Evropské popelnice

Byl jsem včera na nákupu. Ne tedy, že by to bylo něco co slouží zaznamenání. Chodím na nákup vcelku pravidelně. Je pravda, že nějaké větší nákupy dělám jednou či dvakrát do měsíce v Makru, ale takové to každodenní nakupování pečiva, chleba, čerstvé zeleniny nebo ovoce považuji za běžnou součást dne.

Měli tam čerstvě dopečené, ještě nádherně horké housky. S nějakými semínky, nevím přesně jakými, ale ty housky mám docela rád. Ostatně představte si sami ještě teplou housku na kterou si namažete máslo. Pro mě super svačinka. Tuhle kombinaci mám rád ještě z doby, kdy jsem o prázdninách chodil na brigádu do mlékárny. Čerstvý rohlík a máslo přímo z výrobníku, tomu prostě nejde odolat.

Hračky spadly do kanálu?

Pravidelně říkám, že nejhorší hospodář je stát. Hospodaří s kradeným a ještě hloupě. A stejně tak říkám, že nejlépe to je vidět na socialistickém státu. Rozhoduje v zájmu jakéhosi imaginárního dobra a výsledek je vždy chybný. (Což je zcela logické, protože stát ze své podstaty není schopen jakéhokoli ekonomického rozhodnutí, respektive správného ekonomického rozhodnutí.)

Krásnou ukázkou je sledování Venezuely.

Republice více práce – to je naše agitace!

Tohle staré komunistické zaříkadlo zná řada lidí. Pomatený komunistický slib, který vedl jen ke škodám. Dlouho jsem si myslel, že ho použiji jen jako součást nějakého povídání s nádechem historie. Jak jsem se spletl.

Nabídka, kterou nemůžete odmítnout

Začnu svým oblíbeným přirovnáním, totiž jaké by to bylo, kdybych vám nabídl předražený rohlík. Ale nebojte, ještě se pobavíte. A nebo ne, jak kdo.
Tak si představte, že mám u vás na vsi či ve městě prodejnu. Ale není to prodejna jen tak nějaká. Mám od státu papír, že mám na některé zboží monopol. Od státu ho mám proto, že nikdo jiný z logiky věci nemůže a ani není schopen monopol vytvořit, ale to by bylo jiné povídání.

Venezuela, kam se podíváš

Představte si zem s krásným a dlouhým pobřežím. V Karibiku. Sto čtyřicet čtverečných kilometrů národních parků (u nás máme pro srovnání zhruba tisíc km²). Pláže, hory, stepi, deštný prales, ideální podmínky pro zemědělství a spousty, spousty ropy. Tak strašně moc ropy. Peníze tam prakticky tečou ze země. A přece není místním co závidět.

Nebohá bohatá země. Ekonomika se tu s klesající cenou ropy rozpadá socialistickému vedení pod rukama. „Země je tak zničená, že musíme čekat ve frontě i na to, abychom mohli mít sex,“ komentuje náhodný nakupující před prázdnými regály v supermarketu.

Řecko si zvolilo marxismus a s ním i vlastní konec

Socialistický ráj. Řecko. Před pár lety to bylo jen takové obyčejné levičácké pobřeží. Dnes? Hotový socialistický ráj na Zemi. Marxistická Syriza získala 149 z 300 křesel. Dvě křesla ji dělily od vlády jedné strany. Dvě křesla!

1) Řecko bylo vždycky levicové

Syriza údajně vznikla jako reakce na asociální pravicové neoliberální reformy. Fakta:

Řecká volba nezodpovědnosti

V Řecku, jak všichni víme, proběhly parlamentní volby. A vyhrála, byť dle všeho těsně nezískala většinu v parlamentu, levicová Syriza.

O tom, že volit něco takového není právě rozumné jsem již psal ve svém článku z jedenáctého ledna s názvem „Jak chudák do ještě větší nouze přišel.“

Bohužel řečtí voliči projevili svou nezodpovědnost. Nejde ovšem jen o nezodpovědnost. Podle mého názoru jde i o to, že řecký volič si z minula zvykl na to, že je korumpován státem. Všichni jsme na začátku řecké krize četli o třináctých či dokonce čtrnáctých platech, odměnách za to, že přijdete do zaměstnání včas a podobných excesech.

Jak uvažuje socialista

Vždycky jsem se domníval, že socialisté a vůbec levice jako taková není normální. Buď je v mládí hodně mlátili po hlavinkách a nebo je to prostě nějaká charakterová úchylka. A opět se mi to potvrdilo.

Na internetu jsem se dočetl, že si náměstek primátora Ústí nad Labem Martin Hausenblas pořídil elektromobil Tesla (test vozu naleznete například zde). A že ho používá i pro služební jízdy.

Jak chudák do ještě větší nouze přišel

Cimrmanova pohádka stejného názvu jako dnešní příspěvek je zábavný počin. Ne tak zábavné ale bude to o čem chci psát dnes.

Na první pohled se nás sice téma netýká, ale na druhý…

Představte si, že budete totálně, ale opravdu totálně ve sračkách. Nebudete mít prachy a budete dlužit kam se podíváte, navíc budete zvyklí nedělat nic moc a ještě za to brát nějaké peníze a k tomu všemu budete tiše (někdo možná i hlasitě) závidět těm, co se snažili a mají víc než vy.

Socialističtí šmejdi v praxi

Určitě znáte akce tzv. „šmejdů“ kteří lákají seniory na nejrůznější akce při kterých prezentují něco zadarmo. Tu oběd, tu návštěvu nějaké památky a nebo třeba hodnotný dárek.
Myslím, že již všichni a nebo téměř všichni víme, že nic zadarmo ve skutečnosti neexistuje a „šmejdi“ jen využívají neznalost jiných k tomu, aby je okradli.