EU na nás myslí…

Byla to taková malá zpráva, která zapadla. 6. února se v ní psalo, že „Evropský parlament dnes schválil nařízení zakazující takzvané zeměpisné blokování při nákupech přes internet.“

Zpráva je to na první pohled pozitivní. Někdo možná řekne i to, že je dobré, že EU myslí i na obyčejné lidi a ulehčuje jim drobné detaily jejich života. Věřte, není tomu tak.

Pojedeme autem

Jak často řeknete a nebo slyšíte tu větu a nebo její nejrůznější varianty. Pojedeme autem. Vem si na to auto. Přivezu to autem. Autem se k nám dostanete tak a tak.

Je to takové konstatování samozřejmého.

Nevím jak vy, ale já za samozřejmé považuji i to, že jsou věci, za které se platí. Třeba když použiji něco, co není moje. Třeba když při té cestě autem jedu po silnici.

O rozhlednách

Dosti často mi někdo říká – Tak ty jsi ten libertarián? A dokonce se ti zamlouvá anarchokapitalismus? Tak zrovna takovým bych ho přál. To byste se divili, jak byste ještě po státu prstíčkem hrabali. Vždyť kdo by stavěl silnice, kdo nemocnice, školy a kdo by se staral o nemohoucí?

Možná mezi lidi s těmito názory patříte také.

Nebudu vám vysvětlovat, že bez vrchnosti to nejen že jde, ale logicky by to mělo jít i lépe. Ostatně co nám vrchnost přinesla dobrého, že?

Poskytnu vám místo toho jeden příklad za vše.

A můj zájem podpoříte taky?

Tak si tak říkám, že by bylo docela zajímavé udělat nějaké mistrovství. V nějaké disciplíně, která by zaujala mě a některé mé přátele.

Dohnat a nejlépe i předehnat

Pokud by se mzdy zvyšovaly takovým tempem jako v posledních deseti letech, dostali bychom se na úroveň Rakouska v roce 2100, když budu optimista, ale spíše v roce 2115

Josef Středula, předseda ČKMOS (zdroj)

Ano, odbory opět tlačí na zvýšení minimální mzdy. Jejich představa je každoroční zvýšení o 1000 korun až na úroveň 40 procent průměrné mzdy.

Nepřítel cestujícího? Drážní odborář.

Nijak jsem se nikdy netajil názorem, že jedni ze skutečných parazitů na pracujících jsou odboráři. Dokonce před nějakými třemi lety jsem se vyjádřil v tom smyslu, že bych se musel stydět sám před sebou, kdybych byl odborářem.

Venezuela, kam se podíváš

Představte si zem s krásným a dlouhým pobřežím. V Karibiku. Sto čtyřicet čtverečných kilometrů národních parků (u nás máme pro srovnání zhruba tisíc km²). Pláže, hory, stepi, deštný prales, ideální podmínky pro zemědělství a spousty, spousty ropy. Tak strašně moc ropy. Peníze tam prakticky tečou ze země. A přece není místním co závidět.

Nebohá bohatá země. Ekonomika se tu s klesající cenou ropy rozpadá socialistickému vedení pod rukama. „Země je tak zničená, že musíme čekat ve frontě i na to, abychom mohli mít sex,“ komentuje náhodný nakupující před prázdnými regály v supermarketu.

Neviditelný hák: Skrytá ekonomie pirátů

Představujete si piráty jako věčně opilé, sadistické, anarchistické burany? Je vaším předobrazem piráta Jack Sparrow s papouškem na rameni? Pak mi dovolte, abych vám v krátkosti představil průlomovou knihu Petera Leesona, profesora ekonomie na univerzitě George Masona.

Co může ekonom vědět o pirátech? A jak vůbec může napsat průlomovou knihu, když se historikové shodují? Ekonom se na svět dívá přes jiné brýle než historik. A pokud aplikuje teorii racionální volby, nezní tradiční historie pirátů příliš důvěryhodně, říká Peter Leeson.

Kniha, v jejímž názvu vyměnil autor neviditelnou ruku Adama Smithe za pirátský hák, nás tak provede známými i neznámými aspekty pirátského života a na ekonomické teorii vysvětlí, zda po staletí tradovaná „fakta“ o pirátech jsou skutečná fakta, či zda jde o mýty.

Petr Mach v Politickém spektru

Dorazil mi odkaz na zajímavé video. Nebudu ho nějak příliš komentovat, protože po shlédnutí, které zabere kolem sedmi minut, si udělá obrázek zřejmě každý.

Nicméně, i pokud bych již nebyl rozhodnut v nadcházejících volbách volit Svobodné a byl bych na vážkách, tak i toto video by pomohlo, aby se váhy přiklonily na tu stranu o které se domnívám, že je správná. Ke Svobodným.