Cui bono? Vol. 2

Občas se stává, že některý článek navazuje na článek z dřívější doby, nejde-li o cyklus článků, přirozeně. Aby ale článek navazoval na ten, který byl zveřejněn bezprostředně před ním, to je skutečná náhoda.

I když takové náhody je lepší si nepřát.

Včera jsem psal o islámském terorismu v Evropě ve světle statistik Europolu a o tom, jak „najednou“ stoupl odbyt léků proti úzkosti ve Francii a že se domnívám, že toto zdůrazňování má možná i jiný smysl, než jen pouhé zveřejnění zajímavé aktuality.

Cui bono?

Cui bono? je latinská fráze, znamenající v čí prospěch? nebo komu ku prospěchu? (zdroj: Wikipedia)

---

 

Malé děti mají často takovou divnou vlastnost. Používají totiž slovíčko „Proč?“

Všichni se nad tím radují, jak je dítko zvídavé a jak je to hezké, že chce znát něco nového, něco co nezná a nebo něco čemu nerozumí.

Je to rozhodně dobré, když jsou malé děti zvídavé. Naštvat to může tak maximálně nějakou nerudnou babiznu, kterou dětské otázky ruší v tramvaji.

Ale o dětech a zvídavosti dnešní článek nebude. I když…

Řecko si zvolilo marxismus a s ním i vlastní konec

Socialistický ráj. Řecko. Před pár lety to bylo jen takové obyčejné levičácké pobřeží. Dnes? Hotový socialistický ráj na Zemi. Marxistická Syriza získala 149 z 300 křesel. Dvě křesla ji dělily od vlády jedné strany. Dvě křesla!

1) Řecko bylo vždycky levicové

Syriza údajně vznikla jako reakce na asociální pravicové neoliberální reformy. Fakta:

Řecká volba nezodpovědnosti

V Řecku, jak všichni víme, proběhly parlamentní volby. A vyhrála, byť dle všeho těsně nezískala většinu v parlamentu, levicová Syriza.

O tom, že volit něco takového není právě rozumné jsem již psal ve svém článku z jedenáctého ledna s názvem „Jak chudák do ještě větší nouze přišel.“

Bohužel řečtí voliči projevili svou nezodpovědnost. Nejde ovšem jen o nezodpovědnost. Podle mého názoru jde i o to, že řecký volič si z minula zvykl na to, že je korumpován státem. Všichni jsme na začátku řecké krize četli o třináctých či dokonce čtrnáctých platech, odměnách za to, že přijdete do zaměstnání včas a podobných excesech.

Pozor! Ohroženo může být i vaše dítě!

Někdy je třeba varovat. A o to více to platí, pokud varujete před něčím, co je na první pohled zcela neškodné. Před něčím, co vypadá, jako dobrá věc, která opravdu v některých případech třeba i pomáhá.

To, před čím je třeba varovat, skutečně v něčem pomáhá. Snižuje krevní tlak, zlepšuje metabolismus tuků u lidí s cukrovkou a dokonce se i zevně používá při léčbě revmatismu.

Tímto zdánlivě užitečným něčím je – skořice.

Jak uvažuje socialista

Vždycky jsem se domníval, že socialisté a vůbec levice jako taková není normální. Buď je v mládí hodně mlátili po hlavinkách a nebo je to prostě nějaká charakterová úchylka. A opět se mi to potvrdilo.

Na internetu jsem se dočetl, že si náměstek primátora Ústí nad Labem Martin Hausenblas pořídil elektromobil Tesla (test vozu naleznete například zde). A že ho používá i pro služební jízdy.

Být, či nebýt Charlie; to je, oč tu běží!

Složité problémy, ke kterým je možné zaujmout stovky a tisíce různých stanovisek, bývají typicky přesně ty, které rozdělí společnost na právě dva tábory; Charlie pak představuje naprosto typický příklad: buď jím jste, nebo nejste, už z definice si nelze vybrat nic jiného, takže není ani třeba upozorňovat, že kdo není s námi, je proti nám, neboť to plyne ze samotné sémantiky jazyka, což považuji za lehce otravné.

Kdo by měl náhodou potřebu se ptát, zda jsem Charlie, pak normální odpověď patrně zní, že nikoliv, protože s časopisem Charlie Hebdo nemám nic společného a jeho obsah, který se ke mně dostal, vnímám jako nevkusný a veskrze debilní; společensky očekávanou odpovědí však nejspíše bude, že jsem Charlie, neboť vážně nepovažuji za ani trochu přijatelné, aby někdo střílel jiné lidi, když se mu nelíbí, co tito píší ve svém časáku. A právě tomuto postoji, který jsem doposud považoval za naprosto samozřejmý nejen pro sebe, ale i pro téměř všechny ostatní lidi (výjimku tvoří nějací fanatičtí či sadističtí psychopati), chci věnovat tento článek, neboť se v posledních dnech ukázalo, že pro mnoho lidí to zdaleka tak samozřejmé není.

… škodí zdraví

Za minulého režimu bylo drobným písmem na krabičkách cigaret napsáno „Kouření škodí zdraví.“ Ovšem poté, co jsem shlédl včerejší Televizní noviny na televizní stanici Nova, domnívám se, že politické debaty o kouření škodí daleko víc. Zdravému rozumu.

Nejenom socdemácký ministr zdravotnictví Němeček připravují zákon, který by plošně zakazoval kouření v restauracích. Ten navíc hodlá do zákona nacpat ještě další nesmysl, to, aby byl na nápojovém lístku minimálně jeden nealkoholický nápoj levnější než alkohol.

Zloděj křičí: „Chyťte zloděje!“ (nejen o blogu Kosa Nostra)

V dnešní době je na internetu spousta článků, které hodnotí to či ono. A stejně tak často, jak se vyskytují, je zřetelné, že vychází z různých fakt a důkazů.

Kdo si tipnul, že mi jde zejména o články na téma současného dění na Ukrajině, tak se trefil.

Je vcelku jasné, že jde i o to, co je možné nazvat „informační válkou“ ve které se obě strany snaží předkládat své argumenty jako ty správné.

Jak chudák do ještě větší nouze přišel

Cimrmanova pohádka stejného názvu jako dnešní příspěvek je zábavný počin. Ne tak zábavné ale bude to o čem chci psát dnes.

Na první pohled se nás sice téma netýká, ale na druhý…

Představte si, že budete totálně, ale opravdu totálně ve sračkách. Nebudete mít prachy a budete dlužit kam se podíváte, navíc budete zvyklí nedělat nic moc a ještě za to brát nějaké peníze a k tomu všemu budete tiše (někdo možná i hlasitě) závidět těm, co se snažili a mají víc než vy.