Na ty co porušujou zákony se musí tvrdě

Není to zase tak zřídka, kdy se setkávám s názorem, že lidi by bez příkazů, zákazů a nařízení dělali nepořádek. Je to sice zcestný názor, ale občas na jeho nositele narazím. Někdy se jim snažím vysvětlit, že to je absolutně hloupý názor, nicméně jejich přesvědčení bývá urputné. Pokud dodám, že některá nesmyslná nařízení mohou postihnout i je, tak se poměrně připitoměle usmějí a prohlásí něco v tom smyslu, že oni zákony neporušují a nemusí se tak ničeho obávat. Připomínají mi vygumovaný názor, že kdo nedělá nic špatného tak se nemusí obávat bezpečnostních kamer.

Když dojde na má slova tak mám, přiznávám, škodolibou radost.

Ano, i bezpečnost je zboží

Tento článek vyšel původně jako článek polemizující s jiným článek v magazínu Abeceda. Jmenoval se „I bezpečnost je zboží?“ Nedá mi, abych na něj nereagoval. Pro správné pochopení smyslu textu ale doporučuji, abyste si ho nejdříve přečetli.

Vzdělání není zboží a státem řízené školství zajistí budoucnost i dětem z chudých rodin (Lži etatistů)

Je to taková omletá písnička. Vzdělání prý není zboží. Soukromé školy by kupčily s diplomy a děti z chudých rodin by na školu neměly peníze. Je prý dobře, když školství ovládá stát.

Ta písnička je nejen ohraná, ale není na ní ani trochu pravdy. Vzdělání totiž zboží je. Respektive by jím bylo, pokud by ho neovládal stát. To, že ho ovládá je jedna velká deformace.

Bez státu by chudí lidé nedosáhli na lékařskou péči (Lži etatistů)

Zastánci státu často říkají, že díky státu je zajištěna lékařská péče i lidem, kteří jsou chudí. Podle nich by v takovém případě, kdy by lékařskou péči zajišťoval volný trh, lékaři a zdravotnická zařízení, fungující na tržním základě, v honbě za ziskem zvedala ceny až do takové míry, že by zdraví bylo dostupné jen pro nejbohatší. Chudí lidé by měli, pokud vůbec, jen podřadnou lékařskou péči.

Stát jako ochrana proti monopolu (Lži etatistů)

Poměrně často slýchám z úst zastánců státu, že stát je potřebný jako regulátor podnikatelů. Bez jeho regulačních zásahů by se mohlo stát, že podnikatel získá v nějakém odvětví monopol a bude lidem diktovat své, zcela jistě vykořisťovatelské, ceny, nutit je kupovat jeho produkty či služby a podobně.

Této etatistické lži ovšem může uvěřit jen někdo, jehož IQ je na úrovni velikosti jeho obuvi.

Etatista – ignorant

V diskuzi u jednoho článku jsem použil slovní spojení etatista – ignorant. Nebylo rozhodně samoúčelné, korespondovalo s tématem diskuze. Paradoxně se neozval ten na koho bylo cíleno, ale někdo úplně jiný.

Vem to nešť, mohl jsem si říci. Ale neřekl.

Slovní spojení etatista – ignorant není moje. Použil ho, v podobné souvislosti jako já v diskuzi, Robert Landen (vyšlo na reddit). I když některé části jsou úzce spojené s reáliemi USA, obecná platnost je nesporná.

O co tedy jde? Přečtěte si to sami.

Představte si…

Pro někoho to možná bude těžké, ale zkuste si představit několik situací. Jen tak. Prostě co kdyby…

Představte si, že jste si koupili byt. Byla to dobrá koupě. Je to hezký dům, milí sousedé, hezké okolí. Jen jeden problém. Cesta na nic. Blátivá, hrbolatá. Chodníky nejsou. V létě a suchu to ještě jde, ale blíží se blátivý podzim, který z cesty udělá skutečnou překážkovou dráhu.

Cesta a chodník je přitom součástí poplatků za bydlení. Platíte pravidelně, kdyby ne, budete vystěhováni. S problémem se ale nic neděje.

Stát jsme my. A zní to hrdě.

Občas někdo řekne to, co jsem napsal do názvu článku. A někdy to dokonce myslí vážně a věří tomu. Upřímně mi je takových jedinců líto. Jejich naivita je skutečně politováníhodná.

Jenže ono je to složité. Od malička jste vychováni státním školstvím, které do vás tluče přesvědčení, že bez státu se pomalu ani není možné vykakat a že stát se bude chovat vždy v tom nejlepší zájmu jeho občanů. A jste-li tvárný jedinec, který podlehne, musíte si prostě nabít hubu, abyste pochopili, že stát je jen nejvyšší level organizovaného násilí. Zlatá mafie.

O rozhlednách

Dosti často mi někdo říká – Tak ty jsi ten libertarián? A dokonce se ti zamlouvá anarchokapitalismus? Tak zrovna takovým bych ho přál. To byste se divili, jak byste ještě po státu prstíčkem hrabali. Vždyť kdo by stavěl silnice, kdo nemocnice, školy a kdo by se staral o nemohoucí?

Možná mezi lidi s těmito názory patříte také.

Nebudu vám vysvětlovat, že bez vrchnosti to nejen že jde, ale logicky by to mělo jít i lépe. Ostatně co nám vrchnost přinesla dobrého, že?

Poskytnu vám místo toho jeden příklad za vše.

Neurážejme mafii

V naší společnosti existují skupiny lidí, jejichž cílem je nepracovat, netvoří hodnoty a raději násilným způsobem okrádají lidi o jejich majetky. Pokud si někdo myslí, že mafie, tak jak ji známe, představuje z těchto skupin největší hrozbu a zlo, tak je na omylu.

Pokud si mafii porovnáme s praktikami centrální vlády ve státě, tak zjistíme, že mafie je v porovnání s vládou úplný troškař. Málokomu se toto tvrzení bude líbit, ale pokud bychom čistě hypoteticky neměli vládu, ale jen „mafii“, jak ji známe dnes, měli bychom se v podstatě mnohem lépe.