O rozhlednách

Dosti často mi někdo říká – Tak ty jsi ten libertarián? A dokonce se ti zamlouvá anarchokapitalismus? Tak zrovna takovým bych ho přál. To byste se divili, jak byste ještě po státu prstíčkem hrabali. Vždyť kdo by stavěl silnice, kdo nemocnice, školy a kdo by se staral o nemohoucí?

Možná mezi lidi s těmito názory patříte také.

Nebudu vám vysvětlovat, že bez vrchnosti to nejen že jde, ale logicky by to mělo jít i lépe. Ostatně co nám vrchnost přinesla dobrého, že?

Poskytnu vám místo toho jeden příklad za vše.

O hajzlíkovi

Kamarád má synovce. Podle jeho vlastních slov je to „pěknej hajzlík.“ Je mu šest let a už na hřišti podvádí děti.

Třeba u některého vidí hezké autíčko a povídá mu, ať mu to autíčko dá.

„A co za to?“ ptá se klučina na hřišti. „Přinesu ti masku ’Ajronmena.’ Svítej mu oči.“

Druhý den se klučina ptá synovce po tom „Ajronmenovi.“ „Já na něj zapomněl.“ dí kamarádův synovec. „Zítra ti ho přinesu.“ A klučina se těší dál.

Inženýři dobra

Jedním čtenářem bylo řečeno, že mě asi hodně bolí (rozuměj vadí) koblihy, respektive politická divize Agrofertu, hnutí Ano.

Ano vadí. A nejen to Babisconiho Ano, ale jakýkoliv inženýr lidských osudů u mě nebude mít nikdy oblibu. Řídit se totiž něčím o čem rozhodl nějaký úředník, navíc z místa, které je placeno z nám uloupených peněz, pro mě akceptovatelné nikdy nebylo, není a nebude.

Kdyby to mělo zachránit byť jen jedno dítě

Slova, která jsem použil v názvu článku nemají s dětmi nic společného. Je to jen mantra omezovačů lidských práv, která se dá velice dobře zneužít.

„Ty bys chtěl, aby se dětem…?“ (doplnit můžete sami, například „trhala křidélka“ „dávalo tučné maso“ a nebo třeba „vypichovala očička“).

Vždycky zalapají po dechu, když jim povím, že mě cizí děti nezajímají a je mi srdečně putna co s nimi bude. A ruku na srdce – kdo z vás má vlastní děti tak asi uvažuje podobně. Jen to neříká nahlas.

Podnikatelé jsou egoisté. Díky bohu za to.

Když se řekne egoismus spousta z nás se otřese. Je to přece tak nehezká vlastnost. Sobectví. Myšlení jen na sebe. A pokud je egoistou podnikatel, pak je to ještě horší. Dře chudáky dělníky do úmoru, určitě jim se skřípěním zubů vyplácí jen minimální mzdu a jak jen může, vyhodí je na dlažbu aby jejich děti umíraly na podvýživu a různé nemoci, jež dítko podnikatelovo nepozná.

Ale je tomu skutečně tak a nebo to patří jen do smyšlenek levicových poblouzněných mozků?

Nenápadný půvab peněz

Pro tento článek jsem si vypůjčil a poupravil, jak jistě poznáte, název Buñuelova filmu. A skutečně mi šlo jen o název, víc v tom nehledejte.

Pokud se řekne peníze, vybaví si každý hrst bankovek, výplatu, svoje úspory a podobné věci. Ne, že by nebyly důležité, ale není to u peněz to nejdůležitější.

Jsou mezi námi i tací, kteří mi nyní řeknou, že si nevybaví vůbec nic, protože se bez peněz obejdou, či tací, kteří s revolučním nadšením ve tváři budou tvrdit, že budoucnost patří společnosti bez peněz, pracující v jakési harmonii. Ti z toho snad vyrostou a nebo jinak zmoudří.

Milostivá, s tím parchantem vypadněte!

Ne, že bych byl každodenním návštěvníkem restaurací, barů a podobných zařízení. Copak o to, chuť by byla, ale času není nazbyt. Omezuji se tedy spíše na kávu či svačinu spojenou s nějakou pracovní schůzkou, večeři s přáteli či rodinou a občas i to pivečko s kamarády. I když to spíš při dovolenkovém toulání a i tehdy se většinou vymluvím. Jsa téměř abstinentem mě již pivní přebory nelákají.

Oproti školním létům se prostě věci nějak změnily a člověk má asi jiné priority.

Lhář, vyděrač a nebo jen obyčejný lump?

V včerejším článku o Ministerstvu pro místní rozvoj nadnáším otázku, jakou má cenu hlas voliče hnutí ANO. Víme to, je to cena jedné uválené koblihy. A upřímně – tuto cenu pro mě mají i ti, kteří svůj hlas za ten kus olezlého pečiva vyměnili. A to se ještě obávám, zda jejich podřadnou cenu nepřeceňuji.

Jejich favorit, výstižně v USA pojmenovaný jako Babisconi se nyní opět předvedl. Jako docela dobrý lhář. To když tvrdil, že by k přijetí eura ČR mělo proběhnout nějaké referendum.

Zbytečné ministerstvo i ministryně

Ministryně pro místní rozvoj Šlechtová potvrzuje mojí domněnku, že v Plzni se asi nerozdávaly jen diplomy jen tak či za hubičku pouze na Právnické fakultě.

Vzhledem k tomu, že v oficiálním životopisu Šlechtové figuruje v části vzdělání titul Ing. v oboru Podnikový management a finance, získaný na Ekonomické fakultě Západočeské univerzity v Plzni, lze se, pokud přihlédneme k tomu co dělá a říká, poměrně úspěšně domnívat, že pod hlavičkou ZU se nejspíš ukrývá nějaké sanatorium pro duševně choré či nějaký zaopatřovací ústav podobného charakteru.

A můj zájem podpoříte taky?

Tak si tak říkám, že by bylo docela zajímavé udělat nějaké mistrovství. V nějaké disciplíně, která by zaujala mě a některé mé přátele.