Ondráček rezignoval. No a co?

Komunistická mlátička Ondráček rezignoval z funkce předsedy sněmovního výboru pro kontrolu GIBS.

Mohlo by se slavit, zdá se, ale pravda je taková, že je to vlastně docela jedno. To, že se totiž stal Ondráček předsedou komise není to důležité. Důležitý je ten fakt, že se vůbec mohl dostat do pozice ze které mohl na tuto funkci kandidovat.

Socialistická nenažranost a zabedněnost

Občas zabrousím na nějaký ten levicový web. Je to asi poněkud zvrácený způsob zábavy, ale tamní autoři a a jejich diskutující fankluby mě nepřestávají udivovat. Svojí neskutečnou hloupostí a omezeností. A co je velice zajímavé, jakousi nulovou empatií, byť povětšinou hlásají, zajíkajíce se morálkou, pravý opak.

Čím větší levičák, tím menší rozum

V tomto roce jsem několikrát poukázal na to, že současná politická reprezentace Řecka je tou nejlepší, jakou si může volič přát, pokud chce v co nejkratší době přivést stát na buben. A jak je vidět, skutečně se daří.

To, že na tom Řecko nebylo vůbec ekonomicky dobře, je všeobecně známé. Bohužel voliči se skutečně nechali nalákat hezkými sliby marxistů a trochu zapomněli na to, položit jim takovou jednoduchou otázku – Kde na to vezmete peníze?

Řecko si zvolilo marxismus a s ním i vlastní konec

Socialistický ráj. Řecko. Před pár lety to bylo jen takové obyčejné levičácké pobřeží. Dnes? Hotový socialistický ráj na Zemi. Marxistická Syriza získala 149 z 300 křesel. Dvě křesla ji dělily od vlády jedné strany. Dvě křesla!

1) Řecko bylo vždycky levicové

Syriza údajně vznikla jako reakce na asociální pravicové neoliberální reformy. Fakta:

Řecká volba nezodpovědnosti

V Řecku, jak všichni víme, proběhly parlamentní volby. A vyhrála, byť dle všeho těsně nezískala většinu v parlamentu, levicová Syriza.

O tom, že volit něco takového není právě rozumné jsem již psal ve svém článku z jedenáctého ledna s názvem „Jak chudák do ještě větší nouze přišel.“

Bohužel řečtí voliči projevili svou nezodpovědnost. Nejde ovšem jen o nezodpovědnost. Podle mého názoru jde i o to, že řecký volič si z minula zvykl na to, že je korumpován státem. Všichni jsme na začátku řecké krize četli o třináctých či dokonce čtrnáctých platech, odměnách za to, že přijdete do zaměstnání včas a podobných excesech.

Jak chudák do ještě větší nouze přišel

Cimrmanova pohádka stejného názvu jako dnešní příspěvek je zábavný počin. Ne tak zábavné ale bude to o čem chci psát dnes.

Na první pohled se nás sice téma netýká, ale na druhý…

Představte si, že budete totálně, ale opravdu totálně ve sračkách. Nebudete mít prachy a budete dlužit kam se podíváte, navíc budete zvyklí nedělat nic moc a ještě za to brát nějaké peníze a k tomu všemu budete tiše (někdo možná i hlasitě) závidět těm, co se snažili a mají víc než vy.