Nabídka, kterou nemůžete odmítnout

Začnu svým oblíbeným přirovnáním, totiž jaké by to bylo, kdybych vám nabídl předražený rohlík. Ale nebojte, ještě se pobavíte. A nebo ne, jak kdo.
Tak si představte, že mám u vás na vsi či ve městě prodejnu. Ale není to prodejna jen tak nějaká. Mám od státu papír, že mám na některé zboží monopol. Od státu ho mám proto, že nikdo jiný z logiky věci nemůže a ani není schopen monopol vytvořit, ale to by bylo jiné povídání.

Obecní idiot, kam se podíváš…

Vždy když to se mnou, nebo vlastně s kýmkoli jiným, stát začíná „myslet dobře“ tak se mi někde v hlavě rozezní poplašný zvonek. Není to jen tak.
Tentokrát se o onom dobru ani moc nemluví, ale na ministerstvu vnitra se připravuje novela zákona o obecní policii.

Už to, že nějací tupí úředníci připravují novelu zákona mi docela vadí. Já ty budižkničemu nevolil. On je vlastně nevolil nikdo, že? Ale to nechme stranou.

Co to tedy darmožroutští úředníci z ministerstva vnitra plánují?

Kdo tady koho diskriminuje?

V březnu tohoto roku jsem zveřejnil článek s názvem Diskriminuji, diskriminuješ, diskriminujeme. Pojednával o tom, že cikánská aktivistka Balogová prováděla provokaci nazývanou „situační testování“ při které byla po zjištění, že je cikánka, odmítnuta realitní kanceláří při fiktivním hledání bytu, protože majitel bytu si cikány jako nájemníky nepřál.

Tato „aktivistka“ tedy zažalovala realitku a požadovala odškodné.

21. srpen

Nejprve dovolte krátkou citaci a pak ještě kratší dodatek. Bez úvodních a závěrečných slov vám dávám k náhledu text tzv. varšavské smlouvy.

Čl.1
Smluvní strany se zavazují v souhlase s Chartou Organizace Spojených národů zdržovat se ve svých mezinárodních vztazích hrozby silou nebo jejího použití a urovnávat své mezinárodní spory mírovými prostředky tak, aby nebyl ohrožován mezinárodní mír a bezpečnost.

O rozhlednách

Dosti často mi někdo říká – Tak ty jsi ten libertarián? A dokonce se ti zamlouvá anarchokapitalismus? Tak zrovna takovým bych ho přál. To byste se divili, jak byste ještě po státu prstíčkem hrabali. Vždyť kdo by stavěl silnice, kdo nemocnice, školy a kdo by se staral o nemohoucí?

Možná mezi lidi s těmito názory patříte také.

Nebudu vám vysvětlovat, že bez vrchnosti to nejen že jde, ale logicky by to mělo jít i lépe. Ostatně co nám vrchnost přinesla dobrého, že?

Poskytnu vám místo toho jeden příklad za vše.

O hajzlíkovi

Kamarád má synovce. Podle jeho vlastních slov je to „pěknej hajzlík.“ Je mu šest let a už na hřišti podvádí děti.

Třeba u některého vidí hezké autíčko a povídá mu, ať mu to autíčko dá.

„A co za to?“ ptá se klučina na hřišti. „Přinesu ti masku ’Ajronmena.’ Svítej mu oči.“

Druhý den se klučina ptá synovce po tom „Ajronmenovi.“ „Já na něj zapomněl.“ dí kamarádův synovec. „Zítra ti ho přinesu.“ A klučina se těší dál.

Inženýři dobra

Jedním čtenářem bylo řečeno, že mě asi hodně bolí (rozuměj vadí) koblihy, respektive politická divize Agrofertu, hnutí Ano.

Ano vadí. A nejen to Babisconiho Ano, ale jakýkoliv inženýr lidských osudů u mě nebude mít nikdy oblibu. Řídit se totiž něčím o čem rozhodl nějaký úředník, navíc z místa, které je placeno z nám uloupených peněz, pro mě akceptovatelné nikdy nebylo, není a nebude.

Kdyby to mělo zachránit byť jen jedno dítě

Slova, která jsem použil v názvu článku nemají s dětmi nic společného. Je to jen mantra omezovačů lidských práv, která se dá velice dobře zneužít.

„Ty bys chtěl, aby se dětem…?“ (doplnit můžete sami, například „trhala křidélka“ „dávalo tučné maso“ a nebo třeba „vypichovala očička“).

Vždycky zalapají po dechu, když jim povím, že mě cizí děti nezajímají a je mi srdečně putna co s nimi bude. A ruku na srdce – kdo z vás má vlastní děti tak asi uvažuje podobně. Jen to neříká nahlas.

Milostivá, s tím parchantem vypadněte!

Ne, že bych byl každodenním návštěvníkem restaurací, barů a podobných zařízení. Copak o to, chuť by byla, ale času není nazbyt. Omezuji se tedy spíše na kávu či svačinu spojenou s nějakou pracovní schůzkou, večeři s přáteli či rodinou a občas i to pivečko s kamarády. I když to spíš při dovolenkovém toulání a i tehdy se většinou vymluvím. Jsa téměř abstinentem mě již pivní přebory nelákají.

Oproti školním létům se prostě věci nějak změnily a člověk má asi jiné priority.

Lhář, vyděrač a nebo jen obyčejný lump?

V včerejším článku o Ministerstvu pro místní rozvoj nadnáším otázku, jakou má cenu hlas voliče hnutí ANO. Víme to, je to cena jedné uválené koblihy. A upřímně – tuto cenu pro mě mají i ti, kteří svůj hlas za ten kus olezlého pečiva vyměnili. A to se ještě obávám, zda jejich podřadnou cenu nepřeceňuji.

Jejich favorit, výstižně v USA pojmenovaný jako Babisconi se nyní opět předvedl. Jako docela dobrý lhář. To když tvrdil, že by k přijetí eura ČR mělo proběhnout nějaké referendum.