Pojedeme autem

Jak často řeknete a nebo slyšíte tu větu a nebo její nejrůznější varianty. Pojedeme autem. Vem si na to auto. Přivezu to autem. Autem se k nám dostanete tak a tak.

Je to takové konstatování samozřejmého.

Nevím jak vy, ale já za samozřejmé považuji i to, že jsou věci, za které se platí. Třeba když použiji něco, co není moje. Třeba když při té cestě autem jedu po silnici.

Průser

Sladkovský s Nerudou seděli u okna stavební kanceláře, pokuřovali a čekali.

„Nejdřív nás sem buntuje a pak na něj čekáme,“ řekl podrážděně Neruda.

„Užijte si doutník. Až sem Tyrš dorazí, bude zase remcat že mu to smrdí,“ prohlásil Sladkovský rozšafně a labužnicky si potáhl z doutníku, „Víte, že by furt cvičil.“

„Jestli bude pořád prudit, napíšu povídku o fajfce. Třeba o nějaké pěnovce.“ děl Neruda.
„Ale počkejte až dostavíme to divadlo. To je důležitější.“

Stát jsme my. A zní to hrdě.

Občas někdo řekne to, co jsem napsal do názvu článku. A někdy to dokonce myslí vážně a věří tomu. Upřímně mi je takových jedinců líto. Jejich naivita je skutečně politováníhodná.

Jenže ono je to složité. Od malička jste vychováni státním školstvím, které do vás tluče přesvědčení, že bez státu se pomalu ani není možné vykakat a že stát se bude chovat vždy v tom nejlepší zájmu jeho občanů. A jste-li tvárný jedinec, který podlehne, musíte si prostě nabít hubu, abyste pochopili, že stát je jen nejvyšší level organizovaného násilí. Zlatá mafie.

Podnikatelé jsou egoisté. Díky bohu za to.

Když se řekne egoismus spousta z nás se otřese. Je to přece tak nehezká vlastnost. Sobectví. Myšlení jen na sebe. A pokud je egoistou podnikatel, pak je to ještě horší. Dře chudáky dělníky do úmoru, určitě jim se skřípěním zubů vyplácí jen minimální mzdu a jak jen může, vyhodí je na dlažbu aby jejich děti umíraly na podvýživu a různé nemoci, jež dítko podnikatelovo nepozná.

Ale je tomu skutečně tak a nebo to patří jen do smyšlenek levicových poblouzněných mozků?

Nenápadný půvab peněz

Pro tento článek jsem si vypůjčil a poupravil, jak jistě poznáte, název Buñuelova filmu. A skutečně mi šlo jen o název, víc v tom nehledejte.

Pokud se řekne peníze, vybaví si každý hrst bankovek, výplatu, svoje úspory a podobné věci. Ne, že by nebyly důležité, ale není to u peněz to nejdůležitější.

Jsou mezi námi i tací, kteří mi nyní řeknou, že si nevybaví vůbec nic, protože se bez peněz obejdou, či tací, kteří s revolučním nadšením ve tváři budou tvrdit, že budoucnost patří společnosti bez peněz, pracující v jakési harmonii. Ti z toho snad vyrostou a nebo jinak zmoudří.

Jak jsem psal pro Abecedu

Možná jste si u minulého příspěvku, který vyšel v poslední minutě prvního květnového dne všimli, úvodního textu v závorce. Bývá používán, když autor první zveřejnění provedl někde jinde. Častěji ovšem bývá pod čarou

Tento článek je vlastně napsán z donucení. Přislíbil jsem totiž v jedné diskuzi, že se toho tématu dotknu.

Ukradený první máj

(Původně psáno pro magazín Abeceda.)

Dnešek je zpravidla věnován oslavám. Oslavám toho, čemu se říká Svátek práce. Je to ale to pravé pro první květnový den?

Dnes totiž můžeme oslavovat celou řadu výročí.

Můžeme oslavit nedožité jednadevadesáté narozeniny režiséra Karla Kachyni a nebo připomenout si výročí úmrtí významného malíře Antonína Chittussiho.

Občané Ostravy pak dnes slaví minimálně dvakrát. V roce 1901 se Ostravou projela první elektrická tramvaj a v roce 1952 první trolejbus. (Trolejbusy sice oficiálně až 9. května, ale proč to nevzít jedním vrzem?)

Liberland

Když Vít Jedlička oznámil, že 13. 4. 2015 založil nový stát, myslel jsem si, že je to nějaký dobře propagovaný žert a nebo marketingová akce.

Jenže pak jsem si uvědomil, že Vít Jedlička není nějaký pouťový šarlatán.

Venezuela, kam se podíváš

Představte si zem s krásným a dlouhým pobřežím. V Karibiku. Sto čtyřicet čtverečných kilometrů národních parků (u nás máme pro srovnání zhruba tisíc km²). Pláže, hory, stepi, deštný prales, ideální podmínky pro zemědělství a spousty, spousty ropy. Tak strašně moc ropy. Peníze tam prakticky tečou ze země. A přece není místním co závidět.

Nebohá bohatá země. Ekonomika se tu s klesající cenou ropy rozpadá socialistickému vedení pod rukama. „Země je tak zničená, že musíme čekat ve frontě i na to, abychom mohli mít sex,“ komentuje náhodný nakupující před prázdnými regály v supermarketu.

Málo je doma řezali…

Není to tak dlouho, co jsem si přečetl článek (viz níže ve zdroji citace)  o tom, jak jsou někteří rodiče ve Velké Británii zoufalí. Jak musí, chudáčci, volat policii na své děti, se kterými si nevědí rady.

Pokud si myslíte, že jde o nějaké násilníky o jakých se občas zmiňuje televizní zpravodajství, kdy nějaký třicetiletý synáček umlátil rodiče, protože potřeboval peníze na pivo nebo drogy, tak jste kardinálně mimo.