Liberland

Když Vít Jedlička oznámil, že 13. 4. 2015 založil nový stát, myslel jsem si, že je to nějaký dobře propagovaný žert a nebo marketingová akce.

Jenže pak jsem si uvědomil, že Vít Jedlička není nějaký pouťový šarlatán.

Minority report

Přestože k tomu název dnešního článku může navádět, nebudu dnes recenzovat žádný starší film. A dokonce ani nebudu připomínat jeden článek s podobným názvem z původního blogu Od věci.
Někdy si uvědomím, jak se blogeři, nejen ti ostatní, ale i já, věnují samým důležitým záležitostem. Probíráme globálně politické problémy, nacházíme řešení Ukrajinské krize, řešení globální bezpečnosti a někdy vypadáme jak ti největší kandidáti na Nobelovu cenu míru.

Zapomínáme ale na to, co je skutečně podstatné a co se nás a našeho okolí dotýká opravdu bezprostředně.

Venezuela, kam se podíváš

Představte si zem s krásným a dlouhým pobřežím. V Karibiku. Sto čtyřicet čtverečných kilometrů národních parků (u nás máme pro srovnání zhruba tisíc km²). Pláže, hory, stepi, deštný prales, ideální podmínky pro zemědělství a spousty, spousty ropy. Tak strašně moc ropy. Peníze tam prakticky tečou ze země. A přece není místním co závidět.

Nebohá bohatá země. Ekonomika se tu s klesající cenou ropy rozpadá socialistickému vedení pod rukama. „Země je tak zničená, že musíme čekat ve frontě i na to, abychom mohli mít sex,“ komentuje náhodný nakupující před prázdnými regály v supermarketu.

Král Jelimán

Pokud nevíte, kdo je to ten král Jelimán, zeptejte se dětí. A nebo těch, kteří viděli film Madagaskar a nebo televizní seriál Tučňáci z Madagaskaru.

A pro ty co tuto možnost nemají jen ve zkratce. Král Jelimán je král lemurů. Líný, namyšlený, vztahovačný, ješitný a přitom hloupý a zbabělý tvor.

Tolik na úvod a teď k věci.

Lhostejnost hnusných kapitalistů

Někdy je zvláštní, jak se nějakému tématu věnujete na blogu a najednou zjistíte, že nejste se svým názorem sami.

A ještě víc potěší, když zjistíte, že tento podobný postoj navíc podporuje to o čemž si myslíte, že je správné a rozumné.

Dnes jsem si jednoho takového případu všiml a prostě místo článku se o něj podělím a upozorním na něj.

Před několika dny jsem v článku „Diskriminuji, diskriminuješ, diskriminujeme“ upozornil na absurditu kdy se ombudsmanka zastává cikánské provokatérky a tvrdí, že není možné svobodně nakládat se svým majetkem.

Málo je doma řezali…

Není to tak dlouho, co jsem si přečetl článek (viz níže ve zdroji citace)  o tom, jak jsou někteří rodiče ve Velké Británii zoufalí. Jak musí, chudáčci, volat policii na své děti, se kterými si nevědí rady.

Pokud si myslíte, že jde o nějaké násilníky o jakých se občas zmiňuje televizní zpravodajství, kdy nějaký třicetiletý synáček umlátil rodiče, protože potřeboval peníze na pivo nebo drogy, tak jste kardinálně mimo.