Svitávky v nás

Byly Velikonoce. Pro někoho doba náboženského rozjímání, pro jiného legální možnost „zmatlat se jak carskej oficír“ a pro jiného příjemné čtyři dny volna. Každý podle svého gusta.

Když jsem psal o tom rozjímání, pak nemuselo být nutně náboženské. Ony dny volna mnohé přimělo zpomalit a zamyslet se. Alespoň si to tedy myslím.

Začala škola

Včera toho bylo plno asi v každém zpravodajství. V dopoledních hodinách nejspíš i v každém vozidle MHD. Začal školní rok a školáci po prázdninách vyrazili do školy. Jako každoročně. A já tak nějak podvědomě těm dětem přál, aby nemuseli. Aby je nikdo nenutil a aby měli, spolu se svými rodiči, možnost vlastní volby.

Říkejte si co chcete, ale podle mého názoru patří povinná školní docházka mezi velká zla naší doby a bylo by jen správné se jí zbavit.

50

Připomínáme si dnes výročí. Padesáté. Jaké, to asi ví každý. Padesáté výročí okupace vojsky Varšavské smlouvy. Nehodlám popisovat fakta. Jednak nejsem pamětník a pak si myslím, že je zná asi každý.

Podle mého osobního názoru byla okupace v osmašedesátém zdaleka nejhorší katastrofou našich novodobých dějin. A její následky si v sobě nějakým způsobem neseme dodnes.

Někdo možná namítne, že největší katastrofou byla okupace v roce 1939. Tvrdím, že ani náhodou. Zatímco rok ´39 byl okupací nepřátelskými vojsky a svým způsobem by se dalo říci, že semkl většinu národa, tak rok 1968 byl zcela odlišný. Okupace přišla od těch, kteří se tvářili jako přátelé a tuto lež tvrdili i později a následkem byla morální devastace národa se kterou se, bez nadsázky, potýkáme dodnes.

Znát historii je důležité. Neméně důležité je pak brát si z ní poučení. Konstatování, pro někoho možná otřepané, má v souvislosti s dnešním výročím poměrně velký význam. Ukazuje, jak jsme se mohli velice názorně přesvědčit, že komunistům není možno věřit. A Sovětskému svazu, potažmo dnešnímu imperiálnímu Rusku, také ne.

Komunisté, kteří se báli o svou moc, byli v pozadí okupace roku šedesátého osmého a spolu s nimi i Sovětské impérium. To ví nejspíše každý. Ale co vidíme dnes? Komunisty, kteří vymýšlí nejrůznější spekulace na téma, že hodní Rusáci za nic nemohou a nebo ruská propaganda, která i dnes opakuje, že nám tehdy pomohli proti západoněmeckým vojskům, které už jeli „na Plzeň“ a nebo o tom, že Palach zemřel díky „agentům západu,“ když chtěl použít tzv. „studený oheň.“ Vše si můžete jednoduše dohledat i za pomoci webů, které přináší tzv. svobodné informace (rozuměj – ruskou propagandu).

Dnešní výročí nám ukazuje jedno. Ze strany komunistů nikdy nic dobrého nepřišlo. Dříve ale i nyní umí jen lhát, krást a likvidovat své odpůrce. To samé platí i o Sovětském svazu, potažmo Rusku. Tohle vše je nutné si neustále připomínat. Dnešní den obzvláště, ale ne výhradně.

Je otázkou pro historiky a politology, zda v osmašedesátém hrál prim komunistický naturel a nebo Sovětské (Ruské) imperiální tendence. Ať je to to či ono, nic to nemění na faktech. Připomínejme si je nejen v tento den.

---

Článek vyšel původně v magazínu Abeceda kde ho naleznete na tomto odkazu.

H-Systémoví squatteři

O soudním rozhodnutí v léta se vlekoucí cause H-Systém, respektive v její občanskoprávní části, jistě četl každý. Nejvyšší soud jasně a zcela logicky rozhodl ve prospěch správce konkurzní podstaty H-Systému.

Lidsky se to možná chápe s obtížemi. Umím pochopit rozhořčení laika, který si může myslet, že jde o nespravedlnost, nicméně pravda je zcela jiná. O to víc jsem pak pobouřen tzv. „pobouřením“ některých populistů z řad politiků. Zcela konsternován pak jsem počinem Milouše Zemana, který chce ohledně předmětné causy jednat s předsedy Ústavního a Nejvyššího soudu.

Vokurky a CO

Co mají společného okurky a civilní obrana? Vůbec nic a ani o tom nepíšu. To jen název mate. Tím CO je míněn oxid uhelnatý a vokurkama fakt, že je tak nějak mrtvo. Skoro jako při okurkové sezóně. A tak jsem si v záplavě článků o ničem, které se na nás valí z netu a dalších zdrojů všiml článku o tom, že Bezklíčové startování aut v USA zabíjí, tvrdí americký list.

Název mě zaujal. Je podobný tomu, když nějaký milovník totality říká, že zbraně zabíjí a tak jsem si ho přečetl. Nezklamal.

Na vlastní nebezpečí

Přiložené video příliš komentářů nepotřebuje, snad jen to, že jeho shlédnutí je opravdu na vlastní nebezpečí.

Víte, nemám příliš rád, pokud se v nějaké manipulaci objevují děti. Překousnu reklamu, ale určitě ne politické žvásty. Pokud je taková manipulace na děti i mířena, pak je to ale skutečně na pováženou.

Autorem videa je CEDU – Centrum pro demokratické učení, o. p. s.

No a teď si to pusťte a slabší povahy by si asi měli připravit kyblíček na zvratky.

---

Článek vyšel původně v magazínu Abeceda kde ho naleznete na tomto odkazu.

Lakmusový papírek Z.

Asi zklamu ty, kteří se domnívají, že bude řeč o nějakém pokračování seriálu Z Nation. Vážně je to jen shoda. I když teda…

Sobota byla moc zajímavým dnem. Do vlasti se po dlouhé době vrátily, tak jak si to i sám přál, ostatky kardinála Berana. A komunisti měli sjezd. Možná náhoda a možná s námi osud hraje satirickou hru. Ve stejný den, kdy se kardinál vrací domů mají sjezd ti, kteří mu to zakazovali i po jeho smrti.

Milouš Zeman, president, měl ten den na programu návštěvu komunistů. Někdo mu to vyčítá. Říká, že měl být raději mezi těmi, kdo vzdali hold muži, který nezapřel své ideály. Já mu to ale nevyčítám.

Telegram

Je několik věcí, které se bojí autoritářské a totalitní vlády. Jednou z nich jsou informace a jejich sdílení, které nemůže vláda kontrolovat. V posledních dnech vidíme právě takovou snahu v Rusku.

Pavel Durov, také někdy přezdívaná ruský Zuckerberg, zakladatel sociální sítě VKontakte, byl ruským cenzurním úřadem Roskomnadzor a následně soudně vyzván k předání šifrovacích klíčů komunikátoru Telegram.

Jak se dalo čekat, neučinil tak.

Pár příjemných volebních postřehů

Po víkendu jsem příjemně překvapen. I když ne zcela spokojen, překvapení jsou to příjemná.

Nejprve první kolo volby presidenta.

Ten komu jsem to hodil sice do druhého kola nepostoupil, nicméně se ukázalo to co je také důležité. Totiž to, že většina voličů chce na Hradě vidět někoho jiného než Zemana. A to je moc dobře.

V kole druhém budu tedy volit nikoli toho, koho bych na Hradě viděl nejraději, ale toho, koho vidím jako méně špatnou volbu. Milouš to rozhodně nebude.

Důvěryhodná ruská žurnalistika

Velmi často na některých, spíše obskurních, webech vídám články převzaté z ruských a podobných serverů. Projdeme-li si jen namátkou internet, najdeme jich celou řadu, velké (například Sputnik, či Aeronet) i malé (třeba poměrně šílený Ostrov Janiky).

Společné mají jedno – sektáři kteří je čtou žijí ve svaté víře, že informace přebírané z ruských zdrojů jsou ty jediné pravé a pravdivé. Pro ně asi musela být příšerná situace, která nastala v posledních dnech.