Kabát podle nálady

Je strašně prima, když politici nemění své názory. Myslím tím ty zásadní názory, drobnosti se měnit přirozeně mohou.

Proto mi udělal radost odkaz na vývoj názorů jednoho z politiků, díky kterému vím, koho tedy určitě ne.

Jo, vy chcete ten odkaz? Tak tady je.

---

Článek vyšel původně v magazínu Abeceda kde ho naleznete na tomto odkazu.

Řecko si zvolilo marxismus a s ním i vlastní konec

Socialistický ráj. Řecko. Před pár lety to bylo jen takové obyčejné levičácké pobřeží. Dnes? Hotový socialistický ráj na Zemi. Marxistická Syriza získala 149 z 300 křesel. Dvě křesla ji dělily od vlády jedné strany. Dvě křesla!

1) Řecko bylo vždycky levicové

Syriza údajně vznikla jako reakce na asociální pravicové neoliberální reformy. Fakta:

Řecká volba nezodpovědnosti

V Řecku, jak všichni víme, proběhly parlamentní volby. A vyhrála, byť dle všeho těsně nezískala většinu v parlamentu, levicová Syriza.

O tom, že volit něco takového není právě rozumné jsem již psal ve svém článku z jedenáctého ledna s názvem „Jak chudák do ještě větší nouze přišel.“

Bohužel řečtí voliči projevili svou nezodpovědnost. Nejde ovšem jen o nezodpovědnost. Podle mého názoru jde i o to, že řecký volič si z minula zvykl na to, že je korumpován státem. Všichni jsme na začátku řecké krize četli o třináctých či dokonce čtrnáctých platech, odměnách za to, že přijdete do zaměstnání včas a podobných excesech.

Jak chudák do ještě větší nouze přišel

Cimrmanova pohádka stejného názvu jako dnešní příspěvek je zábavný počin. Ne tak zábavné ale bude to o čem chci psát dnes.

Na první pohled se nás sice téma netýká, ale na druhý…

Představte si, že budete totálně, ale opravdu totálně ve sračkách. Nebudete mít prachy a budete dlužit kam se podíváte, navíc budete zvyklí nedělat nic moc a ještě za to brát nějaké peníze a k tomu všemu budete tiše (někdo možná i hlasitě) závidět těm, co se snažili a mají víc než vy.

Je po volbách. Užijte si to…

Rozhodně po volbách nepůjdu cestou přemoudřelých rozumbradů, kteří na svých blozích plodí analýzy toho, co se teď bude dít. Svůj čas umím využít daleko lépe a produktivněji. A taky se „víkenduji.“

Přirozeně jsem zklamán volebním výsledkem Svobodných, ale bohužel asi voliči ještě nemají ty koule na to, být svobodní. Jejich chyba.

Máte vůbec odvahu volit?

A je to tu. Volby. A tak mě napadlo se zeptat, jestli máte vůbec odvahu volit.

Někdo si teď řekne, že je to přeci jasné. Nikdo přeci nekontroluje co hodíte do urny. Jenže to není vůbec pravda.

Každý hlas je kontrolován. Kontroluje si ho totiž každý sám. A měl by se zeptat, sám sebe, komu ho dá. A také by se měl zamyslet nad tím, co jednou řekne třeba svým dětem, až se ho na to zeptají.

Upevňoval jsem monopol moci

Vždycky jsem k volbám přistupoval s pocitem, že teď je situace vážná a jde o každý hlas. Jen aby nevyhrálo zlo. Hlavně nezmařit hlas tím, že bych jej dal malé straně. Raději i přes výhrady volit na jistotu. Byla to blbost.

Teď vím, že jsem pomáhal velkým stranám upevňovat monopol moci. Hlas pro malou stranu totiž není vyhozeným hlasem.

Ano tedy ne

Říká se, že drobní podnikatelé a živnostníci jsou základem ekonomiky. Podle informací, které jsou různě zveřejňovány v médiích je to pravdivé tvrzení. Malých a středních podnikatelů je u nás asi tak milion. To je 99 % ekonomických subjektů. Těch, které dávají lidem práci, státu vydřidušské daně a něco vytváří.

Dá se tedy s úspěchem konstatovat, že platí, že malé a střední firmy jsou základem, který je potřebný.