Republice více práce – to je naše agitace!

03. Prosinec 2016 Napsat komentář

Tohle staré komunistické zaříkadlo zná řada lidí. Pomatený komunistický slib, který vedl jen ke škodám. Dlouho jsem si myslel, že ho použiji jen jako součást nějakého povídání s nádechem historie. Jak jsem se spletl.

Při procházení aktualit jsem si všiml tohoto:

Evropská unie chce skoncovat s nezaměstnaností mladých lidí, a to tím, že jim stát povinně zajistí pracovní místo nebo rekvalifikační kurz. Předpokládá to první návrh Evropského pilíře sociálních práv, který v pondělí na svém zasedání projednala česká tripartita. Návrh vypracovala Evropská komise.

„Všichni lidé do 25 let mají do čtyř měsíců od ukončení formálního vzdělávání nebo od okamžiku, kdy se stali nezaměstnanými, získat kvalitní pracovní nabídku, nabídku dalšího vzdělávání, učňovské místo nebo stáž,“ konstatuje se v navrhovaném dokumentu. Tento postup má platit povinně v zemích eurozóny, ale dá se předpokládat, že ho v případě schválení převezmou i další členské země Evropské unie.

zdroj

Nejprve jsem si myslel, že se Týden spletl, ale pak jsem skutečně výše citované nalezl i jinde. Je tam toho daleko víc a proto na odkaz doporučuji kliknout jen po zralé úvaze a pokud možno raději s prázdným žaludkem. Odkaz na text v českém jazyce. Citované naleznete v příloze, kapitola I, bod 4.

Tak nějak nechápu, jak chtějí soudruzi z neomarxistického doupěte v Bruselu vytvářet ona pracovní místa, která budou kvalitní pracovní nabídkou. V zásadě mají několik možností.

Buď budou místa uměle vytvořena v nějakém státním podniku a nebo budou, opět uměle, vytvořena v něčím soukromém podniku.

To první je špatné, protože takový podnik by byl nejspíš vybudován z ukradených peněz daňových poplatníků a produkoval by stejně na prd produkty či služby, jako produkují některé fakulty, například genderových ři evropských studií, absolventy.

To druhé je ještě horší, protože takový postup by znásilňoval právo majitele podniku nakládat svobodně se svým majetkem. Možná by na to byla nějaká dotace. Ovšem ta je vždy z kradených peněz, takže výsledek je stejný.

Bruselští sociální inženýři prostě vymýšlí co možná největší zrůdnosti, jen aby nějak obhájili svojí existenci. Pravda je ale taková, že nebýt jich a jejich omezování svobody, nebylo by třeba vymýšlet ty jejich fantasmagorie.

Nejvíc ale, myslím, budou vyřvávat právě ti, kterých se umístěnky budou týkat. A svým způsobem se škodolibě těším, až nějaký mladý a nadějný ale jinak docela zbytečný, egyptolg bude nadávat na své nové povinné místo na dopravním odboru magistrátu a nebo absolventka nějaké obskurní sluníčkové fakulty skončí jako pracovnice někde v účtárně.

To už ale bude jejich problém a bylo by to téma na docela jiný článek.


Článek vyšel původně v magazínu Abeceda kde ho naleznete na tomto odkazu.

Sráči

02. Prosinec 2016 Napsat komentář

Tak jsme, ostatně jako každý rok, měli veledůležitou soutěž písničkářek, písňových skupin a písničkářů (všímáte si jak hezky genderově korektně upřednostňuji dámy?) Zlatý slavík.

Překvapivě získal nejvíc hlasů Karel Gott. Upřímně si myslím, že Gott je dobrý zpěvák, ale hlas jsem mu neposlal. Kdyby na mě Zlatý slavík nevykoukl z nějaké reklamy, asi bych ho ani nezaregistroval. Vzpomněl jsem si ale na to, že v loňském roce se umístil na třetím místě zpěvák Tomáš Ortel a bylo z toho haló. Ostatně jsem o tom i psal zde.

Letos zpěvák Ortel získal v Zlatém slavíku ne třetí, ale rovnou druhé místo. Jak jsem to psal v loni?

… Ortela neposlouchám.

Ale jestli jim (tehdejší článek pojednával ještě o panu Konvičkovi, pozn. autora) chcete pomoci, zvednout jim sebevědomí a nahnat fanoušky, tak je zakažte. Suďte a odsuďte. To fungovalo vždy.

Takže se Ortel morálně odsuzoval, byl označován za rasistu a xenofoba tak dlouho, až poskočil v soutěži o místo nahoru.

Dohledal jsem si to co po udělení ceny řekl a bylo to zajímavé.

Mnoho lidí hledá to, co nás rozděluje, než to, co by nás mělo sjednocovat. … Včera jsem hledal recept na žemlovku a budete se divit kolik lidí tam bylo, co tak krásně a skvěle uměli si nadávat kvůli tomu jestli patří do žemlovky rozinky nebo ne. Otázka je, jestli to je v té žemlovce. otázka je, jestli je problém v té žemlovce.

zdroj YouTube.com

Musím znovu připomenout, že rádio má vypínač. Jenže sluníčkoví lidé, kteří „bojují“ proti rasismu patří podle všeho mezi ty, kteří to neví. Zato ale ví, že ta jejich pravda je jediná správná.
Proto například proti Tomáši Ortelovi (ukázku jeho textu naleznete v odkazu výše uvedeného článku) protestoval například autor následujícího textu.

Jeden černej kluk hledal takle šuk
jakou píču vošuká to mu bylo fuk
dal do kapsy love a už si to klove
přímo ven z domu do centra metropole

zdroj
Autorem je cikánský aktivista a zpěvák Radek Banga. Nemyslím, že autor takového textu má nějaké právo kritizovat texty Tomáše Ortela.

Zajímavé je ale něco jiného. Použijte odkaz na zdroj citace. Ta citace je totiž z blogu Lucie Provazníkové, který právě toto kritizuje a který byl smazán. Smazal ho vrchní cenzor blogů na serveru iDnes Patrik Banga. Podobnost jmen není náhodná. Je to bratr Radka Bangy.

V souvislosti se Zlatým Slavíkem na mě vyskočil i jeden tweet. Jakási Anna Vanclová v něm říká následující.

Závěr si může udělat každý sám. Já ale děkuji jak cikánskému zpěvákovi, tak jeho cenzorskému bratrovi a nakonec i Andulce Vanclovic. Vím teď o nich to, že právě oni jsou tím co tak kritizují. A věřím, že by se do krve pohádali i o ty blbý rozinky.


Krátce před tím, než jsem článek odeslal do redakce Abecedy přišla mi reakce na mojí odpověď na výše uvedený tweet. Nedalo mi totiž, abych na něj nezareagoval slovy dětského říkadla „Kdo to říká ten to je, tomu se to rýmuje.

Autorka se mě dotazuje na základě čeho je sráčem bez páteře.

Je těžké pochopit ono nepochopení. Alespoň pro mě. Pana Ortela neposlouchám. Není to prostě moje oblíbená muzika. Nicméně mu dalo hlas jako zpěvákovi 16 432 lidí. A pár desítek či kolik lidí bylo v sále, mu tleskalo a nepatřilo k Bangovic pískající partě.

Nazvat je sráči je stejně dětinské jako moje reakce básničkou.

Jenže já se tímto článkem snažil alespoň naznačit, na rozdíl od výkřiku do digitální tmy „Sráči!“ proč si to o nich myslím. Trochu se ale bojím toho, že právě oni a jim podobní to nikdy nepochopí. Kdyby to totiž pochopili, tak by použili ten vypínač na rádiu a nebo by poslali hlas někomu, kdo by toho co se jim nelíbí poslal o pár míst dolů.

Jejich překvapení, že jiní lidé nesdílí jejich hodnoty pro které vlastně vůbec nic nedělají a jejich prskání z nich tak paradoxně dělá to co si myslí o jiných.


Článek vyšel původně v magazínu Abeceda kde ho naleznete na tomto odkazu.

Vítězství Pyrrhy

26. Listopad 2016 Napsat komentář

Objevila se chyba v „Lex Babiš“ a někdo křičí hrůza. Zejména Babiš, jak se dalo čekat. Ale jde o chybu ohromnou? Myslím, že ani náhodou.

Celou dobu se o tomto zákonu říkalo, že má zamezit členům vlády vlastnit média. Nyní v předloženém zákonu není uvedeno, že členové vlády, ale všichni volení funkcionáři. Značka pro pokračování textu

Císař pán je vůl

19. Listopad 2016 Napsat komentář

Když Antonín Špelec v podání Vlasty Buriana v legendárním filmu prohlásil, že „Císař pán je vůl,“ tak šlo o zábavnou pasáž úsměvné komedie pro pamětník

Pokud nyní prohlásím, že president ČR je lhář, který dělá ostudu, nejde o zábavu, ale o konstatování velmi blízké pravdě.

Jenže s tím by měl být konec. 60 poslanců (viz níže) se domnívá, že by se do našich zákonů měl vrátit paragraf, který by trestal tzv. „hanobení presidenta republiky.“ Nový paragraf by měl znít

Kdo veřejně hanobí prezidenta republiky, ruší výkon jeho pravomoci, a snižuje tak jeho vážnost, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok, peněžitým trestem nebo propadnutím věci.

zdroj

To, že by měl paragraf nejen hájit jakousi státní instituci, ale i působit výchovně ve mně jen utvrzuje to, že ti, kteří s nápadem přišli jsou banda neskutečně nafoukaných elitářských kreténů. Žádná represe nikdy výchovně nepůsobila a tam kde lidé mají svou hrdost působila, díky bohu, někdy i přesně naopak.

Navíc mi připadá absurdní, že by měla být nějak chráněna vážnost někoho, kdo si jí musí sakra zasloužit. Pokud je znevažován, měla by být v prvé řadě hledána chyba u něj. Co udělal, že onu vážnost nemá?

Je pravdou, že po zveřejnění a rozpoutání diskuze na téma totalitních manýrů, které mnozí ještě pamatují, najednou někteří z těch co s oním nápadem přišli začínají dávat zpátečku (viz zde)

Nicméně je velmi dobré připomenout některé drobnosti.
Pokud se podíváte níže na seznam těch géniů, kteří s tímto nápadem přišli, uvidíte zajímavou směs partají, kde ale, jak se tak dívám, převažují milci východu. A tím nemyslím nějaké budhisty.
Pakliže si projdete internet, uvidíte na stránkách, které doslova nenávidí svobodu, jásot nad nápadem oněch šedesáti tupounů.

A pak se vám při rozhodování koho volit může hodit seznam níže. Je tu proto, abych ani já sám nezapomněl, komu hlas nikdy nedat.

A tak končím tento článek, kterým se, zřejmě poprvé, zastávám Miloše Zemana. Při platnosti onoho paragrafu by ho totiž museli vzít jako prvního.


Poslanci, kteří navrhují vrátit trestný čin hanobení prezidenta

Zdeněk Ondráček, Vítězslav Jandák, Zdeněk Soukup, Marek Černoch, Petr Adam, Jaroslav Foldyna, Zdeněk Syblík, Pavlína Nytrová, Miroslava Strnadlová, Richard Dolejš, Marie Benešová,
Markéta Wernerová, Jaroslav Zavadil, Ladislav Velebný, Zuzana Kailová, Jaroslav Krákora, Stanislav Huml, Zuzana Šánová, Vlastimil Vozka, Milan Brázdil, Stanislav Pfléger, Jiří Běhounek,
Marie Pěnčíková, Hana Aulická Jírovcová, Ivo Pojezný, Václav Snopek, Jaroslav Borka, Karel Šidlo, Loe Luzar, Jiří Valenta, Josef Nekl, Miroslav Opálka, Alena Nohavová, Milada Halíková, Stanislav Grospič, Marta Semelová, Stanislav Mackovík, Josef Zahradníček, Josef Šenfeld, Olga Havlová, Jana Hnyková, David Kádner, Martin Lank, Karel Fiedler, Pavel Plzák, Stanislav Berkovec, Jana Lorencová, Bronislav Schwarz, Josef Hájek, Martin Sedlář, Josef Kott, Pavel Čihák, Margit Balaštíková, Dana Váhalová, Alexander Černý, Gabriela Hubáčková, Květa Matušovská, Jan Klán, Pavel Kováčik, Vladimír Koníček, René Číp, Miroslav Grebeníček, Vojtěch Filip, Bohuslav Chalupa

zdroj


Článek vyšel původně v magazínu Abeceda kde ho naleznete na tomto odkazu.

Na nákupu

18. Listopad 2016 Napsat komentář

Vyrazil jsem 17. listopadu na nákup. Chtěl jsem si koupit nějaké nové zimní boty a bohužel mám poněkud větší číslo a proto musím zkoušet, zkoušet a zkoušet. Navíc jsem si vyhlédl jednu americkou značku, která se ne právě nejlépe shání. Ještě štěstí, že amíci jsou kapku sloni a velké velikosti mají i v obuvi. Měli.

A představte si, v nákupním centru bylo docela plno. Oproti 28. říjnu, kdy bylo povinně zavřeno bylo přímo narváno.

Mám takový zvyk. Když jdu na nějaký nákup zeptám se sousedky, jestli něco nepotřebuje. Není v tom žádný vedlejší úmysl. Té paní je přes osmdesát a považuji to za určitou elementární slušnost. Každý den se potkáváme, žvaníme přes plot a ten nákup je jen maličkost. Ruce mi to neurve.

Byla překvapena. Divila se, že je otevřeno, vždyť přeci nákupy ve svátek zakázali. Nejspíš ale není sama. Ostatně nedávno jsem v televizní anketě viděl, že celá řada lidí nemá zcela jasno, kdy je svět normální a kdy řádí zmrdi. Tedy, kdy je otevřeno a kdy je to zakázáno.

Docela nedávno jsem na toto téma psal. Byl to článek s názvem Konec nákupů. Při té nákupní příležitosti jsem si na něj vzpomněl a také na toho mého známého, kterého jsem v něm zmínil.

Napsal jsem tehdy i toto:

Znám ale člověka, který si tohle nařízení pochvaluje. Má asi patnáct menších prodejen a většina z nich je poblíž těch na které se uvedený zákaz vztahuje. Vždy měl o svátcích zavřeno ale nyní se chystá, že bude mít při svátku všechny otevřené.

Asi týden po 28. říjnu jsem s ním mluvil a ptal se na výsledek. Pochvaloval si. Pár dní před povinnou zavíračkou rozházel různě letáčky s informací, že u něj bude otevřeno celý den. Prý mu obchody skoro vyluxovali. Musí koupit příští svátek větší zásoby. Prodavačky si také nestěžovali. Příplatek je příplatek, a jak mi řekl, i kdyby byl jednou tak velký, tak se to prý sakra vyplatilo. A přibylo i pár lidí co se k němu naučilo do některého z obchodů chodit pravidelně.

Obojí, jak plné nákupní centrum při mém nákupu tak i zkušenost toho známého ukazují jedno. Lidi chtějí dělat to co považují za nejlepší pro sebe. I kdyby se jim nějací troubové tisíckrát snažili namluvit a nebo v tomto případě vnutit, že jsou to oni, kdo ví lépe něž ti obyčejní lidé, co je pro ně nejlepší.


Článek vyšel původně v magazínu Abeceda kde ho naleznete na tomto odkazu.

Harry Potter zřejmě nestudoval v Bradavicích

12. Listopad 2016 Napsat komentář

Kdo by neznal Harryho Pottera. Knižní i filmová postava mladého čaroděje je známá dětem a určitě i dospělým. A stejně tak to, že studoval školu kouzel v Bradavicích.

To všechno nám vypráví spisovatelka a nebo filmaři ve filmech točených na motivy knih. Jenže tu je otázka, zda byla škola kouzel skutečně v Bradavicích na hradě.

Pokud se podíváme na současnou situaci, tak škola kouzel zřejmě na hradě nejen byla, ale i je. Jenže ten hrad není v Bradavicích, ale v Praze.

Naposledy tam jakýsi Schapiro předvedl unikátní kousek, který odborné čarodějnické kruhy nazývají selektivní neviditelností. Když se 28. října předávala státní vyznamenání tak ho v Praze na Hradě viděli všichni. Kromě místních obecních obveselovačů. Jakéhosi Zemana a Ovčáčka.

Podle všeho je tedy hrad v Praze tím místem, kde Harry Potter skutečně studoval.

Je na místě se tedy ptát, pokud je tedy Hrad místem pro mladé čaroděje, kam by měli být umístěni Zeman, Ovčáček a jejich parta přicmrndálků. Co tak místo hradu nějaký zámek. Nebo alespoň zámeček.

Jeden není příliš daleko a možná by se mohl hodit. Je to zámeček v Bohnicích a jeho umístění v areálu tamní psychiatrické nemocnice není v této souvislosti příliš na škodu. Spíš naopak.


Článek vyšel původně v magazínu Abeceda kde ho naleznete na tomto odkazu.

Závažná újma podle Nejvyššího soudu.

05. Listopad 2016 Napsat komentář

Když se měla Kancelář presidenta republiky omluvit vnučce Ferdinanda Peroutky za lži a demagogické výplody Milouše Zemana tak se, jak je takovým spolkům vlastní, šprajcla a podala dovolání Nejvyššímu soudu. To se ostatně dalo čekat.

V duchu socdemáckých manýr pak odmítala zveřejnit pravomocným rozsudkem nařízenou omluvu. Protože by jí tím prý vznikla možná újma.

I nastoupil exekutor a nařídil pokutu 100 000 korun. I proti té se Hradní panoptikum ohradilo.

Potud jde o běžný příběh, které se stávají, když narazíte na šmejdy. Jenže se ukázalo, že šmejdi mají zastání. Konkrétně u soudce Nejvyššího soudu Pavla Pavlíka, který má skutečně zajímavý způsob uvažování.

Soudce Pavel Pavlík si při vysvětlení vystačil s jediným odstavcem. „Vzhledem k tomu, že by neprodleným výkonem (exekucí) napadeného rozhodnutí odvolacího soudu hrozila žalované (Kanceláři prezidenta republiky), s ohledem na charakter uložené povinnosti, závažná újma, Nejvyšší soud (aniž by tím předjímal rozhodnutí o dovolání) rozhodl, že se vykonatelnost dotčeného rozhodnutí odkládá až do právní moci rozhodnutí o dovolání podaném v označené věci žalovanou,“ zní klíčová pasáž třístránkového usnesení, které má Zpravodajský web Českého rozhlasu k dispozici.

zdroj

Jinými slovy. Pokud jste demagogický lhář a chováte se jako šmejd a dostanete pokutu, nemusíte jí platit. Pokud je taková pokuta třistaosmdesátina vašeho rozpočtu.

Hradní kancelář má roční rozpočet 460 000 000. Ano. 460 milionů. A pokuta od exekutora byla sto tisíc. To je jedna třistaosmdesátina rozpočtu Hradu.
Pokud tedy máte průměrnou mzdu, která je v současné době 28 tisíc (zdroj) tak by pro vás závažnou újmou mohly být 74 koruny za měsíc. Při minimální mzdě 9 900 korun pak je závažná újma již 26 korun.

Alespoň podle kalkulačky soudce Pavlíka ke které snad není co dodat.


Článek vyšel původně v magazínu Abeceda kde ho naleznete na tomto odkazu.