebírané z ruských zdrojů jsou ty jediné pravé a pravdivé. Pro ně asi musela být příšerná situace, která nastala v posledních dnech.

Jen abych neměl pravdu…

V několika uplynulých měsících jsem se na svém blogu několikrát vyjádřil tak, že se to některým lidem příliš nelíbilo.

Zejména se to nelíbilo některým milovníkům Ruska, protože jsem se dotkl jejich modly, která vlastně nemá žádný racionální důvod.

Ta vyjádření bych shrnul do dvou bodů.

Takový obyčejný fašismus

Ve včerejším článku o nacismu a jeho zneužití v propagandě jsem slíbil pokračování. Pokračování o něčem, co se mi zdá, možná, nebezpečnější.

Předem bych ale rád osvětlil jednu skutečnost. V diskuzi u včerejšího článku mi bylo vytknuto, že jsem nevložil odkaz. Konkrétně to bylo slova: „Politologii kvůli vám studovat nebudu, co takhle online odkaz?“

Autor oné výtky má pravdu. Článek obsahoval jen jediný odkaz a to ilustrativní odkaz na náhodně vybranou stranu, která je založena na národně – socialistických základech a rozhodně není stranou neonacistickou.

Nacismus a nebo propaganda?

V souvislosti s krizí na Ukrajině velice často slyším a čtu, že Ukrajinské vedení, vojsko a nevím co ještě jsou fašisté a nacisté. V jednom humorně pojatém článku jsem se dokonce vyjádřil v tom smyslu, že tam chybí ještě gestapo.

Tyhle názory by mě pobavily, kdyby to nebyla evidentní propaganda Ruska a kdyby jí nepolykali i z háčkem lidé u nás. Naposledy na jednom blogu, kde jsem vyjádřil ve zkratce svůj názor na taková pojmenování a byl jsem nazván propagátorem nacismu.

Modrá je dobrá

Jak jste jistě poznali z obrázku, nebudu dnes psát o hudbě. I když písnička s názvem použitým v nadpisu se mi líbí.

O Ukrajině a tamním konfliktu se toho napsalo dost a dost. Dlouho jsem se bránil tomu, abych na toto téma napsal také článek. Sice jsem se neubránil dokonale, pokud kliknete na štítek Ukrajina, tak naleznete předchozí čtyři články, které ale stále byly napsány v jakémsi stavu zvažování a hledání toho, co je a co není pravda.

Prostě nerad dělám unáhlené závěry.

Něco víme, něco nevíme

Nechtělo se mi nikdy moc psát o Ukrajině.

Nepatřím k těm, kteří na svých, zhusta těžce levicově zaměřených a pomatených blozích, píší o tom, jak je Rusko dobré a jaký je to mírotvorce.

Nechci při tom ale šmahem Rusko odsoudit.

Prostě něco víme a něco nevíme.

Zloděj křičí: „Chyťte zloděje!“ (nejen o blogu Kosa Nostra)

V dnešní době je na internetu spousta článků, které hodnotí to či ono. A stejně tak často, jak se vyskytují, je zřetelné, že vychází z různých fakt a důkazů.

Kdo si tipnul, že mi jde zejména o články na téma současného dění na Ukrajině, tak se trefil.

Je vcelku jasné, že jde i o to, co je možné nazvat „informační válkou“ ve které se obě strany snaží předkládat své argumenty jako ty správné.

Nedělejte ze mě blbce!

Nevím, jestli jsem to někde psal, je možné, že ano, že se nechci vyjadřovat k situaci na Ukrajině. Důvod je jednoduchý, nehodlám ze sebe dělat idiota, od toho jsou jiní.
Mám nějaké objektivní informace? Byl jsem se tam podívat? Mluvil jsem tam s obyčejnými lidmi?
No to víte, že nemluvil a veškeré informace mám zprostředkované a těžko ověřitelné.
Není tedy možné s čistým svědomím říci – tohle je agresor a tohle ne. Jednoduše nevím.

Hlavně nemít rusáky v kuchyni

Na tohle téma se prý vyprávěl vtip. Někdy před šestačtyřiceti léty.
Včera byl 21. srpen. Den, kdy do naší země v roce 1968 vtrhla tzv. „spojenecká vojska.“
O okupaci toho bylo napsáno tolik, že nevím, co by se o ní dalo napsat ještě víc.
Jenže psát by se na to téma mělo.

Ptáte se proč? No možná z důvodu jakési historické paměti. Protože hlupáků, hlavně levicových, je všude pořád dost.