Dobrovolné nemocnice, lékařská péče a stát ve viktoriánské Velké Británii (3/6)

Venkovské nemocnice

Venkovské nemocnice (cottage hospitals) vznikly kvůli tomu, že dobrovolné obecné nemocnice byly koncentrovány v městských oblastech, kam bylo nutné podstoupit delší cestu. Pacienty zde navštěvoval praktický lékař, jemuž to vylepšovalo prestiž a kariéru místního lékaře. Tyto nemocnice měly obvykle mezi 6 až 25 lůžky a účtovaly skromnou týdenní sumu.

Mladí lidé jsou nesvéprávní slaboši!

To netvrdím já. To tvrdí skupina studentů Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Alespoň to vyznívá z jejich průzkumu, kterým podporují ministra zdravotnictví Leoše Hegera v jím připravovaném protikuřáckém zákonu.

Nehodlám posuzovat to, jak se ministru Hegerovi daří či nedaří řídit resort zdravotnictví. Při jeho protikuřáckých snahách se ale domnívám, že měl zůstat u svého oboru radiologie a politiku měl nechat těm, kteří dokáží považovat lidi kolem sebe za svéprávné.

Dobrovolné nemocnice, lékařská péče a stát ve viktoriánské Velké Británii (2/6)

Doporučení do dobrovolné nemocnice

Pro to, aby se člověk do nemocnice dostal, potřeboval doporučení od člověka, který na nemocnici přispíval – tj. mecenáše. To se netýkalo případů nehod, které vyžadovaly okamžité ošetření. Jak bylo již výše uvedeno, tak u mnoha nemocnic byli za přispěvatele přihlášeni zaměstnavatelé: „Pro příklad, mnoho městských nemocnic jako Birminghamská obecná nemocnice mělo velké množství zaměstnavatelů na svých ročních příspěvkových seznamech.“ Někteří zaměstnavatelé mohli poskytovat lékařské zaopatření i pro rodinné příslušníky zaměstnance [1].

Dobrovolné nemocnice, lékařská péče a stát ve viktoriánské Velké Británii (1/6)

Dnes se to zdá téměř neuvěřitelné, ale v minulosti byla Velká Británie zemí, která měla systém soukromých převážně charitativních nemocnic a jiné lékařské péče. Tento systém byl docela rozsáhlý a nevedl si na tehdejší dobu nijak špatně. V tomto příspěvku si tuto historii přiblížíme. Okrajově se zde budeme zabývat i lékárnami a léky.

Dobrovolné nemocnice, lékařská péče a stát ve viktoriánské Velké Británii (úvod)

Čas od času, jak zajisté někteří čtenáři vědí, přebírám články o kterých jsem přesvědčen, že stojí za zveřejnění a další šíření.

V době, kdy jsme, chtěl jsem napsat zleva i zprava, ale ono je to spíše zleva, strašeni divokým kapitalismem a nutností sociálního státu, je dobré se na onen divoký kapitalismus podívat i z jiného úhlu pohledu.

Proto si dovolím předložit sérii šesti zajímavých článků pana Hynka Řiháka, která čerpají ze zcela jiných pramenů než Oliver Twist Charlese Dickense.

V zájmu případné ucelenější diskuze nebude u uvedených šesti dílů tato přístupná; v tomto cyklu jí zpřístupním jen u tohoto úvodního příspěvku. Za pochopení tohoto opatření děkuji.

Takže příštích šest dní, vždy po půlnoci… (přibližně, ne přesně)

Ema má mísu (dokonáno jest).

Původně jsem sice chtěl tento článek nazvat názvem v závorce, ale nebylo by to originální. Proto tento název.

Presidentská volba skončila. Osobně jsem rád, ze nebyl zvolen Karel z placek. Ale, jak jsem psal ostatně i dříve, ani Miloš Zeman není mojí volbou.

Když jsem vysvětloval své názory pro a proti v předchozích dvou článcích zde a zde, jasně jsem uvedl, že Zeman je pro mě menším zlem. Ne ideálem.

Drazí soudruzi – naši sovětští přátelé!

Ne, vážně nehodlám psát žádným soudruhům, natož sovětským přátelům. Slovy v nadpisu začíná něco jiného. Dokument sepsaný v Praze – Vysočanech dne 18. července 1968. Zvací dopis.

Dopis, který byl po srpnu 1968 vydáván za prosbu československého lidu o pomoc okupačních vojsk. Dopis, který byl dopisem tzv. 99 pragováků, dle některých údajů podepsaný pouze 60 lidmi, ale hovořící jménem více než 4000 zaměstnanců podniku Praga, kteří o něm neměli ani tušení a po návratu z dovolené, při které byl vytvořen, tento čin svých kolegů odsoudili.

Napsali ho strašpytlové? Potenciální kolaboranti? Patolízalové? Kdo ví. Určitě ale vím, že mají nadějné následovníky.

Budete také somrovat? (jen malá poznámka k volbám)

Jste-li v Praze, projděte se městem, přejděte Karlův most, zabočte vpravo do Míšeňské ulice a po pár metrech vejděte do domu č. 8. Jste ve Vinografu. A můžete se stát docela slušným blbem.

Nejprve trocha historie. Zajisté si, někteří, vzpomenete na aféru při komunálních volbách v obci Krupka. Jacísi lidé „odchytávali“ bezdomovce, cikány, sociálně slabé občany a podobně a nabízeli jim za ten správný hlas odměny. Někdy tisíc korun, někdy 700, někdy kupóny do nákupního centra a různé jiné protihodnoty.

Bylo tomu i jindy a i v jiných městech (například zde, zde, zde a nebo zde).

Dopady minimální mzdy na chudé

Mezi širokou veřejností je minimální mzda chápána jako nástroj k potírání chudoby a zvyšování sociální rovnosti. Na příkladu Spojených států amerických bych rád ukázal, že pravda je přesně opačná: minimální mzda chudým lidem škodí. Nejprve shrnu její historii, poté uvedu teoretický argument, který následně ilustruji na reálných datech.

19. leden 2013 – den, kdy se opět smrskla svoboda.

Pokud si vedete deníček a nebo kroniku či cokoli podobného, můžete si k dnešnímu datu nakreslit křížek. Doporučuji použít černý fix.

O svobodě jednotlivce se snažím psát a nebo jí brát v úvahu v každém textu. Někdy se mi to daří méně, někdy více, ale jasné snad je to, že jde o jednu z největších hodnot, které máme.

Ti, kteří smýšlí podobně by měli zbystřit. Dnes nám zase ukrojili kus salámu.