Jak dlouhou by měly mít věci životnost?

Tento text je úryvkem z Rockwellova projevu na Supporters Summit of 2004.

John Kenneth Galbraith, onen nesnesitelný puritán, napsal v roce 1958 zvláštní knihu jménem The Affluent Society, která měla obrovský vliv na několik generací protitržních aktivistů. Cílem knihy bylo zásadně změnit debatu ohledně socialismu a kapitalismu. Zatímco socialisté dříve argumentovali, že kapitalismus vyrábí příliš málo, nyní obrátili s Galbraithem směr a začali tvrdit, že kapitalismus vyrábí příliš mnoho špatných věcí (určených ke spotřebě) a příliš málo dobrých věcí (veřejných statků, rovnosti atd.).

Nástin charity ve viktoriánské Velké Británii – starobince pro chudé

O starobincích pro chudé staré lidi (špitály, anglicky almshouses, college, hospital aj.; dále budeme používat jen termín starobinec) jsem psal již v příspěvku o dobrovolném systému nemocnic ve viktoriánské Velké Británii. Tehdy jsem se však dotkl počtu lůžek v těchto domovech a rozsahu péče. Nyní se zaměřím i na jiné věci, i když v některých případech se budu opakovat.

Dle A. Hallett: „Mezi mnoha charitativními schématy, které existují, starobince stavěné pro poskytování přístřeší pro starší potřebné lidi jsou nejvíce viditelné.“ [1] Dle historika B. Howsona: „Charita byla částí britského způsobu života po mnoho staletí.

Dobrovolné nemocnice, lékařská péče a stát ve viktoriánské Velké Británii (6/6)

Je patrné, že ve Velké Británii existoval ve viktoriánské éře poměrně rozsáhlý systém soukromé lékařské péče, a to včetně péče nemocniční. Tento systém není třeba přeceňovat, protože historici se domnívají, že pokrok v medicíně měl malý význam pro zdraví mas a že „reálný pokrok ve viktoriánském zdraví plynul ze zlepšení stravy a techniky, ne z medicíny.“ [1] Mezi 40. a 70. léty 19. století přebíral pacient pozoruhodné riziko, pokud navštívil nemocnici, a zvláště pokud šel na operaci, kde hrozilo riziko úmrtí 35 %. Pacient mohl být také před 70. léty 19. století lékaři „doražen“ pomocí populárního pouštění žilou.

Dobrovolné nemocnice, lékařská péče a stát ve viktoriánské Velké Británii (5/6)

Ústavy pro duševně choré

Ústavy pro duševně choré (asylum) byly dle L. Mitton prvními veřejnými nemocnicemi vůbec. Autorka však dále uvádí, že existovalo mnoho soukromých ústavů pro duševně choré (madhouse) založených v 18. století, které byly založeny za účelem dosažení zisku a v kterých byly žalostné podmínky [1]. Poněkud jiný obraz podává M. Higgs, která uvádí, že v roce 1800 byla většina duševně chorých umístěna v soukromých ústavech založených za účelem zisku. V roce 1850 více než polovina (v ústavech) zavřených duševně chorých byla v soukromých institucích, některých dobrých, některých špatných a některých průměrných.

Dobrovolné nemocnice, lékařská péče a stát ve viktoriánské Velké Británii (4/6)

Špitály

Pokud však platí, že staří, neduživí nebo neléčitelní končili v nemocnicích veřejných chudobinců a separovaných nemocnicích těchto chudobinců, tak by se měla vzít do úvahy jiná soukromá charitativní aktivita – chudobince kombinované se starobinci (almshouse). Tyto sloužily k poskytování přístřeší pro přestárlé potřebné lidi a někdy byly také nazývány jako nemocnice či špitály (hospitals) [1]. Stanovit počty lůžek v těchto institucích je dost problematické (v současnosti na toto téma probíhá prý výzkum). Můžeme se pokusit pouze o hrubý odhad.

Dobrovolné nemocnice, lékařská péče a stát ve viktoriánské Velké Británii (3/6)

Venkovské nemocnice

Venkovské nemocnice (cottage hospitals) vznikly kvůli tomu, že dobrovolné obecné nemocnice byly koncentrovány v městských oblastech, kam bylo nutné podstoupit delší cestu. Pacienty zde navštěvoval praktický lékař, jemuž to vylepšovalo prestiž a kariéru místního lékaře. Tyto nemocnice měly obvykle mezi 6 až 25 lůžky a účtovaly skromnou týdenní sumu.

Dobrovolné nemocnice, lékařská péče a stát ve viktoriánské Velké Británii (2/6)

Doporučení do dobrovolné nemocnice

Pro to, aby se člověk do nemocnice dostal, potřeboval doporučení od člověka, který na nemocnici přispíval – tj. mecenáše. To se netýkalo případů nehod, které vyžadovaly okamžité ošetření. Jak bylo již výše uvedeno, tak u mnoha nemocnic byli za přispěvatele přihlášeni zaměstnavatelé: „Pro příklad, mnoho městských nemocnic jako Birminghamská obecná nemocnice mělo velké množství zaměstnavatelů na svých ročních příspěvkových seznamech.“ Někteří zaměstnavatelé mohli poskytovat lékařské zaopatření i pro rodinné příslušníky zaměstnance [1].

Dobrovolné nemocnice, lékařská péče a stát ve viktoriánské Velké Británii (1/6)

Dnes se to zdá téměř neuvěřitelné, ale v minulosti byla Velká Británie zemí, která měla systém soukromých převážně charitativních nemocnic a jiné lékařské péče. Tento systém byl docela rozsáhlý a nevedl si na tehdejší dobu nijak špatně. V tomto příspěvku si tuto historii přiblížíme. Okrajově se zde budeme zabývat i lékárnami a léky.

Dobrovolné nemocnice, lékařská péče a stát ve viktoriánské Velké Británii (úvod)

Čas od času, jak zajisté někteří čtenáři vědí, přebírám články o kterých jsem přesvědčen, že stojí za zveřejnění a další šíření.

V době, kdy jsme, chtěl jsem napsat zleva i zprava, ale ono je to spíše zleva, strašeni divokým kapitalismem a nutností sociálního státu, je dobré se na onen divoký kapitalismus podívat i z jiného úhlu pohledu.

Proto si dovolím předložit sérii šesti zajímavých článků pana Hynka Řiháka, která čerpají ze zcela jiných pramenů než Oliver Twist Charlese Dickense.

V zájmu případné ucelenější diskuze nebude u uvedených šesti dílů tato přístupná; v tomto cyklu jí zpřístupním jen u tohoto úvodního příspěvku. Za pochopení tohoto opatření děkuji.

Takže příštích šest dní, vždy po půlnoci… (přibližně, ne přesně)