Archive

Archive for the ‘Různé’ Category

Chtěl bych jít do průvodu

29. dubna 2017 Napsat komentář

V pondělí bude první květen a já bych chtěl jít do průvodu. Oslavit Svátek práce. Ano, kritizoval jsem ho vždy a všude, ale letos je tomu jinak. Chce se mi slavit. Na protest hlupákům.

Abych vám to vysvětlil. Značka pro pokračování textu

Rubriky:Různé Tagy:, ,

Oplatit stejnou mincí

03. března 2017 Napsat komentář

Říká se, že kdo chce víc, nemá nakonec nic. Tohle přísloví je často platné a je zároveň velmi inspirující.

Úvodem bych rád poznamenal, že nejsem příznivcem konspiračních teorií. Rád si je přečtu, pobavím se nad nimi či naivitou jejich autorů a příznivců, ale tím moje četba končí. Značka pro pokračování textu

Svatba přímo ďábelská

21. ledna 2017 Napsat komentář

Někdy život píše zábavné příběhy. A nemusí to být jen život. Stává se, že to píší jiní a nejspíš o tom ani při psaní neví.

Už to tak je, že se lidé vdávají a žení. Na uzavření sňatku ostatně nic divného není. Jenže to někdy může být svatba doslova pekelná. Řadě snoubenců totiž nestačí běžný sňatek, ale chtějí mít i sňatek církevní. Není se čemu divit, někde je to tradice, jinde doslova rodinná povinnost.

Problém může nastat, když je některý ze snoubenců znalý práva a věřící zároveň. Věřící nejsem, ale vážně bych přemýšlel, zda vstoupit do církevního sňatku, tak jak je definován Novým občanským zákoníkem.

To víte, když o něm pojednává § 666.


Článek vyšel původně v magazínu Abeceda kde ho naleznete na tomto odkazu.

Přáníčko

31. prosince 2016 Napsat komentář

Je to taková slušnost. Popřát na konci starého roku něco k tomu nadcházejícímu. To moje bude pro někoho asi trošku kacířské a pro někoho možná dokonce amorální. Ale co naděláte, že? Značka pro pokračování textu

Ta lenost je děsná

14. října 2016 Napsat komentář

Ano přiznávám. Jsem líný. Zrovna nedávno mi to bylo svým způsobem vytknuto. Emailem. Že snad už nepíšu.

Někteří víte že píšu (Ginuško).

Někteří se právě naštvali, že ten pravičáckej hajzl pořád píše. Alespoň doufám, že se naštvali, protože to je dobře.

Takže píšu, ale od té doby co jsem začal své články zveřejňovat na stránkách magazínu Abeceda jsem se na to tady kapičku vykašlal. Víte, ono přepsat článek dvakrát je děs. Víte vy co je to za práci? Označit text, stisknout klávesy Ctrl a C, přejít kurzorem myši na nové místo a pro změnu stisknout Ctrl a V. No hrůza.

Ale urval jsem se a řekl si, že to přemůžu, tu lenost, a hodím ty články i sem. Takže tu o půlnoci z pátku na sobotu vždy najdete to co vyšlo uplynulý týden. No a poud byste hledali ty starší věci, tak je najdete na tomto odkazu.

A omlouvám se, už bez titulních obrázků. Prozatím.

Rubriky:Různé Tagy:

Pojedeme autem

29. srpna 2015 Napsat komentář

self-815795_1280Jak často řeknete a nebo slyšíte tu větu a nebo její nejrůznější varianty. Pojedeme autem. Vem si na to auto. Přivezu to autem. Autem se k nám dostanete tak a tak.

Je to takové konstatování samozřejmého.

Nevím jak vy, ale já za samozřejmé považuji i to, že jsou věci, za které se platí. Třeba když použiji něco, co není moje. Třeba když při té cestě autem jedu po silnici. Značka pro pokračování textu

Uber alles

28. srpna 2015 Napsat komentář

rear-mirror-491417_1280Jestli si myslíte, že je v nadpisu chyba, pak se mýlíte. Jen se mi zachtělo slovní hříčky. Uber. Pokud někteří nevíte, co je Uber, kromě německé předložky, pak pomůže Wikipedie.

Uber je společnost zabývající se poskytováním taxislužeb se sídlem v San Franciscu v USA, která působí globálně v mnoha městech. Využívá inovativní způsob kontaktu se zákazníky – mobilní aplikaci, pomocí které zákazník odešle požadavek a má možnost najít nejbližšího řidiče této taxislužby a sledovat jeho jízdu. Firma nevyužívá klasická taxi, kontrakt s Uberem mají možnost uzavřít řidiči obyčejných automobilů. V prosinci 2014 byl Uber dostupný v 53 zemích a více než 200 městech.

zdroj

Podrobnosti určitě naleznete přímo na stránkách Uberu, které jsou i v české mutaci.

Zjednodušeně řečeno – stáhnete si bezplatnou aplikaci do svého chytrého telefonu a pokud budete potřebovat taxi, nemusíte nikam volat.
Spustíte aplikaci, potvrdíte místo kde se právě nacházíte a určíte místo, kam chcete odvézt. Systém sám vyhledá nejbližšího volného řidiče a pošle vám ho.

A zde přichází první výhoda. Jistě se vám stalo, že jste volali taxi dispečink a nebyl volný řidič. Inu, možná byl, ale vy jste chtěli krátkou a pro něj nezajímavou jízdu. Zde se řidič dozví kam chcete jet až poté, co započne jízda s pasažérem.

Cenu vám systém ukáže orientačně ještě před objednávkou a trasu můžete na mobilu celou dobu sledovat, víte tedy, že vás řidič „nevozí sem tam.“
Na konci jízdy zaplatíte také pomocí aplikace. To je také výhoda. Nemusíte mít hotovost a řidič s ní též nepracuje a eliminuje tak riziko přepadení kvůli tržbě. Navíc řidič ví, že aplikace překontroluje že na jízdu máte a nehrozí potenciální neplatič.
Aplikace toho umí víc, ale to základní, myslím, pro ilustraci postačuje.

Uber a podobné služby jsou, podle mého názoru, velice praktické. Sdružují jistotu solventního zákazníka na jedné straně a jistotu eliminace nepoctivých taxikářů na straně druhé. Navíc to celé je kombinováno s transparentností nejen toho, jak probíhá jízda, ale také je potlačena anonymita řidiče, kdy můžete tohoto pochválit i si na jeho jednání stěžovat a sami také nejste nějaký anonymní zákazník.

Tento můj názor sdílí dlouhá řada zákazníků, kteří jsou zřejmě spokojeni a vrací se. Jinak by hodnota Uberu těžko činila, dle Wikipedie, asi 40 miliard dolarů.

Komu by se nelíbilo jezdit po Praze za desetikorunu za kilometr? No někdo se najde. Taxíkáři a stát.

A nejen u nás, kde se ještě drží zkrátka.
To například ve Francii taxikáři demonstrují a považují službu Uber za nelegální, ministr vnitra také a president Hollande se vyjadřuje v tom smyslu, že by se ve Francii měl Uber zakázat.

Stát vytváří monopol svým udělováním licenci, zkoušením taxametrů a podobnými nesmysly a taxikáři ho v tom nejen utvrzují, oni to ještě vyžadují.

Jaký je ale výsledek? Drahá služba.

To, že je její drahota způsobena právě třeba platbami za zmíněné licence a podobně mě jako zákazníka vůbec nezajímá. Zajímá mě cena a jak je ke mně jako zákazníkovi přistupováno.

Pokud si mám vybrat, zda pojedu s licencovaným taxíkářem jen proto, abych mu přispěl na taxametr a licenci a dostal předraženou službu, kde, když si budu chtít stěžovat, budu riskovat pár facek od nějakého podivného individua za volantem a nebo zda pojedu autem, kde budu dopředu vědět cenu, uvidím kdo pro mě přijede a jaké má hodnocení od předešlých zákazníků a budu mít jistotu, že mě sveze levně a nejkratší cestou, tak pak je moje volba zcela jasná.

Tou volbou je svobodně tržní řešení. Žádný monopol podporovaný státem.

A co vy? Jakou dopravu byste zvolili?


Článek původně vyšel v magazínu Abeceda.