Přáníčko

Je to taková slušnost. Popřát na konci starého roku něco k tomu nadcházejícímu. To moje bude pro někoho asi trošku kacířské a pro někoho možná dokonce amorální. Ale co naděláte, že?

Pod stromeček

To máte tak. Když jsem byl malý tak jsem pod stromečkem pravidelně nacházel knihu. No, spíš bych měl napsat slovo knihy, protože u jedné nezůstávalo.

Později se ten zvyk přenesl až do současnosti.

Řada lidí se těší, že jim od mě nějaká ta kniha pod stromkem přistane. Někteří se toho naopak trochu děsí. Těch je ale poskrovnu.

Hračky spadly do kanálu?

Pravidelně říkám, že nejhorší hospodář je stát. Hospodaří s kradeným a ještě hloupě. A stejně tak říkám, že nejlépe to je vidět na socialistickém státu. Rozhoduje v zájmu jakéhosi imaginárního dobra a výsledek je vždy chybný. (Což je zcela logické, protože stát ze své podstaty není schopen jakéhokoli ekonomického rozhodnutí, respektive správného ekonomického rozhodnutí.)

Krásnou ukázkou je sledování Venezuely.

To mě češí, že jste Těši!

Co údajně řekl František Josef I. na Jubilejní výstavě v Praze roku 1891 je docela roztomilé. Jenže to je asi tak vše. Po přečtení tohoto článku někdo možná změní názor. Moc totiž nepotěší.

Ve vzpomínkách mého dědečka jsem nalezl důvod toho proč utekl za okupace.

Hlavně teda ta výchova…

Před více než rokem jsem zveřejnil článek nazvaný „Pohádka o bezplatném školství.“ O čem pojednával zjistíte velice jednoduše. Kliknete na odkaz.

Ve článku jsem se pozastavoval nad více věcmi a mimo jiné i nad tím, že tzv. „Občanskou výchovu“ považuji za něco, co skutečně nechci svými daněmi platit. Natož nějakým cizím dětem, které mě, jejich rodiče prominou, nezajímají ani za mák.

Rok se s rokem sešel a já zjišťuji, že jsem se zřejmě příliš nemýlil,

Republice více práce – to je naše agitace!

Tohle staré komunistické zaříkadlo zná řada lidí. Pomatený komunistický slib, který vedl jen ke škodám. Dlouho jsem si myslel, že ho použiji jen jako součást nějakého povídání s nádechem historie. Jak jsem se spletl.

Sráči

Tak jsme, ostatně jako každý rok, měli veledůležitou soutěž písničkářek, písňových skupin a písničkářů (všímáte si jak hezky genderově korektně upřednostňuji dámy?) Zlatý slavík.

Překvapivě získal nejvíc hlasů Karel Gott. Upřímně si myslím, že Gott je dobrý zpěvák, ale hlas jsem mu neposlal. Kdyby na mě Zlatý slavík nevykoukl z nějaké reklamy, asi bych ho ani nezaregistroval.