Vtip týdne

Tohle je beze slov. Kouzlo doby.

Tachometrové plašení

Poznámka úvodem. Článek reaguje na „sdělení“ uvedené na webu na který je odkazováno v zápatí článku, kde byl také původně publikován.

Minulý týden v pátek jsme si mohli přečíst článek autora Bavora V. s názvem Kdo za to může? Takový blábol jsem už dlouho nečetl. (To počítám i onu perlu o mléce ošetřeném UHT, které vydával za pasterizované.) Totálně neprofesionální pohled někoho kdo, jak je pro autora v poslední době obvyklé, čerpá údaje nejspíš z rádia Jerevan a nebo od sousedky od vedle.

Nechci kouřit cigarety. Kapitola 3/3 – Praktická zkušenost

Jak jste se dočetli v předchozích částech, hledal jsem něco čím bych nahradil klasickou cigaretu a přišel jsem na výrobek s názvem IQOS, kde mi jeho uživatelé a příznivci připomínali spíš sektu, ale na druhou stranu šlo o jediný výrobek, který bylo možné bez závazků vyzkoušet. A tak jsem se po schůzce s jejich obchodním zástupcem pustil do testování.

Bezplatná zápůjčka je na pět dní a byl jsem skutečně zvědav, co zjistím.

Nechci kouřit cigarety. Kapitola 2/3 – Sekta?

O systému „nehořících“ cigaret IQOS, který vyvinula společnost Philip Morris jsem do doby, než jsem se setkal s hosteskou zmíněnou včera, neslyšel. Ono spojení slova cigareta a nehořící tak trochu nejde dohromady. Jenže je vidět, že tabákový kolos pracuje na vývoji a prostě nechce o své zisky přijít. Není se ani čemu divit, protože nejen že vyrábí cigarety a jiné tabákové výrobky, ale také sami tabák pěstují a nebo se na jeho produkci podílí jinak. To už za zachování produkce stojí něco udělat. Ale pohádky?

Nechci kouřit cigarety. Kapitola 1/3 – Možnosti

Před pár měsíci jsem si poprvé řekl, že by nebylo špatné skončit s cigaretami. Ale jak na to? Abych upřesnil – kouřím už od gymnázia, chutná mi to, nemám žádné zdravotní problémy, které se někdy s kouřením spojují, řada mých přátel je také kuřáky a nikdy mi kouření nezpůsobovalo žádné výrazné potíže. Pravda, občas musím oželet nějaké posezení v nekuřáckém místě, při prodeji auta někdy někomu vadí zápach cigaret, který do koženého polstrování obzvlášť labužnicky zalézá, ale to je asi tak vše.

Václav Klaus ml., Facebook a schizofrenie. Jak se to rýmuje?

Inu, rýmuje se to docela dobře. Václavu Klausovi ml. byl na 24 hodin udělen ban na sociální síti Facebook. Pokud jste o tom nečetli, tak přidám pár odkazů. Např. zde, zde a nebo zde.

Václav Klaus ml. se poté začal chovat jako pubertální dívka, která nemůže smskovat s kamarádkami o tom kdy půjdou shopovat. Prostě děs a běs, nemůžu na Facebooček, nemůžu komunikovat s příznivci, božínku to je spiknutí.

Ponechme ale stranou Klausovy hysterické výlevy a podívejme se na celou věc z poněkud jiného úhlu pohledu.

Brambory za 4,-

Minulý týden vyšla taková krátká zpráva ČTK. Nenápadná až tak, že zapadla v celé řadě dalších aktualit. Najdete jí třeba zde a nebo zde.

Ve zkratce se v ní píše, že

Do roku 2020 by mělo být na všech čerpacích stanicích porovnání cen benzinu a stlačeného plynu CNG. Motoristé by tak měli zjistit, na kolik je vyjde cesta na určitou vzdálenost při použití obou paliv. Paradoxem je, že ceny budou muset pravděpodobně uvádět i stanice, které jej v nabídce ani nemají.

Povinnost zavádí evropská směrnice s cílem zvýšit informovanost spotřebitelů.

zdroj

Zajímavé jsou na té zprávě hned dvě věci.

Začala škola

Včera toho bylo plno asi v každém zpravodajství. V dopoledních hodinách nejspíš i v každém vozidle MHD. Začal školní rok a školáci po prázdninách vyrazili do školy. Jako každoročně. A já tak nějak podvědomě těm dětem přál, aby nemuseli. Aby je nikdo nenutil a aby měli, spolu se svými rodiči, možnost vlastní volby.

Říkejte si co chcete, ale podle mého názoru patří povinná školní docházka mezi velká zla naší doby a bylo by jen správné se jí zbavit.

50

Připomínáme si dnes výročí. Padesáté. Jaké, to asi ví každý. Padesáté výročí okupace vojsky Varšavské smlouvy. Nehodlám popisovat fakta. Jednak nejsem pamětník a pak si myslím, že je zná asi každý.

Podle mého osobního názoru byla okupace v osmašedesátém zdaleka nejhorší katastrofou našich novodobých dějin. A její následky si v sobě nějakým způsobem neseme dodnes.

Někdo možná namítne, že největší katastrofou byla okupace v roce 1939. Tvrdím, že ani náhodou. Zatímco rok ´39 byl okupací nepřátelskými vojsky a svým způsobem by se dalo říci, že semkl většinu národa, tak rok 1968 byl zcela odlišný. Okupace přišla od těch, kteří se tvářili jako přátelé a tuto lež tvrdili i později a následkem byla morální devastace národa se kterou se, bez nadsázky, potýkáme dodnes.

Znát historii je důležité. Neméně důležité je pak brát si z ní poučení. Konstatování, pro někoho možná otřepané, má v souvislosti s dnešním výročím poměrně velký význam. Ukazuje, jak jsme se mohli velice názorně přesvědčit, že komunistům není možno věřit. A Sovětskému svazu, potažmo dnešnímu imperiálnímu Rusku, také ne.

Komunisté, kteří se báli o svou moc, byli v pozadí okupace roku šedesátého osmého a spolu s nimi i Sovětské impérium. To ví nejspíše každý. Ale co vidíme dnes? Komunisty, kteří vymýšlí nejrůznější spekulace na téma, že hodní Rusáci za nic nemohou a nebo ruská propaganda, která i dnes opakuje, že nám tehdy pomohli proti západoněmeckým vojskům, které už jeli „na Plzeň“ a nebo o tom, že Palach zemřel díky „agentům západu,“ když chtěl použít tzv. „studený oheň.“ Vše si můžete jednoduše dohledat i za pomoci webů, které přináší tzv. svobodné informace (rozuměj – ruskou propagandu).

Dnešní výročí nám ukazuje jedno. Ze strany komunistů nikdy nic dobrého nepřišlo. Dříve ale i nyní umí jen lhát, krást a likvidovat své odpůrce. To samé platí i o Sovětském svazu, potažmo Rusku. Tohle vše je nutné si neustále připomínat. Dnešní den obzvláště, ale ne výhradně.

Je otázkou pro historiky a politology, zda v osmašedesátém hrál prim komunistický naturel a nebo Sovětské (Ruské) imperiální tendence. Ať je to to či ono, nic to nemění na faktech. Připomínejme si je nejen v tento den.

---

Článek vyšel původně v magazínu Abeceda kde ho naleznete na tomto odkazu.

O co jde opravdu?

Představte si takovou situaci. Předem upozorňuji, že jména jsou zvolena zcela náhodně, jak mě momentálně napadla a nijak a s ničím nesouvisí.

Jiří prodal Petrovi auto. Petrovo nové auto se zalíbilo Martinovi a nabídl mu, že ho koupí. Petrovi se nabídka zdála výhodná a tak auto, které v té době již bylo jeho, Martinovi prodal.

Martin, jen tak mimochodem, slíbil některým lidem z Petrova sousedství, že kdyby se rozhodl provozovat autodopravu, tak to budou mít levnější.

Uběhlo pár let, Jiří se mezi tím několikrát rozvedl a znovu oženil a Martinovi se auto pokazilo. Jiřího nová manželka, nevím teď přesně kolikátá, obvinila Martina, že je podvodník a že auto, které si kdysi koupil, získal podvodem.