Bez státu by chudí lidé nedosáhli na lékařskou péči (Lži etatistů)

Zastánci státu často říkají, že díky státu je zajištěna lékařská péče i lidem, kteří jsou chudí. Podle nich by v takovém případě, kdy by lékařskou péči zajišťoval volný trh, lékaři a zdravotnická zařízení, fungující na tržním základě, v honbě za ziskem zvedala ceny až do takové míry, že by zdraví bylo dostupné jen pro nejbohatší. Chudí lidé by měli, pokud vůbec, jen podřadnou lékařskou péči.

Inženýři dobra

Jedním čtenářem bylo řečeno, že mě asi hodně bolí (rozuměj vadí) koblihy, respektive politická divize Agrofertu, hnutí Ano.

Ano vadí. A nejen to Babisconiho Ano, ale jakýkoliv inženýr lidských osudů u mě nebude mít nikdy oblibu. Řídit se totiž něčím o čem rozhodl nějaký úředník, navíc z místa, které je placeno z nám uloupených peněz, pro mě akceptovatelné nikdy nebylo, není a nebude.

Totalitní zákony: Vyhodíte je dveřmi a ony se vrátí oknem

V posledních letech lze pozorovat neutuchající snahu o státní zákazy kouření v soukromých restauracích; že tato snaha měla zatím jen částečné úspěchy a poslední návrh zákona úplně zakazující kouření v restauracích neprošel, mě až doposud těšilo. Své nadšení však možná začínám opatrně přehodnocovat, když vidím, jaké monstrum – navrhované a prosazované ministrem zdravotnictví socialistou Němečkem – tento zákon nahradí.

… škodí zdraví

Za minulého režimu bylo drobným písmem na krabičkách cigaret napsáno „Kouření škodí zdraví.“ Ovšem poté, co jsem shlédl včerejší Televizní noviny na televizní stanici Nova, domnívám se, že politické debaty o kouření škodí daleko víc. Zdravému rozumu.

Nejenom socdemácký ministr zdravotnictví Němeček připravují zákon, který by plošně zakazoval kouření v restauracích. Ten navíc hodlá do zákona nacpat ještě další nesmysl, to, aby byl na nápojovém lístku minimálně jeden nealkoholický nápoj levnější než alkohol.

Pravda o švédském zdravotnictví

Jako Švéd (autor je blíže uveden na konci článku – pozn. autora blogu), který momentálně žije ve Spojených státech a který má zkušenost se švédským zdravotnickým systémem (Swedencare), musím odpovědět na falešné představy profesora Roberta H. Franka z jeho článku publikovaného v New York Times 15. června „Co nás může Švédsko naučit o Obamacare“.

Je překvapující číst něco tak odporujícího základním myšlenkám ekonomické teorie od profesora ekonomie. Ale ponechme teorii stranou, stačilo by, aby profesor Frank podnikl cestu do nejbližší veřejné pohotovosti, aby viděl svoje iluze nevratně roztříštěné. Skutečností je, že švédský zdravotní systém je dokonalou ilustrací tragédie centrálního plánování. Je drahé a – co hůře – zabíjí nevinné lidi.

Je libo lepší plombičku?

Ústavní soud v úterý rozhodl o zrušení nadstandardů ve zdravotnictví. Levice se rochní nadšením a hlupáci se radují, že při pobytu v nemocnici ušetří denně na dvě točená piva.

Je pravdou, že ÚS rozhodl více méně šalomounsky.

S pokutováním zdravotnických zařízení ze strany zdravotních pojišťoven při nevybírání regulačních poplatků je nutno souhlasit. Osobně nemohu pochopit kde se vzalo právo sankcionování  jednoho podnikatelského subjektu druhým podnikatelským subjektem, pokud nebude plnit nařízení nějaké státní instituce. Takové zasahování do majetkových práv bylo ostudné a s výrokem ÚS musí každý rozumný souhlasit. Tedy nejspíš kromě zdravotních pojišťoven.

Zdravotní pojištění vs zdravotní daň

Typickou výtkou osvobození zdravotnictví ze státních spárů bývá tvrzení, že čistě soukromé zdravotní pojištění by bylo velice drahou záležitostí. Chudí by si jej tak nemohli dovolit, žebrali by po ulicích na drahé operace a s největší pravděpodobností by na ulici i zahynuli.

Ponechme pro tentokrát stranou hororové příběhy o státním zdravotnictví a pojďme prozkoumat otázku, zda by čistě tržní zdravotní pojištění bylo opravdu nedosažitelným luxusem. Nejprve je zapotřebí položit si otázku…

Dobrovolné nemocnice, lékařská péče a stát ve viktoriánské Velké Británii (6/6)

Je patrné, že ve Velké Británii existoval ve viktoriánské éře poměrně rozsáhlý systém soukromé lékařské péče, a to včetně péče nemocniční. Tento systém není třeba přeceňovat, protože historici se domnívají, že pokrok v medicíně měl malý význam pro zdraví mas a že „reálný pokrok ve viktoriánském zdraví plynul ze zlepšení stravy a techniky, ne z medicíny.“ [1] Mezi 40. a 70. léty 19. století přebíral pacient pozoruhodné riziko, pokud navštívil nemocnici, a zvláště pokud šel na operaci, kde hrozilo riziko úmrtí 35 %. Pacient mohl být také před 70. léty 19. století lékaři „doražen“ pomocí populárního pouštění žilou.

Dobrovolné nemocnice, lékařská péče a stát ve viktoriánské Velké Británii (5/6)

Ústavy pro duševně choré

Ústavy pro duševně choré (asylum) byly dle L. Mitton prvními veřejnými nemocnicemi vůbec. Autorka však dále uvádí, že existovalo mnoho soukromých ústavů pro duševně choré (madhouse) založených v 18. století, které byly založeny za účelem dosažení zisku a v kterých byly žalostné podmínky [1]. Poněkud jiný obraz podává M. Higgs, která uvádí, že v roce 1800 byla většina duševně chorých umístěna v soukromých ústavech založených za účelem zisku. V roce 1850 více než polovina (v ústavech) zavřených duševně chorých byla v soukromých institucích, některých dobrých, některých špatných a některých průměrných.

Dobrovolné nemocnice, lékařská péče a stát ve viktoriánské Velké Británii (4/6)

Špitály

Pokud však platí, že staří, neduživí nebo neléčitelní končili v nemocnicích veřejných chudobinců a separovaných nemocnicích těchto chudobinců, tak by se měla vzít do úvahy jiná soukromá charitativní aktivita – chudobince kombinované se starobinci (almshouse). Tyto sloužily k poskytování přístřeší pro přestárlé potřebné lidi a někdy byly také nazývány jako nemocnice či špitály (hospitals) [1]. Stanovit počty lůžek v těchto institucích je dost problematické (v současnosti na toto téma probíhá prý výzkum). Můžeme se pokusit pouze o hrubý odhad.