Archive

Posts Tagged ‘svoboda’

Plány revanšistů zhatí, naši vepři boubelatí

24. června 2017 Napsat komentář

Zábavný slogan z Černých baronů mi vyvstal na mysl, když jsem si přečetl glosu Martina Fendrycha na Aktuálně.cz s názvem Svoboda podle ODS: Pistole pod kabátem, cigáro na rtu a boj proti zvůli Bruselu. Takový článek bych očekával tak v Rudém právu v období normalizace, ale ne v současnosti. Značka pro pokračování textu

Rubriky:Z domova Tagy:, ,

Nejde o zbraně. Jde o svobodu.

21. ledna 2017 1 komentář

Úvodem článku musím upozornit na to, že nemám rád sociální demokraty, nemám rád ministra Chovance a nemám rád Zemana. Nicméně mám rád spravedlnost v posuzování názorů a pokud někdo vyjádří názor, který se mi líbí, nezavrhnu ho jen proto, že jinak dotyčnému nemohu přijít na jméno. Značka pro pokračování textu

Na nákupu

18. listopadu 2016 Napsat komentář

Vyrazil jsem 17. listopadu na nákup. Chtěl jsem si koupit nějaké nové zimní boty a bohužel mám poněkud větší číslo a proto musím zkoušet, zkoušet a zkoušet. Navíc jsem si vyhlédl jednu americkou značku, která se ne právě nejlépe shání. Ještě štěstí, že amíci jsou kapku sloni a velké velikosti mají i v obuvi. Měli.

A představte si, v nákupním centru bylo docela plno. Oproti 28. říjnu, kdy bylo povinně zavřeno bylo přímo narváno.

Mám takový zvyk. Když jdu na nějaký nákup zeptám se sousedky, jestli něco nepotřebuje. Není v tom žádný vedlejší úmysl. Té paní je přes osmdesát a považuji to za určitou elementární slušnost. Každý den se potkáváme, žvaníme přes plot a ten nákup je jen maličkost. Ruce mi to neurve.

Byla překvapena. Divila se, že je otevřeno, vždyť přeci nákupy ve svátek zakázali. Nejspíš ale není sama. Ostatně nedávno jsem v televizní anketě viděl, že celá řada lidí nemá zcela jasno, kdy je svět normální a kdy řádí zmrdi. Tedy, kdy je otevřeno a kdy je to zakázáno.

Docela nedávno jsem na toto téma psal. Byl to článek s názvem Konec nákupů. Při té nákupní příležitosti jsem si na něj vzpomněl a také na toho mého známého, kterého jsem v něm zmínil.

Napsal jsem tehdy i toto:

Znám ale člověka, který si tohle nařízení pochvaluje. Má asi patnáct menších prodejen a většina z nich je poblíž těch na které se uvedený zákaz vztahuje. Vždy měl o svátcích zavřeno ale nyní se chystá, že bude mít při svátku všechny otevřené.

Asi týden po 28. říjnu jsem s ním mluvil a ptal se na výsledek. Pochvaloval si. Pár dní před povinnou zavíračkou rozházel různě letáčky s informací, že u něj bude otevřeno celý den. Prý mu obchody skoro vyluxovali. Musí koupit příští svátek větší zásoby. Prodavačky si také nestěžovali. Příplatek je příplatek, a jak mi řekl, i kdyby byl jednou tak velký, tak se to prý sakra vyplatilo. A přibylo i pár lidí co se k němu naučilo do některého z obchodů chodit pravidelně.

Obojí, jak plné nákupní centrum při mém nákupu tak i zkušenost toho známého ukazují jedno. Lidi chtějí dělat to co považují za nejlepší pro sebe. I kdyby se jim nějací troubové tisíckrát snažili namluvit a nebo v tomto případě vnutit, že jsou to oni, kdo ví lépe něž ti obyčejní lidé, co je pro ně nejlepší.


Článek vyšel původně v magazínu Abeceda kde ho naleznete na tomto odkazu.

Stát pokrok nevytvoří

15. října 2016 Napsat komentář

Etatistům navzdory se znovu potvrzuje, že aktivita podnikatelů se nedá tak jednoduše omezovat.

28. říjen měl být první den, kdy budou mít zavřeno obchody s prodejní plochou větší než 200 čtverečních metrů. O tom, že jde o klasickou státní buzeraci non plus ultra, která nemůže přinést nic dobrého kromě toho, že stát ukazuje, že on prostě může, jsem psal nedávno. Značka pro pokračování textu

Uber alles

28. srpna 2015 Napsat komentář

rear-mirror-491417_1280Jestli si myslíte, že je v nadpisu chyba, pak se mýlíte. Jen se mi zachtělo slovní hříčky. Uber. Pokud někteří nevíte, co je Uber, kromě německé předložky, pak pomůže Wikipedie.

Uber je společnost zabývající se poskytováním taxislužeb se sídlem v San Franciscu v USA, která působí globálně v mnoha městech. Využívá inovativní způsob kontaktu se zákazníky – mobilní aplikaci, pomocí které zákazník odešle požadavek a má možnost najít nejbližšího řidiče této taxislužby a sledovat jeho jízdu. Firma nevyužívá klasická taxi, kontrakt s Uberem mají možnost uzavřít řidiči obyčejných automobilů. V prosinci 2014 byl Uber dostupný v 53 zemích a více než 200 městech.

zdroj

Podrobnosti určitě naleznete přímo na stránkách Uberu, které jsou i v české mutaci.

Zjednodušeně řečeno – stáhnete si bezplatnou aplikaci do svého chytrého telefonu a pokud budete potřebovat taxi, nemusíte nikam volat.
Spustíte aplikaci, potvrdíte místo kde se právě nacházíte a určíte místo, kam chcete odvézt. Systém sám vyhledá nejbližšího volného řidiče a pošle vám ho.

A zde přichází první výhoda. Jistě se vám stalo, že jste volali taxi dispečink a nebyl volný řidič. Inu, možná byl, ale vy jste chtěli krátkou a pro něj nezajímavou jízdu. Zde se řidič dozví kam chcete jet až poté, co započne jízda s pasažérem.

Cenu vám systém ukáže orientačně ještě před objednávkou a trasu můžete na mobilu celou dobu sledovat, víte tedy, že vás řidič „nevozí sem tam.“
Na konci jízdy zaplatíte také pomocí aplikace. To je také výhoda. Nemusíte mít hotovost a řidič s ní též nepracuje a eliminuje tak riziko přepadení kvůli tržbě. Navíc řidič ví, že aplikace překontroluje že na jízdu máte a nehrozí potenciální neplatič.
Aplikace toho umí víc, ale to základní, myslím, pro ilustraci postačuje.

Uber a podobné služby jsou, podle mého názoru, velice praktické. Sdružují jistotu solventního zákazníka na jedné straně a jistotu eliminace nepoctivých taxikářů na straně druhé. Navíc to celé je kombinováno s transparentností nejen toho, jak probíhá jízda, ale také je potlačena anonymita řidiče, kdy můžete tohoto pochválit i si na jeho jednání stěžovat a sami také nejste nějaký anonymní zákazník.

Tento můj názor sdílí dlouhá řada zákazníků, kteří jsou zřejmě spokojeni a vrací se. Jinak by hodnota Uberu těžko činila, dle Wikipedie, asi 40 miliard dolarů.

Komu by se nelíbilo jezdit po Praze za desetikorunu za kilometr? No někdo se najde. Taxíkáři a stát.

A nejen u nás, kde se ještě drží zkrátka.
To například ve Francii taxikáři demonstrují a považují službu Uber za nelegální, ministr vnitra také a president Hollande se vyjadřuje v tom smyslu, že by se ve Francii měl Uber zakázat.

Stát vytváří monopol svým udělováním licenci, zkoušením taxametrů a podobnými nesmysly a taxikáři ho v tom nejen utvrzují, oni to ještě vyžadují.

Jaký je ale výsledek? Drahá služba.

To, že je její drahota způsobena právě třeba platbami za zmíněné licence a podobně mě jako zákazníka vůbec nezajímá. Zajímá mě cena a jak je ke mně jako zákazníkovi přistupováno.

Pokud si mám vybrat, zda pojedu s licencovaným taxíkářem jen proto, abych mu přispěl na taxametr a licenci a dostal předraženou službu, kde, když si budu chtít stěžovat, budu riskovat pár facek od nějakého podivného individua za volantem a nebo zda pojedu autem, kde budu dopředu vědět cenu, uvidím kdo pro mě přijede a jaké má hodnocení od předešlých zákazníků a budu mít jistotu, že mě sveze levně a nejkratší cestou, tak pak je moje volba zcela jasná.

Tou volbou je svobodně tržní řešení. Žádný monopol podporovaný státem.

A co vy? Jakou dopravu byste zvolili?


Článek původně vyšel v magazínu Abeceda.

Obecní idiot, kam se podíváš…

25. srpna 2015 Napsat komentář

pacman-145861_1280Vždy když to se mnou, nebo vlastně s kýmkoli jiným, stát začíná „myslet dobře“ tak se mi někde v hlavě rozezní poplašný zvonek. Není to jen tak.
Tentokrát se o onom dobru ani moc nemluví, ale na ministerstvu vnitra se připravuje novela zákona o obecní policii.

Už to, že nějací tupí úředníci připravují novelu zákona mi docela vadí. Já ty budižkničemu nevolil. On je vlastně nevolil nikdo, že? Ale to nechme stranou.

Co to tedy darmožroutští úředníci z ministerstva vnitra plánují? Značka pro pokračování textu

Stát jsme my. A zní to hrdě.

24. srpna 2015 Napsat komentář

i-741507_1280Občas někdo řekne to, co jsem napsal do názvu článku. A někdy to dokonce myslí vážně a věří tomu. Upřímně mi je takových jedinců líto. Jejich naivita je skutečně politováníhodná.

Jenže ono je to složité. Od malička jste vychováni státním školstvím, které do vás tluče přesvědčení, že bez státu se pomalu ani není možné vykakat a že stát se bude chovat vždy v tom nejlepší zájmu jeho občanů. A jste-li tvárný jedinec, který podlehne, musíte si prostě nabít hubu, abyste pochopili, že stát je jen nejvyšší level organizovaného násilí. Zlatá mafie. Značka pro pokračování textu