Už koníček pádí…

Pamatuji si, že jsem často v době studií a přiznávám, že i později, zašel do bufetu na sekanou. V dnešní době možná poněkud problematický plán. V novodobých bufetech sice dostanete karbanátek v housce, přidají i něco zeleniny a můžete si k tomu přikoupit i hranolky a kolovou limonádu z postmixu, ale není to ono.

Tím nezatracuji bufety, ani ty minulé, ani ty novodobé (byť nechápu situaci, kdy si rodina s dětmi vyrazí v nedělní odpoledne do takového bufetu za zábavou, ale to není o bufetu, ale o té rodině).

Vítězný únor

Dnes je 25. únor. Den, kdy někteří slaví tzv. „vítězství pracujícího lidu.“

Není nutné příliš spekulovat o tom, zda jde o pouhé pomatence a nebo skutečně nebezpečná individua. Na to si musí udělat obrázek každý sám.

Dnešní článek jen předloží některá fakta. Rozhodně nejsou nová a dokonce jsem je již v podobném kontextu publikoval na původním blogu Od věci před pěti lety.

Platná jsou však stále.

Je to jen část jedné teze a odkaz na jednu tabulku.

Mateřská, nemocenská a termíny

Jsou toho plná média. Nejprve si stěžovaly matky na mateřské na to, že jim nepřišla mateřská v obvyklém termínu. Pak se přidali někteří nemocní ohledně nemocenské.

Všechno se dokola omílá, řeší a nebo neřeší, ministryně sociálních věcí hovoří na tiskových konferencích prakticky o ničem a hledá se chyba, která se musí přirozeně napravit. A při tom všem není vlastně nic porušeno.

Pohádka?

Dnes jsem se rozhodl si udělat jakýsi pořádek v počítačích a pustil jsem se, mimo jiné, i do údržby poštovního klienta. Je to někdy hrůza, vždyť sdružuje ovládání více na třiceti adres elektronické pošty. Je pravda, že drtivá většina z nich sbírá statistická data, která potřebuji, abych měl určitý přehled o některých ekonomických aktivitách, ale je to i tak objemné a je třeba čistit. Tedy mazat nepotřebné.

Náhodou jsem tak objevil několik let starou zprávu; ani nevím při jaké příležitosti mi přišla, ale vím jedno. Na první pohled zábavná povídka, prezentovaná jako pohádka v sobě obsahuje hodně trpké pravdy.

Tvrdohlaví libertariáni bez pokory

O libertariánech¹ se často říká, že jsou namyšlení a myslí si, že ví všechno nejlépe. Zkrátka, že jim chybí pokora. Je takový názor obhajitelný?

Předně je třeba říct, že je takový dojem zcela pochopitelný. Libertariáni obvykle dávají své názory svědomitě najevo a zřídkakdy ustoupí ze své pozice. Není tak překvapující, že si o nich lidé myslí to, co si o nich myslí. Při hlubším zamyšlení ale dospějeme k poznání, že to není tak jednoduché.

Libertariáni jsou tvrdohlaví

Především, pokud v diskusi neustoupím, nemusí to nutně znamenat, že jsem tvrdohlavý.

Konec anonymních akcií. Krok k vymýcení korupce?

Poslanci schválili zákon, který má zrušit existenci anonymních akcií. A zajisté se poplácávají po ramenou, jak krásně bojují proti korupci. A dav jim to baští.

To, že fungování akciových společností nerozumí řadový občan docela chápu. To, že jim nerozumí zákonodárci je ale varující.

Zákon si dal za úkol plošně zrušit to, co novináři nazývají anonymní akcie. Nechci zacházet do takových podrobností, jako je dělení akcií na kmenové, zakladatelské a nebo prioritní, na listinné či zaknihované.

Téměř rok poté

Když jsem téměř před rokem zveřejnil tři články na téma internetové bubliny Wazzub (zde, zde a zde) tvrdil jsem, že je to podle mého názoru značně neprůhledný projekt, který má za cíl maximálně tak vydělat na cizí blbosti.

Články způsobily poměrně velkou pozornost a krom celé řady souhlasných reakcí jsem se setkal přirozeně i s reakcemi negativními. Byl jsem nazván hnidopichem, v soukromé korespondenci i ničitelem snů jiných lidí a podobně.

Na několika diskuzních fórech pak byly mé články na téma Wazzub uváděny dokonce jako příklad placené propagandy Google, který se bojí odlivu peněz inzerentů.

Socialisté všech zemí, jděte do…

Když ve filmu „Pelíšky“ poslal herec Kodet proletáře všech zemí do prdele, tak možná necílil zcela přesně. Měl tam poslat spíše socialisty. Protože socialisté jsou opravdovou zhoubou.

Když ve Francii začala socialistická Hollandeho vláda s experimenty, nebo spíše krádežemi, zjistila, že ti, kterým bylo plánováno krást, mění svůj daňový domicil. Je přeci logické, že bude-li mě někdo postihovat za úspěch, nenechám si to líbit.

Dopis k Valentýnu

Někdy je třeba odlehčit. Ne nutně, ne vždy, ale občas. Prostě se to hodí. Tak jsem se dříve, při takovém odlehčení, zmínil o tom, jak si vytvořit vlastní upoutávku na vyhledávač Google a nebo vás seznámil s finskou kapelou.

Dneska si chci připomenou včerejší šílenství.

Ti, kteří uhodli, že jde o svátek Sv. Valentýna mají bod.

Havlisté pláčou. Nejspíš proto, že neumějí číst…

Příznivci a přátelé Václava Havla jsou pobouřeni. Klaus prý napadl jejich modlu. V rozhovoru pro polský týdeník Do Rzeczy řekl, že Havel byl extrémní levičák.

Ponechme stranou, že byla pouze konstatována skutečnost, podívejme se spíš na to, že havlisté asi neumí moc číst. A nebo naopak umí a domnívají se, že jim to veřejnost, jak se říká, zbaští.

Václav Klaus, respektive jeho názory, se nehodí do krámu celé řadě lidí. Levičáky, kteří by rozdávali z cizího, počínaje a eurohujery konče.