Anarchokapitalismus, díl druhý a 1/2: Nemožnost ekonomické kalkulace v centrálním plánování

Jev, kterým se zabývá druhý díl, se nazývá „nemožnost ekonomické kalkulace v centrálním plánování“. Protože jde o jednu z naprosto nejzásadnějších věcí, na které je založeno mnoho tezí napříč celým seriálem, rozhodl jsem se jí věnovat více než jeden článek. Hluboké porozumění tomuto tématu je pravděpodobně nezbytné pro úplné pochopení dalších textů.

Informace k seriálu

Na soboty jsem ohlásil seriál věnovaný anarchokapitalismu. Na tomto rozvrhu se nic nemění, ostatně již od půlnoci můžete číst druhý díl seriálu.

Tento díl je nutno zdůraznit, protože již v jeho názvu je obsažena jedna ze zásadních myšlenek na kterou bude v seriálu na více místech odkazováno. Z toho důvodu autor považoval za nutné problematiku, které je druhý díl věnován, rozvést poněkud více. Proto vznikly dva doplňkové díly, které se tématu také věnují. Budu zde zveřejněny v následujících dvou dnech.

Anarchokapitalismus, díl druhý: Proč selhává centrální plánování

Snad každé malé dítě dnes ví, že socialistické centrální plánování selhává; příklady z historie netřeba hledat dlouho. Nyní se, prosím, vážení čtenáři, na okamžik zastavte, zamyslete a odpovězte si v duchu na otázku, proč tomu tak je. Jak byste to popsali jednou větou? Spočívá-li vaše odpověď v tom, že všechno vlastnil stát, takže nikdo neměl motivaci se o to starat jako o své, navíc všichni vše rozkrádali, tento článek vám pravděpodobně přinese nový pohled na věc.

Levicové páchání dobra

Současná situace plní stránky zpravodajství takovou mírou, že se některé zásadní zprávy dostanou jen na okraj. Jednou z nich je informace o tom, že Senát je pro omezení prodejní doby obchodů.

Absurdní návrh senátora Bublana ze sociální demokracie, přirozeně podporovaný odboráři, kteří zastupují jen zlomek občanů ČR, spočívá v tom, že by v obchodech s prodejní plochou větší než 200 m² mělo být zavřeno na Nový rok, o Velikonočním pondělí, dále 8. května, 28. září, 28. října a o vánočních svátcích 25. a 26. prosince. O Štědrém dnu by obchody mohly mít otevřeno nejdéle do 12:00.

Utkvělá představa levice, že páchají jakési dobro by možná byla směšná, kdyby to ti lidé nemysleli vážně.

Miloušova viróza a skvělý Vlkův postřeh

Milouš Zeman, dnes potvrdil, že zřejmě trpí permanentní „virózou“ a nebo je jen obyčejný populistický lhář. Nejspíš oboje.

Jeho tvrzení, že se bude snažit býti jakýmsi moderátorem při diskuzi mezi stranami vzalo kompletně za své. Včerejším jmenováním svého kamaráda Rusnoka premiérem to potvrdil docela zdatně. Proč být oním moderátorem? To byl jen inaugurační projev. Proč nenazývat úřednickou vládu tak, aby to hlupáci považovali za super postoj pana presidenta, tedy vládou „odborníků?“

Trafiky

Určitě dnes nebudu psát o prodejnách tabákových výrobků. A dokonce nehodlám ani tvrdit, co ještě není a co již je, to co se nazývá politickou trafikou. Rád bych jen na něco upozornil.

Levicoví fanatici, kteří nyní většinou zažívají, jak je možné vidět například v různých internetových diskuzích, doslova orgie, při kterých se tetelí blahem, že ti zlí pravičáci, co určitě kradou dětem přesnídávky, jsou stíháni a půjdou od válu.

Anarchokapitalismus, díl první: Vzácné zdroje a systém cen

Každý už jistě někdy slyšel něco o neviditelné ruce trhu; jedni se na ni odvolávají, druzí ji zas zesměšňují. Ne úplně každý však ví, že se jedná o sousloví relativně staré; a ještě méně lidí tuší, že toto označení poprvé použil v osmnáctém století britský myslitel Adam Smith ve svém díle „Bohatství národů“. Až zarážející však někdy je, jak málo si mnozí –a někdy i lidé s diplomem stvrzujícím jejich ekonomické vzdělání– pod tímto pojmem představí; velmi často jejich povědomí končí u toho, že tím chtěl autor asi metaforicky naznačit, že trh nějak všechno zařídí.

Anarchokapitalismus: Úvod

V uplynulých měsících a letech jsem sepsal mnoho článků, úvah, komentářů a argumentů, ve kterých většinou velebím a obhajuji svobodu a kritizuji její opak – tedy stát. Reakce vás, čtenářů, jsou různé. Zejména poslední dobou se častěji a častěji setkávám jak s oprávněnou kritikou, že píši moc negativisticky a více kritizuji, než navrhuji řešení, tak i s pozitivními ohlasy na téma, že bych měl o bezstátní společnosti psát více. Na základě obou typů připomínek jsem se rozhodl napsat seriál článků, ve kterém bych rád čtenářům přiblížil možnou podobu bezstátní společnosti a hlavně ukázal, že idea společnosti svobodných lidí, jimž nikdo nevládne, zdaleka není tak absurdní, jak by se mohlo na první pohled zdát (i já ji zprvu tak vnímal).

Nový seriál

Zajisté jste si všimli, že pokud mě nějaký článek zaujme natolik, že považuji za účelné se o něj podělit s ostatními, a je-li možné ho v rámci platné licence převzít, učiním tak. Stalo se tak v minulosti již vícekrát, z toho jednou jsem publikoval i celý seriál, který byl věnován lékařské péči v době tzv. „divokého kapitalismu.“

Myslím, že je na čase spustit nový. Tentokrát ho považuji za dost důležitý. Libertariáni, mezi které se svými názory asi mohu nejspíše zařadit, často nebývají zcela pochopeni. Podle mého názoru je to dáno nejen určitou nízkou mírou vzdělanosti české společnosti, ale i zažitými stereotypy, ve kterých je tato zabředlá.

Pozor na pachatele „dobra“

Dříve či později nás čekají volby. Spolu s nimi se vyrojí celá řada pachatelů dobra. Je jedno, zda přijdou z levé strany a přiznají to a nebo budou tvrdit, že jsou zprava. Ve chvíli, kdy se zaštítí nějakým obecným zájmem – bacha na ně!

Díky současné policejní taškařici se vytrácí zprávy, které jsou neméně důležité. Například ta ze 13. června, která informuje o snaze zákazu staveb v povodňových oblastech.