Brambory za 4,-

Minulý týden vyšla taková krátká zpráva ČTK. Nenápadná až tak, že zapadla v celé řadě dalších aktualit. Najdete jí třeba zde a nebo zde.

Ve zkratce se v ní píše, že

Do roku 2020 by mělo být na všech čerpacích stanicích porovnání cen benzinu a stlačeného plynu CNG. Motoristé by tak měli zjistit, na kolik je vyjde cesta na určitou vzdálenost při použití obou paliv. Paradoxem je, že ceny budou muset pravděpodobně uvádět i stanice, které jej v nabídce ani nemají.

Povinnost zavádí evropská směrnice s cílem zvýšit informovanost spotřebitelů.

zdroj

Zajímavé jsou na té zprávě hned dvě věci.

Hledání neexistujících problémů

Před pár dny autor Bavor publikoval článek s výstižným názvem „GDPR?“ kterým poukázal, ač to vlastně asi vůbec nechtěl, protože perfektně prokázal, že kritizuje problematiku které vůbec nerozumí, nic o ní neví a své závěry staví na zjevných nepravdách, na některé zásadní problémy nejen GDPR.

EU na nás myslí…

Byla to taková malá zpráva, která zapadla. 6. února se v ní psalo, že „Evropský parlament dnes schválil nařízení zakazující takzvané zeměpisné blokování při nákupech přes internet.“

Zpráva je to na první pohled pozitivní. Někdo možná řekne i to, že je dobré, že EU myslí i na obyčejné lidi a ulehčuje jim drobné detaily jejich života. Věřte, není tomu tak.

Plány revanšistů zhatí, naši vepři boubelatí

Zábavný slogan z Černých baronů mi vyvstal na mysl, když jsem si přečetl glosu Martina Fendrycha na Aktuálně.cz s názvem Svoboda podle ODS: Pistole pod kabátem, cigáro na rtu a boj proti zvůli Bruselu. Takový článek bych očekával tak v Rudém právu v období normalizace, ale ne v současnosti.

Republice více práce – to je naše agitace!

Tohle staré komunistické zaříkadlo zná řada lidí. Pomatený komunistický slib, který vedl jen ke škodám. Dlouho jsem si myslel, že ho použiji jen jako součást nějakého povídání s nádechem historie. Jak jsem se spletl.

My hoši, co spolu mluvíme

A co dyby jste si zkusili představit dvě party kluků. Neříkejte, že to nedokážete. Při vašem vzdělání.

Tak tyhlencty dvě partičky spolu hrají kuličky. A taky je mění. To víte, kuličky jsou tadlencta, komodita. Někdo vyhraje, někdo vymění a všechno je „ou-kej.“

Jenže vobě tyhle partičky mají šéfy. To sou kluci který chodějí vo třídu vejš. Mají větší sílu a tak jsou něco jako kápove.

Pracovní den v EU

Pan Šedivý se probudil za zvuku Ódy na radost, oficiální hymny Evropské Unie. Tato verze byla samozřejmě nahrána ve studiu, za využití obřího grantu, protože symfonické orchestry už několik let nemohou hrát v důsledku směrnice proti hluku.

Na displeji při zvuku hymny blikalo motto Evropské unie „Spojení v rozdělení“. Marně se snažil poltačit nevhodné myšlenky, že to zní podobně jako hesla „svoboda je otroctví“, nebo „válka je mír“, které kdysi četl v jedné, nyní již zakázané knize.

Odhalení nacistického štváče Josefa Lady!

Koho z nás by ještě před nedávnem napadlo, že Josef Lada, tento na první pohled neškodný naivní malíř a spisovatel, ukrývá hluboko v sobě zlo ze všech nejzlejší – zlo nacistické!

Nyní hodlám předložit přesvědčivý důkaz, že záliba v malování nebylo to jediné, co měl Lada společného se svým současníkem, ďábelským Adolfem Hitlerem.

Ve světle zjištěných faktů se lze domívat, že Hitler ideologicky čerpal nejen z děl jako byly Protokoly sionských mudrců či knihy amerického průmyslníka Henryho Forda Mezinárodní Žid, ale i z dílka útlejšího, nenápadnějšího a dokonce psaného neárijským slovanským jazykem – z nám všem dobře známé knížky O Mikešovi. Příhody kocourka, který mluvil.

Modrá mračna na Temelínem

Nebojte, nebudu dnes rozebírat umění fotografie. A ani nejsem barvoslepec. Nad Temelínem se skutečně jakási zlověstná modrá mračna stahují.

S potěšením jsem zaznamenal poměrný zájem o mé poslední články, věnované kritice EU. A protože nechci zůstat jen u teoretizování, jeden malý příklad za vše.

V dnešních aktuálních informacích se objevila zpráva s názvem „Brusel hrozí Česku žalobou a pokutou kvůli dostavbě Temelína.“

Jak z toho ven? (EU 4/4)

Předchozí tři části tohoto krátkého pojednání na téma EU snad dostatečně ukázaly, že není všechno zlato co se třpytí. Jenže otázkou je, jak z toho ven.

Píši „Jak z toho ven,“ protože se domnívám, že každý člověk, který jen trochu uvažuje hlavou, z něčeho takového, co jsem ukázal v předchozích částech chce odejít. Nejde-li o společensko-politického masochistu.