Anarchokapitalismus, díl jedenáctý: Veřejná prostranství a svoboda slova

Všude kolem nás existuje mnoho prostoru, který nemá žádného soukromého vlastníka, neboť správcem takového území je stát; může se jednat o náměstí, parky, lesy, louky, pole, řeky, různé budovy, ale také silnice a cesty. V tomto článku se zamyslíme nad tím, zda by takové pozemky nemohli lépe obhospodařovávat svobodní lidé. Jediné, čemu se zatím věnovat nebudeme, je doprava a vůbec všechny transitní funkce veřejných prostranství (zejména silnic a cest); tomuto velkému tématu je vyhrazen celý dvanáctý díl.

Pravda o švédském zdravotnictví

Jako Švéd (autor je blíže uveden na konci článku – pozn. autora blogu), který momentálně žije ve Spojených státech a který má zkušenost se švédským zdravotnickým systémem (Swedencare), musím odpovědět na falešné představy profesora Roberta H. Franka z jeho článku publikovaného v New York Times 15. června „Co nás může Švédsko naučit o Obamacare“.

Je překvapující číst něco tak odporujícího základním myšlenkám ekonomické teorie od profesora ekonomie. Ale ponechme teorii stranou, stačilo by, aby profesor Frank podnikl cestu do nejbližší veřejné pohotovosti, aby viděl svoje iluze nevratně roztříštěné. Skutečností je, že švédský zdravotní systém je dokonalou ilustrací tragédie centrálního plánování. Je drahé a – co hůře – zabíjí nevinné lidi.

Co týden vzal… | 34. týden

Tak copak tento týden proběhlo za lahůdky?

Kromě pomatenců, kteří obhajovali okupaci před pětačtyřiceti léty se udály i další „zajímavosti.“

Například na webu e-republika.cz jsem se dočetl. Že vláda ve Francii připravuje zákon o sociální ekonomice.

Podle článku v odkazu tak vznikne „… možnost, aby pracující podniku dostali právo převzít zavřené filiálky podniků a provozovat je ve vlastní režii jako sociální podnik.“

Anarchokapitalismus, díl desátý: Zdravotnictví

Zdravotnictví je jedna z mnoha oblastí, které jsou tak silně regulované, že je de facto řídí stát a podléhají centrálnímu plánování. Vláda akredituje nemocnice i jednotlivé lékaře, čímž určuje, kolik jakých nemocnic kde bude; zároveň také pomocí zákonů a regulací upravuje prakticky vše, co se v těch nemocnicích děje, čímž je –i v případě, že je přímo nevlastní– ve skutečnosti řídí více, než jejich případní majitelé. A jak už to tak u podobných věcí bývá, skoro nikdo už si je bez státu ani nedokáže představit.

Myslíte že jde o bezpečnost? Ale prdlajs.

Každý den jsme masírováni propagandou o tom, jak nás policie chrání a pomáhá nám. A jak jsou postihováni ti zlí, co nám škodí a ubližují nám.

Upřímně někdy závidím těm, kteří si večer otevřou lahváč z Lidlu, ohřejí si umělohmotný párek a pustí v televizi Ordinaci v růžové zahradě. Při tom si mohou zanadávat například na zlé silniční piráty a ujíždět na tom, jak jim to dopraváci nandali. Být naivní a hloupý může být někdy fajn.

Padne Kalouskův tunel,…

… raduje se Zeman.

Tak zní část nadpisu jedné aktuality na ihned.cz.

Socialističtí vyžírkové jásají. Hlupáci, kteří jsou apriorně proti Kalouskovi také. A výsledkem budou další peníze, které budou ukradeny lidem. Přirozeně pod pohrůžkou násilí, podle mého názoru tedy zvlášť zavrženíhodným způsobem.

Někdo možná namítne, že ho nějaké dividendy nezajímají. Že jde o záležitost několika bohatých lidí. Jenže to je mýlka.

Jak jedná státník. Ovšem podle sociálního demokrata…

Dnes je opět výročí. Pětačtyřicáté. Ano, připomínám 21. srpen 1968, tedy sovětskou okupaci.

Vím, že bylo napsáno mnohé, a není asi třeba připomínat o co tehdy šlo. To snad ví každý.

O to víc mě překvapilo, co o této události vyplodil Michal Mašata na svém blogu. Mašata, takto sociální demokrat z Poděbrad, se domnívá, že Brežněv při rozhodování o okupaci sovětskými vojsky v roce 1968 postupoval jako státník.

Co týden vzal… | 33. týden

Nějak jsem tento týden nesledoval co se děje a podobně. Neměl jsem na to moc času, jednak jsem si četl, pak jsem měl nějaké povinnosti ohledně dohodnutého sportování (kamarád má fakt rychlejší auto, naštval mě) a pak jsem také hodně chodil na procházky. Prostě jsem si řekl, že je třeba relaxovat. A navíc o tom téměř nikdo nevěděl, mobil jsem vypnul a vyndal baterii i SIM kartu, autem jsem jezdil mimo dálnici a navigace v autě není registrovaná online, aktualizace map online nevyužívám, pokud potřebuji koupím nové DVD, tak proč jí registrovat.

Hezkých pár dnů soukromí. Asi si to zase někdy zopakuji.

Anarchokapitalismus, díl devátý: Sociální systém

Důchody, podpora v nezaměstnanosti, všemožné sociální dávky a péče o chudé obecně jsou doménami, ve kterých se moderní státy angažují tak výrazně, že už je mnoho lidí považuje za jednu z klíčových rolí státu, ba dokonce se lze často setkat s názorem, že kdyby nic z výše uvedeného neřešila vláda a kdyby solidarita nebyla vynucena násilím, prakticky by zanikla. Protože jsou tyto názory ve společnosti již silně zakořeněny, lidé nezřídka zapomínají na fakt, že vlády ovládající sociální systém jsou relativní novinkou; dříve však tyto věci také normálně fungovaly, avšak na bázi dobrovolnosti.

Šetření?

Šetření, úspory, nižší náklady. Magická slova. Jen ve mně vždy budí nedůvěru, pokud je použije nějaký úředník. Protože úředník je ve své podstatě parazit, který hospodaří s penězi, které byly nejprve uloupeny jiným lidem, nemůže být nikdy dobrým hospodářem. To, domnívám se, snad jasné každému, kdo myslí hlavou.

Proto mě zaujala a pobouřila aktualita, která, kdo ví proč, zapadla v aktualitách typu „demise vlády Milouše Zemana,“ „soud s dr. Rathem“ a nebo „záhadné úmrtí v Hurghadě.“