Pojedeme autem

Jak často řeknete a nebo slyšíte tu větu a nebo její nejrůznější varianty. Pojedeme autem. Vem si na to auto. Přivezu to autem. Autem se k nám dostanete tak a tak.

Je to takové konstatování samozřejmého.

Nevím jak vy, ale já za samozřejmé považuji i to, že jsou věci, za které se platí. Třeba když použiji něco, co není moje. Třeba když při té cestě autem jedu po silnici.

Uber alles

Jestli si myslíte, že je v nadpisu chyba, pak se mýlíte. Jen se mi zachtělo slovní hříčky. Uber. Pokud někteří nevíte, co je Uber, kromě německé předložky, pak pomůže Wikipedie.

Uber je společnost zabývající se poskytováním taxislužeb se sídlem v San Franciscu v USA, která působí globálně v mnoha městech. Využívá inovativní způsob kontaktu se zákazníky – mobilní aplikaci, pomocí které zákazník odešle požadavek a má možnost najít nejbližšího řidiče této taxislužby a sledovat jeho jízdu. Firma nevyužívá klasická taxi, kontrakt s Uberem mají možnost uzavřít řidiči obyčejných automobilů. V prosinci 2014 byl Uber dostupný v 53 zemích a více než 200 městech.

zdroj

Podrobnosti určitě naleznete přímo na stránkách Uberu, které jsou i v české mutaci.

Zjednodušeně řečeno – stáhnete si bezplatnou aplikaci do svého chytrého telefonu a pokud budete potřebovat taxi, nemusíte nikam volat.
Spustíte aplikaci, potvrdíte místo kde se právě nacházíte a určíte místo, kam chcete odvézt. Systém sám vyhledá nejbližšího volného řidiče a pošle vám ho.

A zde přichází první výhoda. Jistě se vám stalo, že jste volali taxi dispečink a nebyl volný řidič. Inu, možná byl, ale vy jste chtěli krátkou a pro něj nezajímavou jízdu. Zde se řidič dozví kam chcete jet až poté, co započne jízda s pasažérem.

Cenu vám systém ukáže orientačně ještě před objednávkou a trasu můžete na mobilu celou dobu sledovat, víte tedy, že vás řidič „nevozí sem tam.“
Na konci jízdy zaplatíte také pomocí aplikace. To je také výhoda. Nemusíte mít hotovost a řidič s ní též nepracuje a eliminuje tak riziko přepadení kvůli tržbě. Navíc řidič ví, že aplikace překontroluje že na jízdu máte a nehrozí potenciální neplatič.
Aplikace toho umí víc, ale to základní, myslím, pro ilustraci postačuje.

Uber a podobné služby jsou, podle mého názoru, velice praktické. Sdružují jistotu solventního zákazníka na jedné straně a jistotu eliminace nepoctivých taxikářů na straně druhé. Navíc to celé je kombinováno s transparentností nejen toho, jak probíhá jízda, ale také je potlačena anonymita řidiče, kdy můžete tohoto pochválit i si na jeho jednání stěžovat a sami také nejste nějaký anonymní zákazník.

Tento můj názor sdílí dlouhá řada zákazníků, kteří jsou zřejmě spokojeni a vrací se. Jinak by hodnota Uberu těžko činila, dle Wikipedie, asi 40 miliard dolarů.

Komu by se nelíbilo jezdit po Praze za desetikorunu za kilometr? No někdo se najde. Taxíkáři a stát.

A nejen u nás, kde se ještě drží zkrátka.
To například ve Francii taxikáři demonstrují a považují službu Uber za nelegální, ministr vnitra také a president Hollande se vyjadřuje v tom smyslu, že by se ve Francii měl Uber zakázat.

Stát vytváří monopol svým udělováním licenci, zkoušením taxametrů a podobnými nesmysly a taxikáři ho v tom nejen utvrzují, oni to ještě vyžadují.

Jaký je ale výsledek? Drahá služba.

To, že je její drahota způsobena právě třeba platbami za zmíněné licence a podobně mě jako zákazníka vůbec nezajímá. Zajímá mě cena a jak je ke mně jako zákazníkovi přistupováno.

Pokud si mám vybrat, zda pojedu s licencovaným taxíkářem jen proto, abych mu přispěl na taxametr a licenci a dostal předraženou službu, kde, když si budu chtít stěžovat, budu riskovat pár facek od nějakého podivného individua za volantem a nebo zda pojedu autem, kde budu dopředu vědět cenu, uvidím kdo pro mě přijede a jaké má hodnocení od předešlých zákazníků a budu mít jistotu, že mě sveze levně a nejkratší cestou, tak pak je moje volba zcela jasná.

Tou volbou je svobodně tržní řešení. Žádný monopol podporovaný státem.

A co vy? Jakou dopravu byste zvolili?

---

Článek původně vyšel v magazínu Abeceda.

Nabídka, kterou nemůžete odmítnout

Začnu svým oblíbeným přirovnáním, totiž jaké by to bylo, kdybych vám nabídl předražený rohlík. Ale nebojte, ještě se pobavíte. A nebo ne, jak kdo.
Tak si představte, že mám u vás na vsi či ve městě prodejnu. Ale není to prodejna jen tak nějaká. Mám od státu papír, že mám na některé zboží monopol. Od státu ho mám proto, že nikdo jiný z logiky věci nemůže a ani není schopen monopol vytvořit, ale to by bylo jiné povídání.

Průser

Sladkovský s Nerudou seděli u okna stavební kanceláře, pokuřovali a čekali.

„Nejdřív nás sem buntuje a pak na něj čekáme,“ řekl podrážděně Neruda.

„Užijte si doutník. Až sem Tyrš dorazí, bude zase remcat že mu to smrdí,“ prohlásil Sladkovský rozšafně a labužnicky si potáhl z doutníku, „Víte, že by furt cvičil.“

„Jestli bude pořád prudit, napíšu povídku o fajfce. Třeba o nějaké pěnovce.“ děl Neruda.
„Ale počkejte až dostavíme to divadlo. To je důležitější.“

Obecní idiot, kam se podíváš…

Vždy když to se mnou, nebo vlastně s kýmkoli jiným, stát začíná „myslet dobře“ tak se mi někde v hlavě rozezní poplašný zvonek. Není to jen tak.
Tentokrát se o onom dobru ani moc nemluví, ale na ministerstvu vnitra se připravuje novela zákona o obecní policii.

Už to, že nějací tupí úředníci připravují novelu zákona mi docela vadí. Já ty budižkničemu nevolil. On je vlastně nevolil nikdo, že? Ale to nechme stranou.

Co to tedy darmožroutští úředníci z ministerstva vnitra plánují?

Prosím jednu náplast, model „Bubák.“

Nijak se netajím tím, že bych byl nějak multikulturně laděnou osobou. Naopak, hrdě říkám, že jsem rasista, protože mezi rasami rozdíly jsou a my při posuzování jiných lidí právě z nich vycházíme, byť někdy i nevědomky a ten kdo mi bude tvrdit, že rasistou není je pro mě buď lhář a nebo totální sluníčkový magor, ale to v této krátké glose rozebírat nechci.

Že Švédská politika není normální je jasné snad každému, kdo normální je. A nejde jen o fantasmagorii sociálního státu, která na celé čáře postupně selhává, ale i o fantasmagorie různých korektností.

Stát jsme my. A zní to hrdě.

Občas někdo řekne to, co jsem napsal do názvu článku. A někdy to dokonce myslí vážně a věří tomu. Upřímně mi je takových jedinců líto. Jejich naivita je skutečně politováníhodná.

Jenže ono je to složité. Od malička jste vychováni státním školstvím, které do vás tluče přesvědčení, že bez státu se pomalu ani není možné vykakat a že stát se bude chovat vždy v tom nejlepší zájmu jeho občanů. A jste-li tvárný jedinec, který podlehne, musíte si prostě nabít hubu, abyste pochopili, že stát je jen nejvyšší level organizovaného násilí. Zlatá mafie.

Furt tam lezou. Túristi jedny…

Dědeček byl vyhlášený samotář. Lidem se vyhýbal a nikoho kolem sebe nesnesl. Ale odjakživa toužil stát se hostinským.
Jára(da)Cimrman

Dědeček v Hospodě na Mýtince, ze které jsem si vypůjčil úvodní citát, to měl jednoduché. Nakonec si postavil hospodu do které skutečně hosté nechodili. A byl spokojen.

To v Barceloně mají jiné problémy. Turisté jim tam pořád lezou.

Kdo tady koho diskriminuje?

V březnu tohoto roku jsem zveřejnil článek s názvem Diskriminuji, diskriminuješ, diskriminujeme. Pojednával o tom, že cikánská aktivistka Balogová prováděla provokaci nazývanou „situační testování“ při které byla po zjištění, že je cikánka, odmítnuta realitní kanceláří při fiktivním hledání bytu, protože majitel bytu si cikány jako nájemníky nepřál.

Tato „aktivistka“ tedy zažalovala realitku a požadovala odškodné.

21. srpen

Nejprve dovolte krátkou citaci a pak ještě kratší dodatek. Bez úvodních a závěrečných slov vám dávám k náhledu text tzv. varšavské smlouvy.

Čl.1
Smluvní strany se zavazují v souhlase s Chartou Organizace Spojených národů zdržovat se ve svých mezinárodních vztazích hrozby silou nebo jejího použití a urovnávat své mezinárodní spory mírovými prostředky tak, aby nebyl ohrožován mezinárodní mír a bezpečnost.