Takový obyčejný fašismus

Ve včerejším článku o nacismu a jeho zneužití v propagandě jsem slíbil pokračování. Pokračování o něčem, co se mi zdá, možná, nebezpečnější.

Předem bych ale rád osvětlil jednu skutečnost. V diskuzi u včerejšího článku mi bylo vytknuto, že jsem nevložil odkaz. Konkrétně to bylo slova: „Politologii kvůli vám studovat nebudu, co takhle online odkaz?“

Autor oné výtky má pravdu. Článek obsahoval jen jediný odkaz a to ilustrativní odkaz na náhodně vybranou stranu, která je založena na národně – socialistických základech a rozhodně není stranou neonacistickou.

Nacismus a nebo propaganda?

V souvislosti s krizí na Ukrajině velice často slyším a čtu, že Ukrajinské vedení, vojsko a nevím co ještě jsou fašisté a nacisté. V jednom humorně pojatém článku jsem se dokonce vyjádřil v tom smyslu, že tam chybí ještě gestapo.

Tyhle názory by mě pobavily, kdyby to nebyla evidentní propaganda Ruska a kdyby jí nepolykali i z háčkem lidé u nás. Naposledy na jednom blogu, kde jsem vyjádřil ve zkratce svůj názor na taková pojmenování a byl jsem nazván propagátorem nacismu.

Nedělejte ze mě blbce!

Nevím, jestli jsem to někde psal, je možné, že ano, že se nechci vyjadřovat k situaci na Ukrajině. Důvod je jednoduchý, nehodlám ze sebe dělat idiota, od toho jsou jiní.
Mám nějaké objektivní informace? Byl jsem se tam podívat? Mluvil jsem tam s obyčejnými lidmi?
No to víte, že nemluvil a veškeré informace mám zprostředkované a těžko ověřitelné.
Není tedy možné s čistým svědomím říci – tohle je agresor a tohle ne. Jednoduše nevím.